Chci tě

1. Váš fórek

,,Mery, tady máš ty papíry ze včerejška!" Ozvalo se před ní, zvedla hlavu a usmála se.
,,Jo, díky..." Chtěla se dál věnovat své práci, ale on tam pořád stál a drbal se rukou ve vlasech. Vypadalo to, jako by jí chtěl ještě něco povědět, ale nedokázal se vymáčknout.
,,Potřebuješ ještě něco?" Malinko se lekl, jak její otázku nečekal.
,,No vlastně jo. Nechceš jít dneska na večeři nebo do kina?" Navrhl a radši se koukal někam mimo, neměl odvahu upřít svůj pohled na její pomněnkové oči plné překvapení.
,,Myslíš to vážně? Není to zase nějakej váš fórek s Rasputinem?" Zeptala se po chvíli, David se jen nevinně usmál. Dělal, že nemá nejmenší ponětí, o čem to vlastně mluví.
,,Eeh...jakej fórek máš na mysli?" Mery zvedla pravý koutek rtů a sledovala jeho výraz.
,,Třeba ten, jak jsi mě před měsícem pozval na večeři do jedný nóbl restaurace. Já tam přišla, seděla jsem tam jak debil dvě hodiny a doufala, že se objevíš. Samozřejmě ty nikde, pak jsem vyšla a uviděla vás dva, jak se tlemíte za rohem. To vážně, Davide? Jste jako děti!" Zamračila se lehce. Ano, něco takového se opravdu stalo. Tehdy se na ně Mery pořádně naštvala, ale dnes na tuto situaci jen s úsměvem vzpomínala.
,,Ale Mery, přece jsme se ti už omluvili. Byla to jenom blbá sázka na sále o to, kdo šije rychlejc. Samozřejmě Roman byl rychlejší, protože jsem se zrovna moc nesoustředil. Měl jsem si z tebe udělat srandu, aby ses na mě pak naštvala. Jenže tys potom s náma oběma nemluvila, takže to trochu nevyšlo... vždyť víš, že tě mám rád, jsi moje kámoška. Navíc zábava bejt někdy musí," pokrčil rameny.
,,Že zrovna tys prohrál, tomu se mi ani nechce věřit." Dál ho provokovala, bavilo ji to a moc.
,,Hele, ještě slovo a..." zasekl se, protože nevěděl, co by měl říct.
,,A co? Naplácáš mi?" Uchechtla se, David rychle zamrkal a nasadil zmatený výraz, což Mery rozesmálo.
,,Eeeh...cože?"
,,Ale nic, zapomeň na to," mávla se smíchem rukou a on zakroutil hlavou.
,,Se z tebe jednou poseru, Marie, takhle ze mě dělat debila," řekl a tentokrát se usmál i on, když mu vše došlo. Najednou přivezli příjem.
,,Máš tady práci, ty sázkaři." Postavila se a společně šli k východu. Rychle se na ni ještě podíval.
,,Jo hele a co...co...ta večeře? Platí to?"
,,No jasně, v šest u mě a pak tam půjdem spolu, jo?"
,,Tak fajn, těšim se," mrkl na ni a ona se lehce začervenala.
Nesnášela, když ji takhle uváděl do rozpaků. Ještě horší byl fakt, že k tomu stačil jeho jediný pohled a úsměv... nebyla do něj zamilovaná, ani nemohla, když se dlouho přátelili a ona nechtěla jejich vztah pokazit, protože pro ni moc znamenal. Jenže netušila, že Davidovi je nějaké přátelství ukradené, zvlášt když k ní ve skutečnosti cítí mnohem víc.

Ahoj, vítejte u nového příběhu. Doufám, že se vám bude líbit. ❤