37. U doktora

226 5 0
                                    

David si vzal něco malého k snídani a Mery nic nechtěla, neměla chuť. Šla se rovnou obléknout. Když se v koupelně česala, najednou se otevřely dveře a uslyšela za sebou kroky.
Ucítila, jak jí dává ruce na boky a začíná líbat na krku, usmála se pro sebe a lehce přivřela oči.
,,Daví, musíme k tomu doktorovi," připomenula mu téměř hned.
,,Já vim, ale mám na tebe chuť," zašeptal jí svůdně do ucha.
,,Dneska ne, víš že mi bylo blbě," položila svoje ruce na ty jeho, které ji objímaly kolem pasu.
,,Bylo, už není," nedal se odbít.
,,To sice jo, jenže nevíme, co mi je a nechci nic podcenit. Co když se mi udělá špatně při tom?" Tentokrát si povzdechl a přestal jí zajíždět pod košili.
,,Máš pravdu, promiň. Jen je mi líto, že je ti zle a já ti nemůžu ani pomoct..." povzdechl si a ona ho pohladila po strništi.
,,Víš, že tě miluju?" usmála se a i na jeho tváři se objevil zářivý úsměv.
,,Jo a já tebe taky," políbil ji, polibky mu chvíli oplácela a užívala si tu chuť jeho rtů.
,,Měli bychom jít," přerušila ho a odtáhla se od něj.

Mery šla ke svému obvodnímu lékaři a David spolu s ní. Rozhodl se ale, že počká v čekárně, protože mu bylo trapné jít až dovnitř. Mery přece nebyla malá holka.
Čas ubíhal pomalu, v malé místnosti na gauči seděl David a spolu s ním nějaké dvě starší paní, které tam drbaly svoje rodiny. Za těch čtyřicet minut se toho dozvěděl spoustu, ale všechno to byly tak nepotřebné informace...
Už mu z toho začínalo hrabat, neměl ponětí, co tam tak dlouho dělají. Jedno vyšetření přece nemůže trvat věčnost.
Když Mery po chvíli vyšla a zavřela dveře, jeho tvář se rozzářila úsměvem. Okamžitě vstal a přešel k ní, objal ji kolem ramen a společně pomalu vycházeli ven.
,,Nashledanou," řekl ještě, než odešli a hned venku začal Mery vyslíchat.
,,Tak co? Víš něco?"
Podívala se na něj, vypadala celkem v šoku. Toho si sice všiml už předtím, ale nechtěl se jí na nic ptát před těmi drbnami.
,,Daví, já...pojď si radši támhle sednout," chytila ho za ruku a šla s ním k jedné lavičce, která se nacházela na začátku parčíku. David nic nechápal.
,,Co se děje? Jsi hrozně bledá," pohladil ji hřbetem ruky po tváři a ona se mu dívala do těch krásných modrých očí, v jejích se třpytily slzy.
,,Jsem těhotná," řekla a on zalapal po dechu. Tohle bylo něco, co rozhodně nečekal.

Jestli jste si mysleli, že bude mimísek, tak jste měli pravdu (nečekaně 😂😂). Jaká bude Davidova reakce? 😇💗❤

Chci těKde žijí příběhy. Začni objevovat