One of the stars|Loki ff

2.🌺

,,Ahh." vydám ze sebe jako želva se zácpou, když mě probudí sluneční paprsky. Už by každou chvíli měla přijít zdravotní sestřička a říct, že mě propustili. Až přijedu do Avengers Tower vynadám Peterovi, že za mnou jako jedinej nepřišel. Prdel líná.

Z myšlenek mě najednou vytrhne kráčející sestřička do mého pokeje.
,,No konečně do háje!" zaječím div to neslyší celá nemocnice. ,,Slečno Starková, propouštíme vás domů. Prosím zbalte si věci a doprovodím vás před nemocnici kde na vás údajně čeká váš strýc." řekla jak na pohřbu.

,,Já věděla že vám budu chybět, i když asi moc ne." zasměju se. Já jsem dneska asi na kouzelném prášku víly zubničky kvůli mé retardované náladě. Zbalit si musím jen pár věcí což jsou nějaké zdravotní papíry a podobně. Už si to belhám o berlích do výtahu a po očku sleduju jak sestřičku přivádím k šílenství.

Jakmile 'vyklušu' z nemocničních dveří už jde ke mně Tony. Vpadnu mu do náruče jako kdybych byla předškolák a málem oslepnu kvůli fotografům. ,,Oni asi vážně chtějí, aby měli na snímcích duševně chorýho mrože." zašeptám mu do ucha načež se zasměje. To ještě neví, že jsem myslela jeho.

Tony ještě klábosí se sestřičkou ale to neřeším. Nějak se dobelhám do auta a málem se přerazím o berle. Na zadních sedadlech najdu můj mp3 přehrávač který jsem si v Avengers Tower zapomněla když jsem tam byla naposled. Dám si sluchátka a poslouchám písničky. Jednou se švihnu hlavou o palubku a do dnes se modlím, aby to auto mělo zatmavený skla.

Asi za dvacet minut stojí auto v garáži a když vejdu dovnitř jako první mě privítá J.A.R.V.I.S. (ten je všude). S Tonym už jsem ve výtahu a čekám až mě Nat, Pepper, Steve a další kteří mě uobíjmají k smrti.

Když všichni uslyšíme tiché cinknutí jakože už jsme na místě(wow) a otevřou se dveře, vyletí hlavně Natasha se Stevem ke mně. Ostatní se ale taky přidají.

,,To letadlo ani nemuselo padat aby mě něco umačkalo k smrti." rýpnu si přidušeným hlasem. ,,Akorát že někteří z nás nejsou trosky." oplatí mi to Clint. ,,Cos myslel tím někteří?!" zeptá se ho naštvaně Bruce a začne trochu zelenat. Nevěděla jsem, že má dneska až takovou náladu. ,,Hele, nehádejte se!" okřiknu je a pokusím se uklidnit Bruce co začal zelenat ještě víc.

,,Mám už docela hlad a chuť na něco, nezajdeme třeba na sushi?" ptám se ostatních. Ale že jsem to já tak nakonec všichni odsouhlasí.
,,Zavolám, ať to někdo přinese." řekne duševně chorý mrož.

,,A kdo bude platit?" ptá se Pepper.
Ani nestihnu říct odpověď, když mě nějaká střela jménem Pietro strhne na gauč. V plné rychlosti. ,,Taky tě ráda vidím." řeknu a začnu mu dělat culíčky z jeho blonďatých vlásků. Je roztomilej.

Pak nám vysklí okno Peter který asi vycítil že jsem se vrátila. Super. Jak uviděl Pietra jak se ke mně tulí a má asi čtyři culíčky začal se smát na celý kolo. ,,Tak co ty tarantule, zrovna jsme se bavili kdo bude platit sushi a vypadá to, že spíš pavouček bude platit okno." řekla jsem dost vysmátě a zato Tony byl rozzuřenej jak Hulk.

,,Tak hodíme si nebo ne? Už mám chuť na sushi který platit nebudu." řeknu sebejistě a pohodím vlasy. Nakonec prohrává náš nešťastník Tony, ale co on na to má. Si toho ani nevšimne že mu z peněženky zmizne pár dolarů.

,,Na to sushi, už čekáme po*raný dvě hodiny!" ale místo toho aby mě Steve poučoval tak najednou vletí do okna něco jako fénix akorát několikrát větší než z pověstí a filmů. Teď mě všechno přešlo když jsem zjistila že se kouká přímo na mne a vráží do prosklené stěny Avengers Tower a dělá na ní praskliny.

,,Řekněte mi někdo co tohle mělo znamenat?!" ptá se Nat celá vyklepaná. Sice je to zabiják, ale fénix je fénix. Řeknu jí že nemám tucha stejně jako ona a zkoušela jestli je fénix už pryč. Nebyl a našla jsem ho už ve vnitř v kaluži krve jak se sebou zmítá a vypadá dost 'zdeformovaně'. Já už té krve mám fakt dost.

,,Jdu tam!" odhodlala jsem se říct a vyrazila do obýváku. Ale v tom mě strhli zpět na zem a že nikam nejdu. Vyškubla jsem se, vletěla zpět do výtahu a nařídila J.A.R.V.ovi ať to zamče.

Po chvíli už jsem byla v obýváku. Nikde jsem ho neviděla ale ucítila jsem dýchání za krkem a pomalu se otočila. Byl tam ale v lidské podobě. Byl to vysoký muž s havranímy vlasy elegantně ulíznutými do zadu a koukal se na mne ledovým pronikavým pohledem. Chvilku jsme na sebe mlčky zírali a pak sebou švihl o zem.

,,Tony, Nat, Pietro, Bruci, potřebujeme pomoc!!" všichni přiběhli jako střely a jak uviděli že držím polomrtvého mladíka Pietro tu byl hned s lékárničkou aby tu nepodlehl zraněním než zavoláme záchranku.

,,Tepe mu srdce, dýchá, kde je ten pták, jak se tu objevil?" ječí všichni na Bruce protože je z nás asi nejchytřejší a já mezitím volám záchranku.

Mezitím co to zvoní zpozoruju že se chovají divně, ne jako normálně když někoho zachraňují. Po chvilce si toho už nevšímám a ozve se hlas doktorky.

Po chvilce přijíždí sanitka a je vše v pořádku.

Další kapitola je konečně za mnou a nevydávala jsem protože jsem byla na dvoutýdenním táboře. Ale co, stejně to nikdo nečte🙄. Čus