Prázdniny s cirkusem

8.

Došli jsme k maringotkám a Max jednu odemknul a otevřel nám dveře.
Rukou kývl, ať vejdeme dovnitř. Vyšla jsem po schodech.
Maxim nás provedl mým novým dočasným bydlištěm.
V maringotce to vypadalo snad ještě lépe než u nás doma.
Při vstupu, hned naproti dveřím, byla velká skříň se zrcadly. Po levé ruce plně zařízená kuchyně s jídelním stolem pro tři lidi, vedle kuchyně maličký obývací pokoj s gaučem, křeslem a celkem velkou televizí. Tyhle dvě místnosti byly rozdělené jenom nízkým práhem.
Dale po pravé straně u vstupu byla ložnice. V ložnici manželská postel a po každé straně noční stolek. Oproti postele na stěně byla televize - už o něco menší než v obýváku. Z ložnice vedly ještě jedny dveře a to do koupelny. V ní sprchový kout, vana, umyvadlo a nad umyvadlem skříňka se zrcadlem.
Já jen s úžasem hleděla.
"A budeš tady muset přežít se mnou." řekl Max.
"Tak jo. A kde mám teda spát? A můžu si dát věci do té skříně u vstupu?" zeptala jsem se.
"Jo, věci si dej do skříně. Levou polovinu skříně mám já, takže si to dej do pravé. A spát budeš buď se mnou na posteli, nebo na gauči. Ale já už si celkem zvknul, že spím sám takže ti zbývá asi jenom ten gauč." usmál se ironicky.
Nepochopila jsem tu náhlou změnu tónu v jeho hlase, ale rozhodla jsem se to neřešit.
Asi další hodinu mi vysvětloval jak to tam všechno funguje a potom jsem si šla vybalit věci. Alex jen tiše přihlížel a psal si s někým na mobilu.
Max musel někam jít a tak jsme zůstali s Alexem v maringotce sami.
" Jak vidím, tak špatně se tady mít určitě nebudeš." přišel ke mně Alex.
"Ne, to určitě ne. Ale ty mi budeš chybět."
"Budeme si volat pokaždé, co to bude možné, dobře?"
"Tak jo." řekla jsem a objala ho. On mně taky.
"Mrzí mne to, ale už budu muset odjet, princezno." řekl Alex asi po dvou minutách co jsme tam spolu jen tak v objetí stáli.
"Proč?" podívala jsem se na něho smutně.
"Máma mi před chvílí psala, že potřebuje někam odvézt. Myslím, že chtěla jet na nákupy."
"Aha. A potom bys nemohl přijet?"
"Jak ji znám, tak dříve než ve čtyři odpoledne doma nebudeme."
"Aha. Budeš mi strašně moc chybět." řekla jsem a slzy se mi nahrnuly do očí.
Alex si toho všimnul, a tak mne ještě objal.
"Ty mně taky." řekl.
"Už ale vážně musím jít. Půjdeš se mnou k autu?" zeptal se.
"Jo, půjdu." řekla jsem a chytla jsem Alexe za ruku.
On si vzal svůj batoh a vyšli jsme z maringotky.