Chci tě

14. Nikomu ani muk

Chvíli se snažila mu z jeho sevření vytrhnout, ale jak se v ní pohyboval, tak ji to bolelo a ona si nechtěla ještě víc ublížit. Z očí jí tekly slzy proudem, nemohla uvěřit, že ji tady chlap, kterého milovala, znásilňje a ona s tím nemůže nic dělat.
,,Pomooc!!" Snažila se křičet, ale znělo to spíš jako šepot, v krku měla knedlík a pořád byla ve velkém šoku.
,,To ti nepomůže, lásko," řekl a ona odvrátila pohled od jeho tváře, nechtěla sledovat, jak si užívá to, že trpí.
Ještě se do ní udělal a pak ho z ní vyndal. Její nohy pustil na zem a ona zklouzla podél stěny na podlahu vedle záchodu, hruď se jí rychle zvedala a celá se třásla.
,,Tohle bylo jiný, že? Takový...lepší," sklonil se k ní s tím podlým úsměvem na rtech. Jakmile se jí lehce dotknul, okamžitě ucukla.
,,L-Lepší? P-právě j-jsi mě znási-lnil," vykoktala tiše, u posledního slova se jí zlomil hlas a nedokázala dál mluvit.
,,No vždyť to je ono, Mery. Možná si to někdy zopakujem, co říkáš?" Zazubil se, ona se dál třásla. Nechala ho, aby ji políbil na rty, pak se postavil a chtěl odejít, ještě se na ni ale otočil.
,,Jo a Mery, nikomu ani muk. Přece nechceš, aby si dělali zbytečný starosti a báli se o tebe, ne? Hezky se umyj, uprav a chovej se tak jako vždycky, buď milá a laskavá. To se mi na tobě líbí," mrkl na ni a pak ji nechal v kabince na zemi samotnou.

Mezitím David mířil na recepci, protože čekal příjem, na který ho zavolala Šárka.
,,Tak jsem tady."
,,Super. Pane doktore, neviděl jste Mery? Šla k ředitelovi, ale už před hodinou se měla vrátit a ještě tady není."
,,Volali jste jí?" Zeptal se okamžitě.
,,Ano, několikrát, ale nebere to."
,,Tohle se mi nelíbí..." zamumlal a už se chystal někam jít. Znal Mery dobře na to, aby věděl, že ona hovory týkající se práce bere vždy a ještě nikdy se takhle nezdržela.
,,Za chvíli tady máte pacienta," zastavila ho Šárka.
,,Tak to dejte někomu jinýmu, že mu pak koupim třeba pivo, tohle je důležitější," mávl rukou. Bylo mu jasné, že se muselo něco stát a že to souvisí s Nývltem, který zrovna procházel urgentem s divným úsměvem na tváři.
,,Ale..." na to už nic neřekl, protože se rozeběhl chodbami nemocnice. Mířil rovnou na záchody.
Po chvíli se zastavil u dveří, spatřil Mery, jak je zavírá, v rukou drží papíry a strašně se třese.
,,Mery! Tady jsi, ani nevíš, jak se mi ulevilo," vydechl a usmál se, když ji uviděl. Doběhl ji a postavil se před ní. Všiml si ale slz na její tváři a změny chování, což ho vyděsilo.
,,Co se stalo?" Zeptal se okamžitě a chtěl ji pohladit po tváři, ona ucukla.
,,J-já...j-já..." koktala, byla tak mimo, že nedokázala nic říct. Nakonec se ještě pár vteřin držela na nohou, ale potom se skácela k zemi.
,,Mery!!" Vykřikl David, rychle zareagoval a chytil ji. ,,Sanitář!!!" Zatímco se snažil nepropadat panice, jeho hlas se rozhléhal skoro prázdnou chodbou.