Lví král - Příběh bratrů ✔

25. Víc než jen přátelství?

Ráno byl Mufasa na ranní obhlídce sice to byla spíš práce Zuzu ale tentokrát to dal otec na starosti jemu aby co nejlíp poznal Lví říši než bude králem. Sarabi chtěla jít s ním on jí přemlouval ať s ním nejde ale ona ho nakonec přesvědčila.

Šli tedy až Mufasa řekl: „Zatím je vše v klidu.” „To je ale velice dobře bývalo to horší.”Pověděla Sarabi. „Máš pravdu je to dobře.” Řekl Mufasa, otočil se k ní a olízl jí čumáček. Sarabi z toho byla nejprve zaskočená. Nakonec se ale jen usmála a přitulila se k němu.

Oba ale věděli že už se budou muset z obhlídky vrátit ještě vše naposledy zkontrolovali než se vydali bok po boku zpět ke Lví skále.

~Scarova jeskyně~

Zira se zrovna vzbudila otočila se na Scara jenže ten ještě spal. Rychle vyskočila na tlapky a pomyslela si: „Zatím co spí,tak se tady trochu porozhlédnu! Snad si nevšimne že jsem pryč.” Usmála se radostně a utíkala do savany cítila vítr který se jí opíral do kožíšku a svištěl jí kolem uší užívala si ten pocit a vůbec jí nevadilo že jí ten vítr cuchal neposedně kožíšek.

Zastavila se až před velkou tyčící se skálou. Zadívala se na ni a řekla si sama pro sebe: „Chtěla bych vědět jaké to je žít na Lví skále.” O kus dál pak zahlédla některé členy smečky rozhlížela se a přitom si říkala: „Vidím tu samé lvice ze smečky ale žádné lvíče jako jsem já.” Ještě chvíli se rozhlížela jestli něco neuvidí když ale pořád nic neviděla tak radši utíkala zpět do jeskyně za Scarem.

Jenže Sarafína si všimla nějaké postavy v dálce. Připadlo jí to dost zvláštní a tak utíkala za ní. Zira zatím doutíkala do jeskyně za Scarem. Scar byl ale už nějakou dobu vzhůru díval se na ni zlostným pohledem a naštvaně řekl: „Kde jsi byla?! Neříkal jsem ti snad ať nikam nejdeš!” Jen co to dořekl tak tam vběhla Sarafína.

Zira se na poslední chvíli naštěstí ještě stihla schovat. Scar se podíval na Sarafínu a zeptal se: „Sarafíno co tady děláš?” Sarafína k němu přišla blíž a odpověděla: „Zdálo se mi že jsem sem něco viděla běžet ale asi se mi to opravdu jen zdálo.” Scar se usmál sám nevěděl proč ale v přítomnosti Sarafíny mu bylo hezky. Začínal si pomalu uvědomovat že k Sarafíně cítí víc než jen přátelství.

Sarafína se také usmála. Poznala že k ní Scar něco cítí ale nic neřekla a mlčela. Nakonec ale prolomila docela dost trapné ticho a pověděla: „Dobře, tak já asi už půjdu.” Naposledy se na něj s úsměvem podívala a odešla.