Rose:
Vyjdu před dům Belikových s dopisem v ruce a pořád zvedám tu odvahu vytočit to číslo, číslo, které zpečetí můj a Dimitriho osud navždy. Zhluboka se nadechnu a naťukám těch 9 číslic a položím si telefon k uchu a ani si neuvědomím, že zadržuji dech a najednou se ozve jeho hlas."Jsem rád, že si se rozhodla.""Neměla jsem jinou možnost." odpověděla jsem a snažila se o klidný tón, ale můj hlas se třásl."Tak jaká je tvoje odpověď můj Anděli pomsty?""Nehraj si semnou Arture." Zavrčím"Táááákže?" Protáhne to slovo a v pozadí se ozve jeho skřípavý zvuk smíchu."Arture!!""Ale myslím, že ty bys ráda věděla, kam přijít?""Počkej," zarazím ho. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. "Než na něco kývnu, chci vědět co je s ním?" zeptám se ho."Co je s Dimitriem?""Neboj se zlato, je tady pro tebe připravený jako vánoční dáreček. Tvůj kamarád Stan se o něho vzorně stará. Ale." Odmlčí se a v telefonu je podivné ticho."Ale když dodržíš moje podmínky, já dodržím ty svoje." Poví poslední slovo šeptem a pak slyším chůzi."Takže má drahá jak se domluvíme. Vyměníš svůj život za jeho?""Ty si ještě kladeš podmínky má dráha? No budiš uvidíme, když se mi bude líbit. Tak ti třeba vyhovím." Ztichne a já chci začít svojí podmínku říct, když mě zarazí jeho hlasitý smích."Jsi se zbláznila." Vyštěkne na mě."Podmínku, ty si kladeš podmínku, žádné takové, prostě přijď k jeskyním v Baie za 3 hodiny a uděláme výměnu." S tím jeho rozhovor skončil a zavěsil mi.Stojím jak omráčená. Sakra kde mám jistotu, že nelže a Dimitri není už mrtvý, kde sakra? No popravdě nikde a nezbývá mi nic jiného než zatnout zuby a udělat to co po mě chce. Jinak to nejde bohužel.Vydám se znovu do domu, kde už všichni na mě netrpělivě čekají. Dívám se na ně a nic neříkám. Po dalších minutách ticha Eddie konečně prolomí mlčení."Sakra tak co?" vykřikne na mě."Nic." řeknu jen."Jak nic.?" Zeptá se Eddie znovu."Prostě nic." Vydechnu."Odjíždíme za tři hodiny k jeskyni v Baji."
***
Seděla jsem na sedadle spolujezdce, hodně k mé nelibosti. Eddie seděl za volantem a celou dobu se díval na silnici se zaťatou čelistí, nelíbilo se mu to co chci udělat. A nebyl sám, ale to prostě nešlo jinak. Milovala jsem Dimitrie. uvědomila jsem si to hodně pozdě. Měli jsme tolik času, když jsme ještě spolu byli a teď to vypadá, že mu ani nestihnu říct jak moc je mi to všechno líto. Mé úvahy přerušilo ostré nadechnutí a povzdechnutí Eddieho. Otočila jsem se na něj."Vážně? co máš za problém?""Chápu tě Rose, opravdu ano, ale myslela jsi na svoje rodiče? Jak jim to jenom vysvětlím?" Zuboženě si oddychne a já sklopím hlavu, na ně jsem opravdu nemyslela. A za to se teď stydím, ale oni to pochopí, i když s tím nebudou souhlasit."Já vím Eddie." Odpovím a položím mu ruku na rameno.Cesta ubíhá a už máme jenom hodinu do příjezdu na předem určené místo. Popravdě začínám mít strach, ale v těle mi proudí čím dál větší adrenalinu. Tohle zvládnu, přece to nedělám pro sebe, ale pro něho. Nemůže se mu nic stát, já svoji šanci měla, ale on musí ještě odmaturovat. Zavřu oči a v hlavě se mi začnou promítat naše první setkání s Dimitriem.
(Vzpomínky budou tučně!!)
"No kurva, to budu čekat?!" řekne hlas, který jsem slyšela poprvé v životě."Myslím, že byste si měl dávat pozor na ústa, mladý muži." odpovím mu."Tohle nemyslíte vážně! Má mě trénovat ženská? A vy jste ji musel prosit? A to proč?" zeptá se a začne se smát. "ženská."
Musím se usmát. Máme spoustu společných vzpomínek, ale všechny končí stejně. Mou tvrdohlavostí. Další moje myšlenka se dostane až do dne, kde sem se před ním skoro složila.
"Dobře jaká jsou pravidla a co mám dělat?"Podívám se na něj. A usměju se. "Pravidla jsou jasná, zavři oči." řekla jsem klidně."Cože, proč?" podívám se na něho tvrdě."Protože to říkám Belikove!" řeknu nesmlouvavě. "Dobrá a co budu dělat ze zavřenýma očima,""Prostě to udělej a nedohaduj se semnou!" řeknu už docela naštvaně."Dobrá, dobrá už je mám."Podívám se na něj a skousnu si spodní ret. Nevypadá vůbec špatně. Bože Rose vzpamatuj se, je tvůj student proboha. Dobře vážně se budu muset uklidnit."Fajn." řeknu a prohrábnu si vlasy."Dokud neřeknu otevřít oči, necháš je zavřené dobře." řeknu a on kývne. "Fajn takže jdeme na to."
Usmála jsem se a ani jsem si to neuvědomila, ale začali mi téct slzy po tvářích. Mé vzpomínky jeli stále dál a dál a mé tělo začalo opět ztrácet sílu, kterou jsem měla.Mé vzpomínky plynuly stále dál a dál.
"Tak co Strážkyně? Vysloví Ivan a čeká, jak zareaguji. "úkol z ní polib našeho Dimíka,"Pohlédnu znovu na něj. "No nepřipadá ti to trochu .. ehm jak to říct... Divné?" zeptám se a snažím se neukázat strach z toho."Jsi ženská, jsi, je on mladý chlap je, tak proč by to mělo být divné?" Mluví na mě Ivan, a divá se mi nesmlouvavě do očí, když zakřičí Tasha. "Ivane, tohle nesmíš, a Dimitrie ty už vůbec ne!" zakřičí to na něho, že valím oči."A proč by nemohla, řekneš mi?" Zeptá se Tashi Ivan a všichni sledujeme jejich přestřelku."Kdo jim to zakáže, ty? To nemůžeš, nejsi Tasho Dimkova přítelkyně, ty nemůžeš nic zakazovat. To zaleží na Rose, co udělá" Pronese to a přetíná Tashu pohledem, která pod jeho slovy stočí hlavu k zemi.Takže ona chce být Dimitriho holka a on ji nechce? Znova se na mě zadívá Ivan, "tak co strážkyně Mazurová?" Osloví mě celým jménem a propalujeme pohledem pokřiveným úsměvem,Velice nahlas si vzdychnu. Ten kluk prostě ví jak zaútočit. No dobře sice spím s Arturem, ale tohle je něco jiného. Podívám se na Dimitrije, který sedí vedle mě. Nakloním se k němu a dlouze a vášnivě ho políbím.Moje ruce se pomalinku začínají třást a začínám se pomalu při těch vzpomínkách rozpadávat. Moje mysl plynula stále dál a dál a já jsem nevěděla, jestli jich zvládnu víc.Myslela jsem na dobu, kdy jsem přišla do tělocvičny pozdě, po noci kdy jsme se s Arturem pohádali a já jsem málem ubila boxovací pytel a on mě pak našel a utěšoval, na dobu, kdy jsem byla unesená a on se objevil v tom domě, pomohl mi a málem přitom byl zabit. Na dobu, kdy jsem byla v jeho pokoji a málem jsme se spolu milovali.Myslela jsem i na dobu, kdy jsme přijeli do Ameriky, jak žárlil na Eddieho, když viděl jak se chovám kolem něj, na dobu když jsme se pošťuchovali a i hádali.Ale nejvíc mi v paměti utkvěli vzpomínky na naší první a možná i poslední společnou noc. Ta noc se mi vryla do paměti a zůstane tam a už do konce mého života. Milovala jsem ho a právě proto jsem musela udělat všechno, abych ho zachránila.Bylo to dobré rozhodnutí. Bylo to správné. Byla jsem strážkyně. To byl způsob, jak jsem měla umřít, pro ochranu. Pro ochranu osob, které jsem milovala.
