Indiánka

Opět na břehu

,,Mami? Můžu s Biancou do města? Jen na chvíli, porozhlédneme se kolem, koupíme si něco na památku..." Luisa se snažila znít u paní Downchasterové co nejpřesvědčivěji a vskutku se jí po chvíli váhání přemluvit podařilo.

Paní Downchasterová byla milá žena, na první pohled okolo čtyřicítky, i když zřejmě byla o něco starší, když měla tolik dětí. V době, když jsme ji zastihly, měla na klíně měla posazeného malého, asi tříletého klučíka.

Na žádost Luisy přikývla, ale mělo to háček. ,,Půjdete s guvernantkou. A vezmeš svoji mladší sestru sebou. Třeba by se chtěla podívat na tržnici, a koupit nějakou novou mašli do vlasů, no ne, April?"

Luisa zřetelně protáhla obličej. ,,Mami," vyhrkla. ,,Mohla bys mě prosím někdy pustit samotnou do společnosti, bez toho, aby za mnou šel průvod guvernantek a sourozenců?!"

Matka se zamračila. ,,Jak se mnou mluvíš? Jistě, že tě někdy pustím ven samotnou. Teď to ovšem určitě nebude, nemůžu riskovat, že se ti v cízím městě něco přihodí... Nebo že provedeš nějakou vylomeninu... Pamatuješ, jak jsi sebrala na pláži toho osla, a odcválala s ním pryč?" Při té vzpomínce se usmála.

Luisa si odfrkla. ,,Ale April se mnou posílat přece nemusíš..."

Luisin bratříček se také ozval. ,,A já taky smím jít?" zažvatlal dětsky.

Paní Downchasterová nakonec dceři trochu ustoupila. ,,Tak dobře. April půjde se mnou, ale vy dvě děvčata s guvernantkou," rozhodla. Evidentně do ulic přístavu měla v plánu jít také. ,,Ale připomeňte jí, že se musíte do čtyř hodin vrátit! V pět odplouváme," zavolala na nás Luisina máma, když už jsme se od ní vzdalovaly.

,,No, jo," zahučela Luisa skoro sama pro sebe.

,,Mohlo to dopadnout hůř, třeba ti to nemusela dovolit vůbec," utěšovala jsem otrávenou Luisu, když jsme sešly, už bez April, po schodišti do podpalubí. Říkala jsem si, co je jejich chůva tedy zač, že by ji Luisa raději ani neznala.

***

Zanedlouho jsme konečně mířily k výstupu z lodi. Souhlas od Charleyho jsem měla, sama jsem se po jeho pokoji vyptávala tak dlouho, než mi jeden muž z posádky neukázal dveře, za kterými Charley zrovna odpočíval. Sice jsem ho vzbudila z odpoledního odpočinku, ale tím snazší bylo ho, trochu zmateného, donutit, aby mě do města jít nechal, a to ani nemusel jít se mnou, o což jsem ani nestála.

Ještě těsně před opuštěním Marygold mě na poslední chvíli našla Joy, a poprosila mne, jestli bych jí mohla koupit v přístavu kávu, a že mi zaplatí později.
Slíbila jsem, že nějakou seženu.

Poté jsme už mohly odejít, sestupit z paluby po nahnuté lávce na břeh. Nakonec tedy jen já a Luisa, následovány guvernantkou, mladou dámou v upnutých šatech.

Její chování však tolik upjaté nebylo. Neoplývala přísností, což jsem poznala hned, když Luisa přeskočila tři schody a dopadla s menším otřesem nohama na dlažbu.

Chůva se jen pousmála, její úsměv byl velmi krásný, ona vůbec vypadala dost upraveně. Možná i proto se za ní později spousta mladíků otáčelo. Nebo to také mohly zapříčinit krásné šaty pastelových barev, které si oblékla každá z nás. Z leteckého pohledu jsme musely vypadat jako pestrobarevní motýli.

***

V ulicích bylo rušněji, než jsem očekávala. Stánky, prodavači vyvolávající ceny a předvádějící své zboží, obchody s bohatými výlohami, kavárny a barevné markýzy, hlavně spousta rozdílných lidí různých věků a ze společenských vrstev. Sem tam jsme na rohu potkávaly i žebráky, pár kolemjdoucích jim hodilo penci, dvě. Zastavila jsem se u jednoho stánku, konkrétně patřil místnímu pekaři, a koupila dvě housky, nebo spíš takové bochánky z bílého těsta.