Prázdniny s cirkusem

14.

Ráno mne probudily paprsky vycházejícího slunce.
Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se kolem sebe. Vedle mě neseděl ani Max, ani Liam. Lekla jsem se a tak jsem vyplašeně začala kluky hledat.
Vyšla jsem z auta a šla rovnou do kuchyně.
Nakonec jsem tam Liama našla sedět u stolu. Pil kávu. Když jsem přišla, tak se na mne otočil.
"Dobré ráno, Olivie." blýsknul po mě pohledem.
"Dobré ráno. Jak dlouho už tu sedíš?" zeptala jsem se.
"Asi deset minut. Proč?"
"Mohli jste mne vzbudit."
"Když mne to přišlo divné, budit tě takhle brzo."
"Kolik vůbec je? A kde je Maxim?"
Liam se podíval na jeho hodinky.
"Je přesně půl sedmé. A Max je v koupelně." řekl pak.
"Aha." řekla jsem a šla jsem si udělat kávu a namazala jsem si rohlík s máslem a plátkovým sýrem. Když byla káva hotová položila jsem si hrníček a talíř se snídaní na stůl a sedla si na židli proti Liamovi čelem k ložnici.
Musela jsem vypadat opravdu otřesně, ale rozhodla jsem se to neřešit, protože mně příšerně bolela hlava.
Asi dalších deset minut jsme tam seděli, popíjeli kavu a povídali si.
Pak vyšel Max z koupelny a přišel k nám do kuchyně.
Na sobě měl jenom černé džíny.
Přes tričko si člověk nemohl všimnout jak má vymakané břicho. Ale teď šlo vidět moc dobře.
Asi nečekal že tam už budu sedět i já.
Přešel ke kuchyňské lince a udělal si kávu. Sedl si k nám ke stolu.
"Jak se ti spalo?" zeptal se najednou.
"Celkem to šlo." odpověděla jsem mu.
"Vypadáš hrozně." vypadlo z něho.
Co jiného bych od něho mohla asi tak čekat.
"Bez tebe bych to nevěděla."usmála jsem se na něho ironicky.
Celkem mně ta jeho upřímnost vytočila, ale věděla jsem, že to nemám brát zas tak vážně.

Když jsem dopila kávu, šla jsem do koupelny abych se umyla, převlíkla a trochu nalíčila. Když už jsem zase vypadala jako člověk, šla jsem z koupelny zpátky do kuchyně, nalila si do skleničky vodu a sedla jsem si zpátky ke stolu. Do koupelny šel pro změnu Liam.
Tím pádem jsem u stolu seděla jenom já s Maxem.
"Já jsem to tak nemyslel." řekl asi po dvou minutách ticha.
"Co?"
"No to, že vypadáš hrozně."
"Aha."
"Takže nejsi naštvaná?"
"Ne. Nejsem typ člověka co se urazí kvůli každé maličkosti."
"Dobře. Ty jsi mluvila s Emily?"
"Jo. Proč?"
"Takže ti všechno řekla?"
"No všechno asi ne, ale pár věcí."
"Aha."
"Víš, já jenom že kdyby jsi třeba chtěl, tak si o tom klidně můžeme popovídat."
"Řekl bych že radši ne. Nemusí všichni vědět o mojich problémech."
"Dobře. Tak kdyby jsi změnil názor... Přijď."
"Hmmm."
Dopila jsem poslední lok ze skleničky, postavila jsem se a židli zasunula ke stolu.
Zatočilo se mi v hlavě. Musela jsem se chytit stolu abych nespadla.
"Co je?" postavil se Maxim.
"Nic. V pohodě. Jenom se mi trošku zamotalo v hlavě."
"Nechceš si radši zase sednout?" zeptal se a odsunul mi židli od stolu. Sedla jsem si a skleničku položila zpátky na stůl.
Max mi ji vzal a nalil do ní ještě trochu vody.
"Na, napij se ještě." podal mi ji.
"Díky." napila jsem se a sklenku zase položila na stůl.
Hlava se mi trochu přestala motat, ale pořád to nebylo úplně v pořádku.
"Víš co, já si jenom na chvilku lehnu na gauč. Asi mám jenom trochu nízký tlak."
"Tak běž do ložnice na postel."
"Jsem si myslela, že mám povoleny vstup jenom na gauč." podívala jsem se na něho a hlavu jsem si podepřela rukou na stole. Bolela.
"Pojď." chytil mne za paže a pomohl mi vstát.
Došli jsme do ložnice a já jsem si lehla na postel. Sedl si vedle mne.
"Lepší?" zeptal se asi po třech minutách.
"Jo. Snad jo."
"Radši dneska zůstaň ležet. Řeknu tátovi že ti není dobře."
"Ne v pohodě. Já to nějak zvládnu. To je jenom stres ze všech těch věcí najednou." řekla jsem a pomalu se posadila.
Seděli jsme naproti sobě, obličeji asi dvacet centimetrů od sebe. Dívali jsme se na sebe a nic neříkali.
Najednou se otevřely dveře do koupelny a vyšel Liam.
Podíval se na nás a začal se chechtat.
" Co jako děláte?" zasmál se a odešel do kuchyně.
Max jenom protočil očima a postavil se. Já tam zůstala sedět a opřela jsem se zády o čelo postele.
"Prosím. Dneska zůstaň ležet. Všechno řeknu tátovi. Půjdeš zítra až už ti bude dobře, jo?" otočil se ještě na mne a pak už šel za Liamem do kuchyně. Zavřel dveře a já zůstala v ložnici sama. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Lehla jsem si na polštář a přikryla se peřinou. Hlava sice pořád bolela, ale pomalu to ustávalo. Začaly se mi zavírat oči i přes to, že jsem neměla spánek v plánu.
Nakonec jsem stejně usla.