Chci tě

21. Jsi si jistá?

O pár dní později Mery pustili z nemocnice, ale měla být ještě nějakou dobu doma. Jenže tam jí to nedělalo vůbec dobře, všude viděla Aleše a skoro každou chvíli probrečela nad vzpomínkami a nad tím vším. Proto začala chodit do práce. Sice se ještě trochu bála, když se jí někdo dotkl, ale už to nebylo tak hrozné.
Za několik dalších měsíců byl soud, strašně se to táhlo a Mery k němu musela společně s Davidem, doprovodil je Roman a ještě Libuška, které se to nelíbilo. Bylo jí Mery sice trochu líto, ale stála si za svým názorem, že si za to může sama.
Nakonec Nývlt dostal několik let ve vězení a všem se ulevilo tak jako ještě nikdy, teď už je Mery v bezpečí.
Nyní společně seděli v nonstopu, teda až na Libušku, která s nimi nechtěla mít nic společného, a rozhodla se dát i výpověď.
,,Já jsem tak strašně ráda, že už je to za mnou," vydechla Mery a napila se vína, které měla ve skleničce. David přikývl.
,,Já taky, ten hajzl si to zaslouží. Mery..."
,,Hm?" Zvedla k němu pohled, on se opatrně dotkl její ruky položené na stole.
,,Slibuju, že odteď tě budu chránit na každým kroku a hlavně: nikoho k tobě už nepustim."
,,Rovnou ji požádej o ruku," uchechtl se Roman a napil se piva.
,,Jseš blbej." On se zasmál a Mery se usmívala, tyhle dva měla ráda, byli jako její rodina.
,,To mě budeš hlídat, i když budeš na sále?"
,,Jo no, David, jak to uděláš?"
,,Vy jste idioti, fakt. Samozřejmě, že ne, ale kdykoliv budu s tebou, budeš v bezpečí."
,,Já vim a věřim ti," řekla a jemu se ulevilo.
,,To jsem rád."
,,Ale teď to nejspíš bude složitější..." promluvila Mery po chvíli, kdy všichni ztichli. Koukala se do stolu a pohrávala si se svými prsty.
,,Jak to..." David svoji myšlenku nedořekl, protože začala mluvit zase ona.
,,Víte kluci...všechno tady mi připomíná Nývlta, doslova. Vidím ho na každým rohu a přemáhám se, abych zase nebrečela. Potřebuju vypnout, potřebuju odtud na nějakou dobu vypadnout." Podívala se oběma do očí, nakonec se zastavila u těch Davidových.
,,Chceš někam odjet?" Zeptal se, přikývla.
,,Táta má chatu ve Švýcarsku na horách. Teď je sice jaro, takže se tam moc lyžovat nedá, ale jako odpočinek to bude skvělý. Musím si vzít prostě dovolenou, jinak se tady z toho zblázním. Myslela jsem, že až skončí soud, bude všechno v pohodě, ale není."
,,Jsem vlastně zapomněl, že jseš z bohatý rodiny," poznamenal David a Mery se smutně usmála.
,,Jen máme trochu víc peněz, to je celý."
,,Chápu. A na jak dlouho pojedeš?" Zeptal se Roman a pozoroval ji.
,,Na měsíc určitě a pak se uvidí." Když to David uslyšel, zaskočilo mu pivo, kterého se před chvilkou zrovna napil a chtěl ho spolknout. Odkašlal si.
,,Pardon... na měsíc? Jsi si jistá? Není to moc dlouho?"
,,Taky mi budete chybět, ani nevíte jak, jenže je to pro mě důležitý. Až přijedu, všechno se vrátí zase zpátky do normálu." Zastrčila si pramen svých vlasů za ucho a lehce si povzdechla.
,,A Bojan o tom ví?"
,,Zítra za ním půjdu. Ale podle mě mi to dovolí, navíc mi sám nabídl pomoc."
,,To je celej on..." poznamenal David a smutně se koukal do země. Potom, co se stalo, si neuměl představit, že o ni zase přijde na takovou dobu.