Chci tě

16. Jsem všímavej

Další den už Mery ležela na JIPu s tím, že by tu měla pár dní zůstat a od všeho si odpočinout. Byla pořád v šoku a nikoho kromě Davida a pár sestřiček u sebe nechtěla.
Zrovna se probudila po delším spánku, který tak nutně potřebovala. Když se setkala s Davidovýma magickýma očima, usmál se.
,,Ahoj...tak...tak jak ti je?" Zeptal se a podrbal se na zátylku. Mery chvíli mlčela a rozhlížela se kolem sebe jako by někoho hledala.
,,K-kde...kde je?"
,,Kdo?"
,,Aleš." Jakmile vyslovila jeho jméno, zase se začala třást, protože se jí vybavilo všechno, co se stalo. David ji okamžitě jemně chytil za ruku. Chtěla ucuknout, ale on jí to nedovolil. Posadil se k ní na postel a pozoroval ji.
,,Mery, Mery klid, jo? On tady není, zakázal jsem mu sem chodit, přesně jak sis přála. Jsme tady jenom my dva, no tak."
,,D-děkuju," usmála se trochu poprvé od včerejška.
,,Mery, co se děje? Udělal ti něco?" Ptal se jí a starostlivě si ji prohlížel.
,,Já..." už mu chtěla všechno vyklopit, ale pak si vzpomněla na Nývltovo vyhrožování. Nechtěla, aby to bylo ještě horší, a tak zakroutila hlavou.
,,Ne, nic, nemusíš mít strach. Jsem pořádku," řekla a pomalinku se přestávala klepat. David si povzdechl a zvedl ruku, aby ji mohl pohladit po tváři. Bál se, aby zase neucukla, ale naštěstí se tak nestalo.
,,Jak dlouho se známe? Šest, sedm let? Myslim, že už bych měl poznat, kdy jsi v pohodě a kdy mi jenom kecáš."
,,A i kdyby se něco dělo, tak ti to nemůžu říct, Davide. Už jenom kvůli tvojí bezpečnosti..." povzdechla si a sklopila hlavu, aby se mu nemusela dívat do očí.
,,Takže se něco děje, něco ti dělá, že jo? Jinak by ses tak neklepala pokaždý, když se zmíní jeho jméno, když se tě chci dotknout nebo když se k tobě přiblíží jako na tom boxu." Překvapeně zamrkala, tohle ji donutilo pohled zase zvednout.
,,J-jak o tom-"
,,Jsem všímavej, to je celý," zarazil ji a pokrčil rameny. ,,Chápu, jestli mi to nechceš říkat, protože se ho bojíš, ale Mery, to ničemu nepomůže. Stejně vim, že je za tim on a nic mi nezabrání, abych mu rozbil držku." Jakmile to vyslovil, zorničky se jí rozšířily zděšením.
,,Ne prosím, to nedělej! Všechno-"
,,Bude horší?" Zase jí skočil do řeči, polkla a přikývla. ,,Mery, já tyhle typy znám, jsem doktor a už jsem se s tim za svojí praxi několikrát setkal. I když děláš to, co po tobě chtějí, stejně se vše ještě zhorší."
,,Ale on vypadal..."
,,Jak?" Ptal se, když mlčela. ,,Jakože to myslí vážně? No tak, tomu přece sama nevěříš. Nevim sice, co se mezi váma stalo, ale muselo to bejt pěkně hnusný a on tě určitě vydírá nebo tak něco."
,,Davide..."
,,Vim, že předtim jsi mi nevěřila, když jsem říkal, že na to jdete moc rychle, takže mi zkus věřit aspoň v tomhle. Vážně mám o tebe strach a chci ti pomoct." Stále ji propaloval pohledem, jako by ji chtěl zhypnotizovat. ,,Řekni mi, co se stalo, jsem tu pro tebe.