Indiánka

Plavba do Nového světa; Na palubě Marygold

Stála jsem na zádi lodě a sledovala, jak se za námi tvoří široká brázda zčeřené vody. Paluba začala být liduprázná, většina se odebrala pryč, prohlédnout své kajuty a prozkoumat zbytek plavidla.
Po chvíli jsem zaregistrovala, jak ke mně jde Charley i s koněm. Ne, že by bylo možné přehlédnout může, který za otěže vede tančící černé zvíře a dost spolu bojují, hlavně kvůli rovnováze, na kterou na palubě nezbylo místo.

,,Tak co, vyhádal jsi se stevardem lístek i pro něj?" Odpověď byla očividná, ale Charley se stejně usmál. ,,Trochu jsem musel připlatit, ale vzali ho, pod podmínkou, že nebude obtěžovat spolucestující."

,,Kde jsi k němu vlastně přišel? Koupil jsi ho v Liverpoolu?" Otázala jsem se a poplácala koně po pleci.

,,Ne, ne, dovezl jsem si ho z Ameriky. Je to pravý mustang," prohlásil Charley hrdě.

Jo, proč prostě nevozit dřevo do lesa...? ušklíbla jsem se ironicky sama pro sebe, ale nahlas jsem podotkla něco jiného. ,, Nechci se tvé životní lásky dotknout, ale jestli si stojíš za tím, že je to mustang, tak vypadá tak trochu... zdegenerovaně." To varování na začátku bylo úplně k ničemu. Právě jsem totiž urazila nejúchvatnějšího koně na celé polokouli a nic mě neomlouvá. Jeho majitel to zaprvé nechápal, a za druhé byl pěkně namíchnutý.

,, Jak zdegenerovaně?! Musíš pořád všechno komentovat? Vůbec se v koních nevyznáš. Jestli podle tebe nemá hodnotu, jen proto, že nemá papíry, tak jsi hloupá."

,,To jsem vůbec neřekla! Tvůj kůň je nádherný, ale nic na tom nezmění, že není čistokrevný mustang, ale možná úplně jiné plemeno. Mustang byl možná jeho děda, ale vsadím boty, že je z části paso fino, nebo něco podobného. Nemůžeš na mě narážet jen proto, že vidím, že žiješ ve své zkreslené představě." Bojovně jsem si založila ruce v bok.

,,Paso fino? A to je co?"

Přikývla jsem. Neví nic, má jen svého mustanga a ostatní je mu fuk. ,,Plemeno španělských dobyvatelů, které je proslaveno ladností a krásou jeho chodů," prohlásila jsem slavnostně, jako bych to měla nadrcené z učebnice. Což jsem asi měla. Pak jsem už normálním hlasem dodala: ,,Stačí to?"

Charley pořád vypadal, že tu transformaci z mustanga na jiné plemeno pořád nechápe, a já věděla, že bylo lepší ho v jeho idylických představách nechat. Jenže jsem si nemohla pomoct. Koně byli pro mě definitivní součástí života, každou sobotu i jiný volný den jsem trávila ve stájích a na pastvinách. Začala jsem jezdit, už tři roky jsem obětovávala svá volná odpoledne na hřbetě koně a nikdy to nebyl zabitý čas. Koňmi jsem byla posedlá, a bylo mi jedno, jestli mají původ, nebo jestli jsou to pouťoví poníci z neznámých krajin. Měla jsem ráda všechny a užíralo mě, pokud se s nimi špatně zacházelo. Nebyla jsem outsider, co neví o těchto úchvatných stvořeních nic. A proto, když nějaký člověk, co si říkal koňák, určil plemeno s typickými španělskými rysy za americké... To vyvolalo tento výbuch. Popravdě Charleyho kůň byl opravdu nádherný, ale pokud mu někdo při koupi tvrdil, že platí za mustanga, tak lhal.

,, Stejně je to zvláštní. Měl jsem u sebe odborníka, když jsem ho vybíral..." zamumlal si pro sebe.

Pokrčila jsem rameny. Moje chyba to nebyla. ,,Jak mu vlastně říkáš?"

Charley se prohrábl ve vlasech. Asi mu to bylo trapné. ,,Blackie," odpověděl po chvíli. Málem jsem vyprskla smíchy. Ne kvůli jménu samotnému, ale protože jsem od suchara drsňáka Charleyho nečekala, že ho pojmenuje tak roztomile.

,,Nejdeme si prohlédnout kajuty?" Navrhla jsem a rychle změnila téma, aby se necítil trapně kvůli Blackiemu.
,,Kam koně vlastně uložíš? Předpokládám, že ne k sobě do postele."