Chci tě

11. Jste fakt odpornej

Přesuneme se o tři měsíce dopředu. Mery a Aleš spolu začali chodit, oba jsou ve svém vztahu šťastní a to je hlavní. Jenže co je horší, přátelství Mery a Davida se pomalu rozpadá. Mluví spolu jen tehdy, když musí. Každého z nich to mrzí, ale David si stále stojí za svým názorem, že Aleš je debil a Mery na tohle celé jednou doplatí. Neříkalo se mu to snadno, ale věděl, že má pravdu.
Jediná věc, která se nezměnila, byly jeho city k ní. Sice se vzájemně odcizili, ovšem i přesto ji měl pořád rád a záleželo mu na ní.
Zrovna seděl na lékařáku a odpočíval po jedné náročné operaci, když tam přišel Nývlt. Povzdechl si a zvedl se s tím, že půjde k sobě do kumbálu. Fakt nechtěl být ve stejné místosti s tak odporným člověkem.
,,Kvůli mně přece odcházet nemusíte. Jenom si uvařím kafe a jdu," ozval se, když si všimnul, že chce David zmizet.
Na chvíli se zastavil s tím, že mu něco řekne, ale pak mávnul rukou.
,,To nemá cenu," zamumlal pro sebe, on ho bohužel slyšel.
,,Co nemá cenu?"
,,Nic, dejte mi pokoj," řekl a chtěl odejít.
,,Davide, počkejte." Nereagoval a otevřel dveře. Vyšel na chodbu, jenže Nývlt ho dohnal. ,,No tak stůjte!!"
,,A proč jako? Co na mě vůbec mluvíte? Nevidíte, že na vás nemám náladu?" David ho propaloval vražendým pohledem.
,,Vidim a mrzí mě to."
,,Aleee, neříkejte," uchechtl se.
,,Nechci se vám motat do života a ani vám nic nařizovat, ale měl byste si promluvit s Mery. Ona je z toho, že se spolu nebavíte, celá nešťastná. Sice to jsou už tři měsíce, ale pořád je to pro ni těžký. Mně taky nedělá dobře, když se rozbrečí pokaždý, když jí vás něco připomene a už mě fakt nebaví ji utěšovat."
,,To je váš problém, ne?"
,,Prosím?" David zakoulel očima.
,,Kdybyste ji nebalil hned na začátku a nebyl takovej debil, kterej se otáčí za každou sukní, nemusela by bejt nešťastná."
,,Co si to dovolujete?!!"
,,Jen říkám to, co je pravda a co tady nikdo nevidí. Všichni vás maji za hrdinu, proto se bojí vám cokoliv říct, ale já ne."
,,Tohle jste přehnal, Davide." Už se mračil i Nývlt, když v tom kolem nich prošla jedna sestřička, která je pozdravila a on ji nějakou dobu pozoroval, nemohl se od ní odtrhnout. David se pobaveně usmál.
,,No jasně, jak jinak. Měl byste se stydět, jdu to říct Mery."
,,Tak to ať vás ani nenapadne," zastavil ho a zasyčel mu do obličeje.
,,Proč jako?"
,,Myslíte si, že vám bude věřit? Po takový době, co jste s ní nepromluvil skoro ani slovo?"
,,Za zkoušku nic nedám." Pokrčil rameny a chtěl odejít, jenže nemohl.
,,Bejt váma bych to nedělal, jinak si to odnesete jak vy, tak i ona."
,,Vy jste fakt odpornej..." vydechl jen a pak odešel.