One of the stars|Loki ff

25.🌺

,,Nejsem. J.A.R.V.I.S. tě určitě informoval, že nechci být rušena." odpovídám jí. ,,Mám si s tebou promluvit? Mně se svěřit můžeš." řekne. Sice to na venek nevypadá, ale jinak je strašně hodná a chápavá.

,,Možná někdy jindy." odpovídám a ona odejde. Rozhodnu se, udělat si věci do školy. Je toho teda pořádná hromada. Povinnosti jsou povinnosti. S tím nikdo nic neudělá.

S polovinou v devět večer toho nechám. Jdu se osprchovat. Kapky teplé vody mi ale neustále připomínají jeho ruce, když mě objímal. Po chvilce to vypnu a jdu spát. Lucky si tentokrát lehne do pelíšku a já mám celou postel pro sebe. Alespoň jednou jsem sama.

***

,,Slečno, pan Stark vás volá k snídani." vyruší mě ze spánku J.A.R.V.I.S.
,,Nemám hlad." odbyji ho. ,,Slečno, pan Stark na tom trvá." řekne znova J.A.R.V. ,,A já trvám na tom, že nemám hlad." pořád  ležím na posteli s obličejem v polštáři.

Chci si dodělat tu hromadu věcí do školy. U toho poslouchám smutné písničky. Jinou náladu nemám. V jednu se jdu do kuchyně napít. Naštěstí nikoho nepotkávám. ,,Baf!" vykřikne někdo za mnou. Leknu se až tak, že moje právě natočená voda skončí v jeho obličeji.

,,Promiň." omluvím se Pietrovi, který je teď mokrý jak myš. ,,Tys brečela?" nejspíš si všiml ných zarudlých očí.
,,Ne." zalžu jsem a napustím si novou.
,,Nemusíš mi lhát." řekne. Sklenička mi praskne v ruce pod tlakem mé mysli.

Jsem docela pořezaná. Dám si na ruku obvaz a jdu do pokoje. Naštěstí mě už nechává. Dodělám si školu a švihnu sebou na postel. Nasypu ještě granulky Luckymu a jdu si dát sprchu. Dneska jdu spát dřív, protože zítra mám školu.

***

Vzbouzím se udýchaná s potem na čele. Ten sen si radši připomínat nechci. Kouknu na telefon a je 5:03. Vím, že už neusnu. Obleču se do černých džín a šedého trička. Zbarvené jako moje nálada. Sejdu do kuchyně a udělám si čaj od Strange. V poličce kde mám svoje čaje, je však jedna vzpomínka na něj. Lahvičku od projímadla vyhodím do koše a za chvilku mám čaj hotový.

,,Co ty tady tak brzo?" vkročí do kuchyně Steve. Pokrčím rameny a dál si usrkávám horký čaj. Nakonec si hodím do tašky jen jablko a rozhodnu se jet tramvají. Dneska napotřebuju, abych se potkala s někým, kdo mě zná. Dám si kapuci od černé mikiny a do uší dám sluchátka.

U školy už je Peter. ,,Ahoj, jak je?" zeptá se mě vesele. Já nereaguju. ,,Co se stalo?" zeptal se podruhé. ,,Ten parchant mě jenom využíval. Celou dobu mi lhal. Byla jsem mu dobrá jako vstupenka na svobodu." obejmu ho a po tvářích se mi zkutálí pár slz. ,,To bude dobrý. Za pár dní si na to ani nevzpomeneš." objetí mi opětuje.

Vejdeme do třídy a já jsem celý den jak tělo bez duše. Učebnice si dám do skříňky a vyrazím k východu. ,,Copak? Spadly ti hračky do kanálu?" uchechtne se nějaký kluk, kterého neznám. ,,Ne, jenom jsem několik měsíců žila ve lži." snažím se ho odbýt.

,,Ale, tak Starková se nás bojí jo?" dál si se mnou zahrává. ,,Být tebou toho nechám." řeknu na svou obranu.
,,Nebo nám něco uděláš? To chci vidět!" dál se mi směje. ,,Nám?" konečně se mu kouknu do očí. Z různých chodeb lezou další lidi.

,,Proč to děláš?" ptám se. ,,Proč jsi tak vlezlá?" řekne on. ,,Neodpovídej na otázku otázkou." řeknu. Najednou mi někdo zezadu chytne ruce. ,,Pusť mě!" snažím se vymanit ze sevření dalšího. Chci na něj použít magii, ale nejde to.

Toho za mnou kopnu do rozkroku a druhému se snažím vrazit facku. Okolo nás se ale seskupí studenti a chtějí vidět rvačku. Snažím se vycouvat, ale někdo mě strčí zpět. Někteří si to dokonce natáčí. Petera ale nikde nevidím. Nejspíš kvůli těm jeho kroužkům.

Dva proti jednomu? Ale notak. ,,Hele, já to fakt nemám za potřebí." řeknu a zkouším to vyjednat. Rozhlížm se po okolí a hledám alespoň nějakého zaměstnance. Za to schytám ránu do břicha až se bouchnu o skříňky. Jeden oslizlej, budeme mu říkat třeba Max a druhej bude Harry. Max mě zvedl pod krkem do vzduchu a dal mi pěstí. Bez monokla se to neobejde.

Když už mám roztržený ret a oko mi začíná nabírat jinou barvu, trochu krve z pusy si odplivnu a ze všech sil se snažím něco udělat. Najednou se objevím za hloučkem. Alespoň můžu utéct. Potichu a rychle utíkám ze školy a běžím do tower.

Batoh si hodím vedle postele a jdu si zkontrolovat rány. Monokl se mi rýsuje, roztržený ret taky není pohádka a ruce nohy samá modřina.

,,Tak řekneš mi to už?" vejde sem Nat.
,,Klepat neumíš?" ptám se jí. ,,Promiň. Jinak už mi to můžeš říct?" otázku mi oplatí. ,,Ten parchant mi lhal. Byla jsem mu dobrá jako vstupenka na svobodu." odpovídám jí. Ona mě obejme zezadu. ,,To bude dobrý." položí mi hlavu na rameno.
,,Doufám." po chvilce odejde. Já si dám Kanekiho pásku přes oko, abych alespoň trochu zakryla budoucí monokl.

Pak si dodělám věci do školy a praštím sebou do postele. Takhle trávím snad většinu dní. Nejhorší na mně, ale je, že nejsem schponá nic sníst a utápím se ve vlastním smutku. Chodící troska se ze mne stala toho dne, kdy byl soud a já toho lháře podporovala. Milovala jsem ho a on mi to takto vrátil.

*Loki*

Bez většiny schopností je to nuda. Frigga mi, ale neodebrala vlastnosti boha a mrazivého obra. Teď jsem na cestě do svých komnat. Bylo vážně jednoduché tu naivní holku přesvědčit.

Zajdu do svých komnat a popadnu první knihu co najdu. Zrovna týkající se magie.

*Mary*

Sejdu do obýváku. ,,Promiň za tu vodu." přisednu si k Pietrovi na gauč.
,,Konečně jsi vyšla ze své skrýše?" prohodí s uchechtnutím. Ruku mi dá kolem ramen. Sice se mu chci hned vysmeknout, ale nakonec se uvolním. Pietro přece není takovej ***** jako on.

,,Vylezla jsi ze své skrýše?" nakráčí si to sem Tony. ,,Jo." pousměju se. ,,Takle se mi líbíš!" zatřese se mnou Pietro. Koutky stočím nahoru ještě víc. Pro má ústa je to celkem nezvyklá poloha za těch několik týdnů, co byly v opačné poloze.

Další kapitolaaaa! No, dala jsem si trochu pauzu ale co. Hned jdu psát novou! Papa😘