Prázdniny s cirkusem

13.

Celou cestu jsem se strašně těšila, na to co přijde, ale zároveň jsem byla i neskutečně nervózní.
Max řídil a já s Liamem jsme si povídali. Jeli jsme za ostatníma maringotkama, ale nebyli jsme poslední.
O Liamovi jsem se mezitím dozvěděla, že má dvě mladší sestry a jeho rodiče vlastní velký dům na konci našeho města. Ten dům jsem znala, ale nevěděla kdo v něm bydlí. S Maxem se poznali právě v cirkusu když byli ještě malí osmiletí kluci. Začali se bavit, když prý stáli za sebou v řadě na cukrovou vatu. Začali si povídat a skončili jako nejlepší kamarádi. Přes školní rok si volají a píšou a přes prázdniny se k nim Liam přidá na cestu.
"Letos už je to dvanáct let co se známe." řekl Liam Maximovi.
" Jo, je to už pěkně dlouhá doba. " odpověděl mu na to Max.
" A vy jste oba stejně staří?" zeptala jsem se.
" Jo. A tobě je kolik?" zeptal se mne Liam.
"18. Už dva dny." usmála jsem se.
"Takže o dva roky mladší, jo?" podíval se na mne zase tím jeho rozpáleným pohledem.
Byla jsem ráda že nemusím myslet na Alexe.
Jenže když Liam za jízdy usnul a Maxim se potřeboval soustředit na řízení, tak jsem si vzpomněla a zase mne to začalo mrzet. Přemýšlela jsem co asi teď dělá. Jestli s ní zůstal. Nebo kolik takových ještě má...
Ani jsem si nestačila uvědomit, že jsem začala brečet. Měla jsem tolik otázek, že jsem si myslela, že mi z toho pukne hlava. Po tvářích mi tekly slzy.
"Co je?"ozval se najednou Max.
"Co? Nic. V pohodě." řekla jsem a otřela si rukávem černé mikiny, kterou jsem si oblékla než jsme vyjeli, uplakané oči.
"Proč brečíš?" naléhal na mně.
"To je jedno."
"Jestli to je jedno, tak proč brečíš?"
"Přemýšlím."
"O čem?"
"O tom co se všechno dneska stalo."
"Je s Liamem nějaký problém?"
"Ne, vůbec. Jsem ráda že tu je. Aspoň jsem nemusela myslet na to co se stalo. Jenže teď už spí a mně začalo být smutno."
"Tak co se stalo?"
"Alex..." zase se mi chtělo brečet.
"Aaha. Už spolu nejste jestli tomu správně rozumím." došlo mu.
"Jo. Našel si jinou. Asi lepší." brečela jsem ještě víc a už mne z toho bolela hlava.
"Na, tu máš." podal mi balíček kapesníků.
"Díky."
Otřela jsem si slzy.
Potom už se mi nějak začalo chtít spát. Zavřela jsem oči a jenom poslouchala uklidňující zvuk deště, který před chvílí začal...