Indiánka

Červen 1861; Pryč z Anglie?

V jakési ,,kanceláři" policejní stanice jsem sdělila vše o přepadení před obchodem. Jakmile moji řeč strážník sepsal na list výpovědi, což mu však trvalo na gramotného člověka hrozně dlouho, přišlo na řadu řešení, kdo se mnou vlastně odjede. Mezi Rose, strážníkem a mladíkem, co tu byl mimoděk jako svědek skorokrádeže, se začalo rozebírat, kdo se jeví jako vhodný společník-ochránce pro moji cestu. Mě nechali pro všechny případy z debaty stranou, čehož jsem si nemohla nevšimnout. Z vysokého mládence se brzo vyklubal policistův dobrý přítel a mimochodem i příležitostný detektiv.

Já seděla na jedné z židlí v kanceláři a třásla se obavami, že mě opravdu pošlou za moře, navíc s někým cizím na jakési dřevěné bárce, která bude mít zřejmě pohon ještě na plachty. Navíc jsem pomalu přicházela k sobě z šoku z časového posunu. Pořád jsem nevěděla, co zde vlastně pohledávám, ani v kterém roce přesně se ocitám. Uvědomovala jsem si, že to přece nebude jen tak. Vyjádřeno jinými slovy, že zde budu mít asi nějakou... Misi. Rozhodla jsem se to nechat na Bohu, ale o to více jsem se snažila zjistit více informací. Jelikož jsem na dějepis nebyla úplné poleno, určila jsem dobu na konec devatenáctého století, vycházejíc z podmínek a vzhledu okolí.

,, Chtěl bych vám pomoci, paní Rose," promluvil ten detektiv.
,, Pokud to uznáte za vhodné, mohl bych vaši svěřenkyni doprovodit já, zrovna shodou okolností mířím také do Nového světa." Jeho nabídka přišla zcela nečekaně, ale zřejmě vhod, protože na ní navázal strážník.

,,Ano, Rose, mladý pan Charley, tedy Karl Monhäuse, je velmi spolehlivou osobou. Je anglickou i americkou policií vyhlášeným detektivem a plavbu po stejné trase podnikl už několikrát, slečna Mignonette by byla v bezpečí. Mohl by pro ni být něco jako poručník, nebo opatrovník, a do města, kde na slečnu její otec čeká, ji doprovodit," podpořil policista.

Rose chvíli zvažovala možnost a pak nakonec pronesla rozsudek, jenž měl za následek podepsání smlouvy dá se říci poručníka, zodpovědnou osobu, zástupce zákonného zástupce. Fascinovaně jsem hleděla na listinu, která se pohybovala od rukou k rukám po stole a dospělí na ně naškrábali své podpisy. Skvělé, že všichni souhlasí, ale mě se nikdo na nic neptal! Co když nechci, aby na mě dával pozor on? Svůj nesouhlas jsem musela dát znát.
,, A co já? Já nic podepisovat nebudu?! Co když mu nevěřím?!" vykřikla jsem. Má pochybnost patřila právě Charleymu, který se zatvářil dotčeně.

Strážník se na mě nasupeně otočil, ale jal se hned uklidnit.
,, Dávám vám své slovo, že pan Monhäuse je spolehlivý a není to žádný... Zločinec ani podvodník, jak tady naznačujete..." řekl.

,,Nic takového jsem nenaznačovala," přerušila jsem ho mávnutím ruky. Naprosto nenávidím, když mě někdo chytá za slovo, nebo si k mému prohlášení něco domýšlí, jako teď.
,, Vzhledem k tomu, že pana Charleyho..." zřetelně jsem naznačila uvozovky a jmenovaný se ušklíbl ,,... Znám sotva hodinu, tak mám proč se obávat, zvlášť když bez mého vyjádření ho chcete poslat na tak dlouhou cestu jako mého ochránce. Jenže co když se on stane nebezpečným?! Prostě mu nevěřím a mám k tomu právo."

S Charleym to viditelně pohnulo. Zřejmě nečekal, že se budu odvolávat na práva a protestovat. Ale zřejmě porozuměl.
,, Chápu vaši nedůvěru, slečno, protože nevíte přesně, co jsem zač. Ale já vám dávám své slovo, navíc kamkoli, jako váš doprovod na cestu, půjdu, bude na blízku policie, takže se myslím nemusíte obávat. Zde jsou mé doklady." Charley mluvil klidně a jasně. Moc mi to sice nepomohlo, ale nemohla jsem už nic dělat. Prohlédla jsem si jeho cestovní pas, což mi k ničemu nebylo, ale aspoň nějaké potvrzení, že je někde evidovaný.