Byl večer, Mery právě končila v práci a šla se převléknout. Aleš na ni čekal kousek od východu z urgentu, na tváři měl úsměv a ruce za zády.
,,Tak jsem tady," usmála se a rychle si zapnula svoji černou bundu ke krku.
,,Už jsem si myslel, že nedorazíte."
,,To bych vám přece nemohla udělat, navíc jste hrdina," pokrčila rameny.
,,Ale nepřehánějte, jenom jsem dělal svoji práci."
,,Nekažte mi to," zamračila se na něj lehce a hned na to se před ní objevila menší kytice růží. Trochu jí to připomnělo její schůzku s Davidem minulý týden. Chvíli měla na tváři úsměv, ale ten se pak ztratil.
,,Děje se něco? Nelíbí se vám?"
,,Ne, to ne, růže mám moc ráda," usmála se a převzala si je od něj. ,,Jenom jsem si na něco vzpomněla, to neřešte. Jsou krásný, děkuju."
,,Tak to se mi ulevilo. Moc jsem nevěděl, jestli jsem vybral dobře a co máte ráda."
,,To neví skoro nikdo," zasmála se Mery, on jí nabídl rámě a ona se k němu přivinula. Nemohla uvěřit, že se tohle děje a že dostala kytku přímo od něj.
,,Tak mi o sobě něco můžete říct, docela mě to zajímá," usmál se na ni a ona lehce zčervenala.
,,No a co byste chtěl vědět?"
,,Všechno." Naklonil se k ní a zašptal jí to do ucha, až jí z toho přeběhl mráz po krku. Její srdce hlasitě bušilo a ona ho nemohla sklidnit.
,,T-tak dobře..."Došli do baru, kde se posadili ke stolu a objednali si. Mery si dala malé pivo a nějaký drink k tomu, Aleš zase velké.
,,Takže vy a David jste přátelé?" Zeptal se a prohlížel si ji.
,,Jo, už dlouho. Ze začátku jsme se nenáviděli, každý jsme totiž úplně jiný. On rád porušuje pravidla a riskuje, já mám zase ráda, když je všechno tak, jak má být. Ale když se se mnou rozešel můj bejvalej přítel, byl to právě David, kdo mě podržel a utěšoval...od tý doby jsme se sblížili, fakt pro mě hodně znamená a mám ho opravdu ráda." Usmívala se během celého svého monologu, když vzpomínala na vše, co spolu s Davidem prožili.
,,Hezky o něm mluvíte. Takže proto jste se k sobě chovali jako byste spolu chodili, když jsem vás poprvý viděl," řekl a napil se piva.
,,To že jsme dělali?" Zamrkala Mery překvapeně.
,,No jo. Fakt jsem si myslel, že jste pár... nejdřív jsem se bál vás někam pozvat, ale pak jsem se dozvěděl, že jste sama."
,,A kdo vám to řekl?"
,,Už ani nevím."
,,Aha no...poslyšte, nebudeme si tykat, když už jsem vám toho o sobě tolik řekla?" Navrhla a on se usmál.
,,Proč ne. Aleš."
,,Mery," přiťukli si pivem a pak si ještě chvíli povídali o svých životech.
ČTEŠ
Chci tě
FanfictionMery pracuje několik let na urgentu stejně jako David. Oba tam mají spoustu přátel a i oni dva si rozumí. Už to vypadá, že spolu začnou i chodit, ale to by nesměl na oddělení nastoupit nový doktor Aleš Nývlt, do kterého se Mery zamiluje. Stane se z...