One of the stars|Loki ff

28.🌺

Lahvičku mi dá zpět do ruky. ,,Proč na tom tak trváš?" ptám se. ,,Chci abys mi věřila." řekne s úsměvem. Sice mě před nějakou dobou využil, ale jeho úsměv je stejně božský jako předtím.

,,Smůla. Nevěřím už nikomu. Na to jsi navíc měl myslet dřív." hodím to po něm a jdu za Peterem. Když ho uvidím jak cukruje se Shuri, nenápadně si je skrz Heather vyfotím a odcupitám pryč. Rozesílat nic nebudu. Chudák už tak má dost lidí, co si z něj dělají akorát srandu.

Sednu si raději k 'táboráku' který jim zatím nehoří. ,,Na mne se zapomnělo?" zeptám se Tonyho, kterému to pod náporem alkoholu možná dělá celkem nemalé problémy. Vytvořím si v každé ruce jednu menší ohnivou kouli a pošlu je na dřevo.

Mezitím si vezmu tentokrát už čistý džus a bavím se s ostatními. Slunce už dávno zapadlo a já si lehnu do trávy dál od ohně. Hvězná obloha je krásná. Dneska zataženo moc není.

Z pozorování fascinujících hvězd mě vytrhne sucho v krku... a hlad. Bože, já jsem si ani neuvědomila, že jsem už pár hodin nic nejedla. Zvednu se z mého vyhřátého místečka v trávě a vydám se ke Švédským stolům. Nakonec si z několika ingrediencí zvládnu udělat sandwich.

Všichni krom nezletilých jsou už totálně na mol. Omylem kopnu do Tonyho válejícího se pod stolem. Ups...
,,Ježíši Anthony!" snažím se tu velrybu sesklenkou v ruce dostat na lavici, při nejlepším na nohy.

Po asi deseti minutách marného snažení dostat ho bezpečně někam do křesla, na už zmiňovanou lavičku, nebo aby se prostě neválel pod stolem mě napadne použít schopnosti. Jenže, on asi pod tím stolem přibral, protože nejde ven.

,,Nechceš pomoct?" zaklepe mi na rameno nějaký blonďák. Fandral. ,,Tak samozřejmě, že pomoc beru. Tony se seknul pod stolem." řekla jsem s mírným smíchem. ,,Vem ruce. Já se pokusím odsunout tu lavičku." která je jen tak mimochodem přikovaná k zemi.

,,To ji chceš vyrvat z těch dlaždic?" nadzvedla jsem jedno obočí a nechápavě se na něj koukla. ,,Více méně." řekl. ,,Asi souhlasím." odvětila jsem a pomohla mu s lavičkou. Teď jen vyprostit toho ožralu z pod stolu.

,,Ten je těžkej!" vytáhneme ho konečně nahoru a otřu si pot z čela. Až teď si pořádně všimnu stavu jeho vlasů. ,,Budu upřímná. Vypadáš, jakobys vylezl krávě z huby. Vsadím se, že nevypadám o moc líp." řeknu vysmátě.

,,Počkej jako fakt?" zhrozil se. Nebudeš ty tak trochu šampónek? Už s nefalšovaným smíchem přikývnu. Najednou se ozvala rána jak z děla. Smích mě přejde, ale ne na dlouho. Zdroj byl podnapilý Pietro, který si asi před několika vteřinami nevšiml nižšího trámu konstrukce přístřešku.

Uchechtnu se. ,,Proč musím být tak škodolibá?" zeptám se asi sama sebe, protože tu už nikdo není. ,,Tak ten řídit nebude." pomyslím na cestu domů a nějak ho dovleču na zadní sedadlo auta. Divný. Oproti Tonymu je docela peříčko.

Přijde jako jedna z mála střízlivá Wanda. ,,Tvůj bratr je pěkný jelito." řeknu a ona jen přitaká. ,,Jedem do tower? Ještě musíme počkat na ty dvě hrdličky." řekne jakoby mi četla myšlenky, takyže může a já si sednu na místo spolujezdce. Dneska bych vážně usnula za jízdy.

Za necelých pět minut tady byli. Pietra, kterému se začala dělat na čele pěkná boule jsme posunuli víc ke kraji a Peter se Shuri si mohli cukrovat vedle sebe.

Dám si sluchátka a pustím si One Direction. Chvilku do rytmu History a dalších se i hýbu jak žížala, ale to je tak všchno. Z hudebníbo světa mě vytrhne až Wanda, co mi strhává sluchátka. ,,Vždyť už jdu." protočím oči a otevřu si dveře od auta.

Hned jak vystoupím z auta, ještě ani nestihnu zavřít dveře a letím na chodník s ultimátní držkou nakonec. Jo. A začnu se smát jak postižená.
,,Takže ona vážně něco měla." povzdechne si Wanda a Peter se před Shuri za trapas své kamarádky začervená.

,,Ne, hah nic jsem doufám neměla." rozdejchávám smích a zkouším se postavit. Abych to okomentovala, jedno velký au, kvůli mým kotníkům. Zavřu jsem dveře od auta a pak pomůžu Wandě s Pietrem, aby se znova netřískl do jeho vystouplejšího čela. Chudák Pietro zítřejšího rána... Kocovina a boule jako kráva na čele.

Hned jak jsem se doplazím do pokoje, vyzuju si ty zpropadený lodičky na podpadku a usoudím jednu věc. ,,Přísahám všem bohům, ano i tobě Loki, že si na sebe už nikdy nevezmu podpadky!" zakřičím na celý pokoj.

Červené boláky mám snad ještě větší, než je Pietrova boule na čele. Vtom se ozve tiché zakňučení a já pohlédnu do Luckyho pelíšku. Já ho chudáčka vzbudila. Oh né...

Poškrabkám ho alespoň za ouškem na usmířenou a těžce se doplazím do koupelny a následně i do sprchy. Pustím si na sebe studenější vodu, protože proč ne a jsem tam tak dvě minuty.

Hned co vylezu ze sprchy se obleču do mega fluffy pyžama a červená místa na nohou si přelepím. Ježiši, vzchop se. Jsou to jen kotníky!! Pomyslím si a bolest se při usínání snažím nevnímat. Překvapivě to funguje.

***

Ráno se vzbouzím celkem brzo. Nevím jak to, asi když jsem šla spát... nevím v kolik, ale v jedenáct určitě ne si dám alespoň ponožky a jdu těm ožralům nachystat ibalgin. Měli včera odvoz a velký štěstí. Upřímně, tuto práci by se mi fakt nechtělo dělat...

Takže, jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest. Matiku ještě zvládám. Dobrý. Anthony, Pietro, Thor, Natasha, pro tentokrát Bruce a Bucky. Tyjo, ten tu dlouho nebyl... Raději jsem si udělala toustík a sedla si pro tentokrát ke stolu.

,,Brý ráno." pozdravím Buckyho potácejícího se do kuchyně. ,,Jedna sklenka je tvá." znovu se zakousnu do svého toastu a kouknu na nově příchozího. ,,Jak moc velká rana to byla?" zeptala se Formule držíc se za čelo. ,,Dost velká rana to byla. Takovou šlupkou jsi mě dost vyděsil." uchechtnu se nad tou vzpomínkou.

,,Řekni jednorožec." otočí se na mne a já si ho vyfotím. ,,Ukaž." záchvat smíchu s Buckym je na světě. Do hodiny a půl si všichni sklenice rozeberou. ,,Hej, kdo z vás je tady střízlivej?" přištrádruje si to sem Scott o kterém jsem doposud nevěděla. Zvednu ruku a na jeho prosbu mu taky podala sklenici vody a tabletku proti bolesti.

,,A já nic nedostanu?"

Tak, tady to máte. Máte taky plné právo mě ukamenovat, protože ani nevím kdy jsem kapitolu naposledy vydala. Raději čau 👋😰