Chci tě

9. Je to můj život

,,No a pak jsem zjistil, že se celou dobu vydávala za někoho jiného a se mnou byla jen kvůli penězům..." dopověděl svůj příběh a Mery se na něj překvapeně dívala.
,,To snad ne. Jak může bejt někdo takovej...takovej...to je jedno, chtěla jsem jen říct, že je mi to líto. Vážně," chytla ho za ruku a pak si uvědomila, co dělá. Zase ji stáhla a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
,,Už je to za mnou," usmál se. ,,Nepůjdeme? Je docela pozdě."
,,Tys měl vlastně dvě služby za sebou, co?" Vzpomněla si a on kývl hlavou.
,,Jo, ale o to nejde. Potřebuju na vzduch."
,,Tak dobře, pojďme," řekla Mery a vstala od stolu. Aleš jestě zaplatil na baru a pak společně vyšli ven. Cesta jim nějakou dobu trvala, ale zato během ní ještě probrali spoustu věcí.
,,No, já už jsem doma,'' vydechla, když se ocitli před jejím domem.
,,Už, jo?"
,,No jo no," pokrčila rameny a on se k ní začal přibližovat. Chtěla něco říct, udělat cokoliv, ale nešlo to. Nechala ho, aby ji políbil, aby se jejich rty mohly setkat v jejich prvním polibku.

Ráno Mery vstávala do práce s úsměvem na tváři a u skříně postávala déle než normálně. Vybírala si to nejlepší oblečení, co kdyby ji Aleš znovu někam pozval?
Ano, myslela na něj už od rána a co bylo nejhorší, nemohla zapomenout na to, jak ji tady před domem políbil. Bylo to tak kouzelné...podobně si to i představovala.
Nakonec si vybrala nějaké džíny, kostkovanou košili a tričko, protože zjistila, že už nemá tolik času na prohledávání polic.
Do práce se dostala na minutu přesně a za nedlouho už seděla u počítače na recepci. Najednou k ní přišel David. Jenom jí tam něco položil a zase beze slov odešel. Trochu ji to zarazilo, tak se postavila a běžela za ním.
,,Davide!! Davide, stůj!!" Křičela, ale on ji neposlouchal. Najednou se zastavil a otočil se na ni. Navzájem se propalovali pohledem, on se snažil v tom jejím neutopit, ale zároveň byl docela naštvaný.
,,Jaký bylo rande?" Zeptal se jakoby nic.
,,Co? No...skvělý, ale o to nejde. Co se děje?" Položila mu opatrně ruku na rameno. ,,Proč se mnou nemluvíš, udělala jsem ti něco?"
,,Líbali jste se?" Zarazila se a nevěřícně na něj vykulila oči.
,,A tohle je jediný, co tě zajímá?!"
,,Jo, je. Víš proč? Protože mám strach o to, abys mu nenaletěla, abych tě tady nemusel zase utěšovat, až budeš mít kvůli němu zlomený srdce!" Doslova tady na ni křičel, naštěstí stáli na chodbě sami, ovšem pořád byli blízko recepce. Zapala po dechu.
,,Ty vůbec nevíš, jakej Aleš doopravdy je, vůbec ho neznáš a budeš mě tady poučovat?"
,,Já tě nepoučuju, jenom mám o tebe strach sakra!" Zamračil se a pozoroval ji. ,,Navíc ho taky neznáš, poznala jsi ho teprve před pár dny, nevidíš, jak se otáčí za každou sukní, která projde kolem něj!"
,,Tak tohle už jsi přehnal, Davide. Je moje věc, s kým se vídám a s kým chodím ven, je to můj život a můžu si dělat, co chci. Ať se ti to líbí nebo ne!" V očích měla vidět slzy ze vzteku a zároveň se snažila pochopit, proč se tohle celé stalo.
Otočila se na podpatku a zamířila zpátky na své místo u počítače. David tam chvíli stál, ale nakonec se naštvaně vydal na lékařák.