One of the stars|Loki ff

1. 🌺

,,Jako další Mary Starková" zaječí učitelka když si rozdáváme vysvědčení.

Oh bože, řeknu si v duchu mezitím co zvedám z lavice bonbonieru a pugét květin. Najednou se ostatní spolužáci začnou potichu smát, když jdu k učitelskému stolu ajko na popravu s její odměnou. Čekám minimálně horší známku z chování, protože co si budem, nejsem anděl.

Najednou ke mně úča vztáhne ruku a začne mi gratulovat. Nechápu o co jde ale dobře. Když si sedám zpět do lavice, hledím na list papíru jako na boží zázrak.

,,Hádejte kdo tady letí do Řecka a má dobrý vysvědčení." hopsám pod domě a jsem nadšená jak pětileté dítě. ,,Ukaž to!" řeknou sborově táta s mámou. Hledí na to stejně jako já. Boží zázrak.

Za pár dní už nám letí letadlo a koupíme si business třídu. Jako když tady tak sedím je to docela pohodlné. Naše soukromé letadlo bylo porouchané a bylo velké riziko pádu.

Když letíme nad nějakým lesem tak tu ovládne ruch. Asi za 5 sekund to uvidím. Na levém křídle se porouchaly oba motory a nějakým záhadným způsobem se křídlo odtrhne. Všichni už propadají panice a rodiče mě objímají a říkají mi pár posledních slov, kterým ani nerozumím .

Najednou je všude temno a mně začíná pískat v uších. Najednou se mi ulevilo, že jsem konečně chcípla. Super. ,,Ku*va bolí mě celý tělo ale příšerně. Takže počkat nejsem mrtvá! Yay!" zašeptám si. To jsme ale rovnou mohli letět naším. Protočím oči.

Trvá mi asi půl hodiny než otevřu oči a uvidím že jsem v troskách letadla. Rodiče nikde nevidím a zvednout se nemůžu, protože na mně leží kus ani nevím co to proboha je.

,,Mami?" zakřičím do prostoru. ,,Tati!" jedna slaná slza mi stéká po tváři. Začne se mi špatně dýchat a cítím že propadám depresi. ,,Je tady někdo naživu?!" přeskakuje mi hlas. Následně uslyším nějaký zvuk.

Co nejvíc se snažím odsunout kus letadla, odkud zvuk pocházel. Když se mi podaří s tím pohnout, naskytne se mi velmi nechutný pohled na znetvořené a místy spálené tělo. Ovšem když se kouknu na sebe, není to moc rozdíl.

Popáleniny na rukou a břiše, potrhané oblečení a hromady krve. Jen tak tak nevyvrhnu všechny orgány s krví která se mi vyvalila z krku. Prostě a jednoduše jsem se zeblila jako kráva.

,,Tony! No jasně!" kouknu jestli moje Apple Watch nejsou rozflákaný na vyhození. Jsou rozflákaný ale ne nepoužitelné tak s obtížemi zvednu ruku a nosem vyťukám Tonyho číslo. Za chvíli mi to někdo zvedá ale já vím že to není Stark protože proč by se obtěžoval zvedat to někomu.

,,Dobrý den Avengers Tower New York, račte si přát." zazní robotickým hlasem a já hned poznávám že je to strejdova umělá inteligence J.A.R.V.I.S.
,,Ahoj J.A.R.V.e tady Mary dej mi sem Tonyho, je to naléhavé." po chvilce zazní Tonyho hlas: ,,Tak co, jak se ti líbí v Řecku? Alex (viz. táta) mi říkal že dneska letíte." v klídečku se mě ptá.

,,Tony musíš mi pomoct. Letadlo spadlo a já mám výhled na něčí zkrvavenou prdel." chrlím ze sebe. Chvíli poslouchám a pak se Tony začne smát, že je to jen další posranej joke. ,,Klidně J.A.R.V.ovi řekni ať zjistí souřadnice kde jsem a potom až zvaž jestli je to joke."

Za chviličku už pro mne pošle vrtulník a je tam i s vystrašenou Pepper. Když je konečně skrz škvíru vidím jak přistávají a běží mě s několika lidmi hledat. ,,Tady jsem!" chci na ně zakřičet ale vyjde ze mne jenom zlodějskej chraplavej zvuk.

Konečně mě nacházejí ale než si ke mně když vidím že Tony ze mne neomdlívá odhaduju si kolik toho v tom vrtulníku musel vypít nebo ještě před tím. Když dolétáme do nějaké nemocnice, začnou se mi vybavovat všechny vzpomínky. To mi tady chybělo. Ano. Pomalu umírám ve vrtulníku a jsem sarkastická.

Super. Teď už můžu být Avenger, jelikož nemám rodiče. Jaká to ironie. Zanadávám si v duchu když se mnou běží na sál. Na vnímání fyzické bolesti ani není čas. Nejvíc mě užírá ta psychická.

,,Musíte být v klidu slečno!" křičí na mne nějaká doktorka. Jak mám být v klidu, když mi právě umřeli rodiče do háje?! Neodpustím si. ,,Můžeme ji uspat, doktore?" poslouchám jejich rozhovor. ,,Ne. Mohlo by ji to zabít. Před tím, než ji začnete opravovat zevnitř, dejte jí anestetikum." nádhera.

Kouknu se za sklo, kde je Tony. Vedle něj ho objímá zapaži Pepper a něco mu říká. Přes ruch v místnosti a zvuk z přístrojů. Za nimi bodyguardi úspěšně odháněji novináře z místnosti, kde stojí Tony.

Mezi fotografy se procpe kapitán, se kterým navážu oční kontakt. ,,Pane bože." chytí se za hlavu. Pepper se za ním otočí, ale pak její zrak zase padne na mé zubožené tělo. Z ničeho nic mi něco vlétne do krku. Začnu vykašlávat krev a prach. Jako třešničku na dortu mi začne pískat v uších.

Někdo mi přitiskne ruku na hrudník a předkloní hlavu. ,,Pode- mi - rychle!" přerušovaně slyším výkřiky doktorů.

*Tony's POV*

Celou dobu, co tu stojím mě Pepper drží za ruku. Mary na mne občas upře své světlé oči, Rogers se chytá za hlavu a fotografové nemají úctu k soukromí. Její srdce najednou přestává bít. Ucítím jak se Pepper napne, ale pořád sleduju práci doktorů.

,,Všichni ruce pryč za 3, 2, 1." když zase nahodí její srdce, Pepper si uleví. Za pár hodin už je po všem. Má neteř spí a vezou ji na pokoj.

Děkuji za přečtení upozorňuji tohle je moje první kapitola od první fanfikce takže od toho nic moc nečekejte. Možná cringe možná ne. Posuďte sami 😅