Chci tě

27. Já nemůžu

Mery se na něj usmála, vypadalo to, že chce něco říct, ale neví, jak by měl začít.
,,Copak se děje?" Chytla ho za ruce a on jí je prvně stiskl. Sklopil pohled k zemi, najednou jako by pochopila, že je zle.
,,Mery, promiň, ale...já nemůžu." Nadzvedla obočí a doufala, že se přeslechla.
,,Nemůžeš? Proč? Myslela jsem, že ke mně cítíš totéž, tak v čem je problém, Davide? Co se děje?" Ptala se, když chvíli mlčel.
,,Mery...je pravda, že jsem tě měl rád, ale jak jsi byla pryč, našel jsem si přítelkyni a-" vykulila oči a v šoku pustila jeho ruce.
,,Cože?!! A to mi to říkáš až teď?!"
,,Chtěl jsem ti to říct už v nonstopu, ale tys byla tak nadšená z těch hor a kamzíka, takže jsem si to chtěl nechat na dýl. Po cestě jsem nevěděl, jak začít..."
,,Proč, Davide?!" Podívala se mu do očí. Když v nich uviděl slzy, píchlo ho u srdce. Nikdy nechtěl, aby kvůli němu brečela, tohle podělal a hodně. Bohužel, jeho činy se už nedaly vzít zpět.
,,Vysvětlim ti to, jo?" Chtěl ji pohladit po tváři, ale ona ucukla. Vybavilo se mu, jak se bála něčího dotyku potom, co jí udělal Nývlt. Kousnul se do rtu a ruku raději stáhl.
,,Nevim, jestli chci něco slyšet o tvým dokonalým vztahu." Poptáhla a udělala od něj krok dozadu.
,,Ale já bych ti to rád vysvětlil, prosím."
,,Máš minutu." Rozhodla nakonec, nadechl se.
,,Původně jsem chtěl počkat na tebe, až se vrátíš, abychom mohli bejt spolu, protože mi něco říkalo, že to budeš chtít. Ale to čekání bylo strašný, myslel jsem, že se zblázním, i když mě Roman s Bojanem uklidňovali, že je to jen na měsíc. Jednou jsem šel do baru a tam potkal holku, který právě umřel kluk, se kterým se chtěla rozejít. Byla z toho špatná, popovídali jsme si a zjistili, že si celkem rozumíme. Pak jsme se spolu několikrát vyspali a byli spolu ještě, než jsi přijela. Chtěl jsem se s ní rozejít, opravdu. Jenže zjistila, že je nemocná se srdcem a musí se léčit, je to pro ni těžký a já..."
,,Chápu, nemůžeš ji v tom teď nechat," dořekla to za něj s hlavou sklopenou.
,,Promiň Mery, vážně mě to mrzí." Omluvil se a čekal na odpověď.
,,V pohodě. Vyrovnala jsem se s Nývltem, vyrovnám se i s tebou." Utřela si hřbetem ruky své slzy, kterých v sobě měla ještě více. Nasadila falešný úsměv a koukla se na něj.
,,Vidíš? Jsem v klidu. Jak se jmenuje ta tvoje...holka?" Zeptala se, ale mluvilo se jí o tom těžko.
,,Lucie Krutinová." Chvíli si myslela, že se přeslechla.
,,Co? Řekni to znovu." Nechápavě se na ni podíval, ale udělal to, co po něm chtěla.
,,Lucie Krutinová. Ty ji snad znáš?" Díval se na její výraz plný překvapení, tohle byl šok i pro něj. Mery kývla.
,,Ty vole, vždyť to je moje nejlepší kámoška ze střední!!!" Vykřikla a v Davidovi hrklo.