Prázdniny s cirkusem

12.

Při příchodu do maringotky, ve které jsem teď měla na prázdniny bydlet, jsem se rozhodla, že tady nemůžu zůstat. Je to jeho dárek a ten já už nechci. S pláčem jsem si začala balit věci ze skříně zpátky do tašek. Max se díval na televizi. Podíval se na mně a postavil se.
"Co to děláš?" přišel ke mně se zaraženým pohledem.
"Vidíš, ne? Balím se a jedu domů."
"Jako proč? Tohle nemůžeš. Nemůžeš si jen tak říct, že tedka odejdeš. Takhle to nefunguje."
"Zajdu za tvým tátou a řeknu mu to. Neboj se."
"Všichni už s tebou počítají." řekl nervózně.
"Hmmm."
"Ty jsi jenom rozmazlený fracek, který si myslí, že může dělat úplně všechno, co si umane!"
"Nekřič po mně! Nevim co jsem ti udělala, že mne tak nesnášíš, ale možná kdyby ses choval normálně tak si ten odchod ještě rozmyslím. Protože bydlet s tebou v jedné maringotce by bylo fakt peklo." řekla jsem a zapla tašky. Postavila jsem se a odešla z maringotky.
"Stůj!" křiknul a šel za mnou.
"Jako proč?" po tváři mi tekla další slza. Nezastavila jsem. Max ke mně došel a vytrhnul mi tašky z rukou.
"Co si jako myslíš že děláš?" Otočila jsem se na něho.
"Zabraňuju ti udělat něco, čeho bys později mohla litovat." řekl a šel zpátky k maringotce.
"Pojď radši za mnou. Zítra budeš mít chladnější hlavu. Ne nadarmo se říká, že je ráno moudřejší večera." dodal.
"Jo? Ale vždyť tobě to může být úplně jedno." zamračila jsem se.
"Už jsem se ale nějak ztotožnil s tím, že konečně nebudu v maringotce sám."
"A co ten tvůj kamarád, který má každou chvíli přijet? Říkal jsi, že bude spát ve stejné maringotce. Vidíš další důvod proč odejít, budeme se tam všichni tři tlačit a nebudeme mít žádné soukromí." řekla jsem a šla zpátky k maringotce.
Max vlezl dovnitř a položil tašky na zem před skříně.
"Vybal si to zpátky do skříně." řekl když jsem vešla do maringotky i já.
"Tak proč mne prostě nenecháš odejít?"
"V cirkusu se vždycky hodí pomocná ruka." usmál se na mně ironicky.
Já jsem jenom protočila očima.
"Tak se vybal zpátky, slyšíš? Zůstaneš tady." řekl přísně.
Ani nevím proč jsem ho poslechla, ale vybalila jsem si věci zase do skříně.
On si šel zase sednout k televizi.

Asi o půl hodiny pozdeji přijel ten jeho kamarád.
Byl vysoký, celkem namakaný. Vlasy černé. Dokonalý úsměv. Stejně starý jako Maxim. No takový hezounek, o kterém vůbec nechápu, že se baví jen tak s nějakým klukem z cirkusu.
"Čau, kotě. Já jsem Liam." představil se mi když došel před maringotku.
"Ahoj. Já jsem Olivie."
"Těší mně, že tě poznávám." řekl s rozžhaveným pohledem.
Usmála jsem se na něho.
"Takže my tu teď spolu budeme bydlet v jedné maringotce jo?" řekl s flirtovným tónem v hlase.
"Už to tak vypadá." odpověděla jsem a doufala, že můj hlas zněl alespoň z poloviny tak dobře, jako ten jeho.
"Tak to už se těším. Bude to zábava." řekl ještě a pak mi podržel dveře do maringotky. Vešla jsem a on za mnou. Zavřel dveře.
Max seděl u stolu a pil další kávu z jeho hrnečku. Přisedli jsme si k němu.
Já s Liamem jsme se dali do řeči. Max někdy něco taky prohodil, ale většinu času nás jen pozoroval a popíjel kávu.
Já za tu dobu dokázala úplně zapomenout na zklamání z rozchodu s Alexandrem.
Takhle dobře jako s Liamem jsem se už dlouho nebavila.
Za dvě hodiny jsme stihli rozebrat celý můj dosavadní život, takže Liam i Maxim už o mně věděli celkem dost zásadních a základních věcí.
Najednou někdo zabušil na dveře.
Max se tam šel podívat.
"Už pojedeme tak se nachystejte. Vyjíždíme za pět minut." řekl ten někdo.
"Jasně." odpověděl mu Max a zase zavřel dveře.
"To byl táta." řekl nám Max a ještě dodal: "Teď teprve poznáš jaké jsou opravdu prázdniny s cirkusem, Olivie."