Lví král - Příběh bratrů ✔

15. Krutá pravda a nemilé hlídání

Ráno se Mufasa vzbudil dřív jak Taka nechtěl Taku zbytečně budit když nemusel a tak ho opatrně obešel a vyběhl z jeskyně. Byl šťastný měl volný den táta mu řekl že dnes lekci mít nebude a tak si Mufasa mohl dělat co chtěl.

Rozhodl se tedy že bude jen tak volně běhat a užívat si přírody. Zastavil se až u napajedla věděl sice že bez dozoru by tam sice být neměl ale moc nechtěl aby ho hlídala královská majordómka Zuzu.

„Určitě se mi tady nic nestane a při nejhorším rychle poběžím domů.” Pomyslel si Mufasa a začal se radostně válet v trávě byla sice ještě mokrá od ranní rosy ale to mu vůbec nevadilo ba právě naopak líbilo se mu cítit chladné kapky rosy na svém kožíšku.

Vtom ale přestal protože uslyšel z dálky nějaké hlasy sice nevěděl kdo to je ale hlasy byli čím dál tím zřetelnější takže mu bylo jasné že se k němu někdo jistě blíží. Schoval se tedy do vysoké trávy a uviděl pár lvíčat jak si povídají.

„Ach já se nudím Lifu.” Řeklo jedno lvíče. Lifu na to odpověděl: „To já také Malo jenže co máme dělat?!” „To netuším s Mufasou si hrát nemůžeme protože je určitě na lekci leda že by jsme si hrály třeba s Takou.” Pověděla Mala. Lifu se na ni rychle otočil, probodl jí naštvaným pohledem a zavrčel: „S Takou! S tím ubohým slabochem si já rozhodně hrát nebudu! To se radši budu i nudit než si hrát s ním! Sama dobře víš že se s ním nedá nic pořádně hrát!” Mala si ještě něco potichu zamrmlala sama pro sebe a oba šli dál.

Když Mufasa slyšel jak se vzdalují chvíli ještě zůstal tam kde je ale nakonec vyšel ze svého úkrytu.

Chvíli jen tupě zíral do země na své tlapky trvalo mu než se vzpamatoval z toho všeho co teď slyšel. Nemohl tomu uvěřit. „Jak to že jsem o ničem takovém nevěděl?Jak je možné že jsem nevěděl že si chcou hrát jen se mnou a k Takovi se chovají takhle hnusně? Copak by se k němu tak chovali i kdybych tam byl já?” Mufasa měl tolik otázek a sám nevěděl jestli k tomu najde někdy odpověď jedno mu bylo ale jasné rozhodně se mu pohled na ty lvíčata změnil a věděl že se bude od této doby Takovi rozhodně víc věnovat a hrát si s ním než předtím.

Aby Taka věděl že má někoho kdo si s ním klidně bude chtít hrát a nebude mu vadit že je takový jaký je. Přeci jen Mufasa nechtěl aby se Taka nějak uzavřel do sebe a změnil se jen díky tomu jak se k němu většina lvíčat chová. Mufasa ale jen doufal že na to aby Taku změnil není již příliš pozdě.

Sám si totiž začínal říkat jestli si s ním ty lvíčata nehrají jen protože má být budoucím králem. Radši už na nic takového ale nechtěl myslet, radši zatřepal hlavou aby se vzpamatoval a rozběhl se zpět za rodiči, přeci jen byl už pryč dost dlouho takže jeho rodiče budou už určitě vzhůru někde v savaně.

~Mezitím na Lví skále~

Taka pořád ještě spal když vtom na něj někdo zavolal: „No tak ty malej chlupáči vstávej!” Taka docela ještě rozespale pomalu otevřel oči. Viděl nad sebou ještě docela matně nějakou postavu lva až poté co pořádně zaostřil na tu postavu tak uviděl Radiho.

„Radi co ty tady děláš?” Zeptal se Taka docela zaskočeně. Hned poté si zívl a vstal. Radi se na něj bez zájmu díval a odpověděl: „Tvoji rodiče mi říkali ať tě pohlídám.” Dořekl to a vyšel s Takou z jeskyně někam do savany.

Nějakou chvíli oba mlčky šli až Radi promluvil: „Co by si zatím chtěl dělat Tako?!” „Nevím Radi co by jsi chtěl dělat ty?” Zeptal se Taka s úsměvem. Byl šťastný že si s Radim už víc rozumí než předtím. „Nechtěl by ses naučit lovit?” Navrhl Radi. Taka jen radostně přikývl a zeptal se: „Co budem tedy lovit?” Radi se jen zlomyslně ušklíbl: „Co třeba malého lva jako jsi ty!” Řekl vytasil drápy a pomalým krokem se blížil k Takovi.

Taka nejistě couval a vyděšeně řekl: „O...O čem to mluvíš.” Radi se jen škodolibě usmíval a pověděl: „Vážně si myslíš že dovolím aby tě už i Sarabi měla radši něž mě!” Taka se dal rychle na útěk a křičel: „Mami,tati pomocte mi! Slibuji že už budu hodný a nebudu chodit za hyenami jen mi prosím někdo pomocte!”

Vtom byl ale před ním velký spadlý strom. Taka ho chtěl buď rychle přeskočit nebo běžet jinudy jenže ho doběhl Radi. Radi moc dobře věděl že teď už mu nemá zřejmě Taka kam utéct. „Mám tě Tako! Neboj se postarám se o Sarabi,tvého bratra a ostatní až bude po tobě!” Řekl Radi napřáhl tlapu a trefil Taku drápem do oka až mu způsobil hluboký krvavý šrám.

Další kapitola příběhu je tu dnes trochu delší na obrázku v médiích Radi zatím čauky mňauky vy moje lvíčátka 🐱😺🙂