Prázdniny s cirkusem

5.

Kolem půl čtvrté jsme s Alexem v jeho autě vyjeli směrem k cirkusu.
Cesta trvala nanejvýš 10 minut.
Když jsme dojeli k cirkusu, zaparkovali jsme auto na parkoviště, vysedli z auta a šli přes vstupní bránu k šapitó.
Všude bylo plno lidí. Většinou tam byli dospělí lidé, ale i pár odvážných dětí se tu našlo.
Všude kolem chodili nalíčení cirkusáci, oblečení například za upíry, nebo strašidelné klauny a strašili lidi okolo. Chovali se drze, ale nikomu to nevadilo, všichni se smáli. I u stánků s jídlem a pitím stáli převlečení lidé, aby nekazili atmosféru. Byla tam perfektní atmosféra. Nečekala jsem, že mě to tam zaujme ještě dříve než začne show.
Než jsme vstoupili do šapitó dali jsme naše vstupenky klukovi, který stál před vstupem. Byl mladý - mohlo mu být tak dvacet let. Měl hnědé vlasy a šedo-zelené oči.
Vzal nám vstupenky natrhl je a s úsměvem nám je vrátil zpátky.
Vešli jsme a sedli jsme si co nejvíce dopředu, aby nám nic neuteklo.
Čekali jsme asi patnáct minut na to, než to všechno začne, a tak Alex ještě zašel pro slaný popcorn a limonádu a já jsem mu držela místo.
Když se vrátil, tak asi po pěti minutách začalo představení. Miluju tu atmosféru.
Jako první nás přivítal principiál.
Dále to pokračovalo tak, že všichni vystupující vešli do manéže, světla blikala, po stranách manže pak byly chrliče ohně a výrobníky mlhy.
Dále tam byli různí akrobati, klaun, který nás celým vystoupením provázel, chrlič ohně a mnoho dalšího... (samozřejmě v polovině byla půlhodinová přestávka, takže i s přestávkou celé vystoupení trvalo dvě hodiny.)

Na konci vystoupení, když se už všichni uklonili a odešli, lidé tleskali a už se začali pomalu zvedat a odcházet ze šapitó, tak principiál ještě vběhl na manéž.
"Jestli vás ještě můžu poprosit, milí návštěvníci, posaďte se ještě na chvíli.
Malém bych zapomněl na jednu věc, kterou musím udělat. Tou věcí je, pozvat tady ke mně někoho na manéž.
Bude to člověk, který prý miluje cirkusy už od dětství. Teď je už dospělá, ano slyšíte správně, je to žena. Včera oslavila své osmnácté narozeniny. Chtěli jsme ji udělat radost, takže tím pádem jestli tady je Olivie Franková, tak poprosím, ať přijde hned tady ke mně." řekl a já jsem nemohla uvěřit vlastním uším.
Alex mně vzal za ruku a postavil se. Postavila jsem se taky. Alex mne za sebou táhnul přes všechny lidi, kteří tam jen tak seděli a dívali se na nás.
Vyšli jsme po pár schodech nahoru, protože ta manéž, byla spíš pódio. Došli jsme až k principálovi, který tam jen nehybně stál a usmíval se.

Podal mi ruku a popřál mi všechno nejlepší. Do šapitó pak vchodem pro cirkusáky vešel ten kluk, který stál i při vstupu do šapitó. Podal mi kytici bílých frézií.
" Tohle je dárek od nás z cirkusu." řekl principiál mimo mikrofon a pak se mně ještě zeptal jestli mi má tykat, nebo vykat.
"Tykejte mi" odpověděla jsem a stále jsem nedokázala uvěřit tomu, že stojím na místě kde jsem vždycky chtěla být.
"A řekla bys nám teda, co máš tak ráda na cirkusech?" řekl a naklonil ke mně mikrofon, aby mně šlo slyšet.
"No.. Baví mně celkově ta atmosféra, to že lidi dokážete rozesmát, zvednout náladu a že se tady v cirkusu k sobě chováte jako jedna velká rodina. To jsou jedny z mnoha důvodů. A tenhle cirkus je ještě k tomu navic i hodně originální." řekla jsem s širokým úsměvem.
"Děkuju." usmál se principiál.
"No mimochodem, mám tady pro tebe ještě jedno menší překvapení." Dodal.