ᵉⁱᵍʰᵗᵉᵉⁿ

254 19 17
                                    

Vůbec neví, kam mají namířeno...prostě jdou co nejdál od jejich pozemku. Je jim jasné, že se domů musí ještě někdy vrátit, ale rozhodně tam nechtějí být právě teď. To radši budou spát týden na lavičce, než aby museli trpět toho homofoba, považujícího se za otce.

,,Finne? Kam vlastně jdeme?" Ptala se Emily už potřetí, když se v jarním dešti nechala táhnout za ruku asi deset minut v kuse. Chlapec jí však ani tentokrát neodpověděl. ,,Finne!" Křikla po něm a vzlykla.

,,Co?!" Otočil se na ni se slzami v očích a konečně zastavil.

,,Ptám se už počtvrté! Kam vůbec jdeme?! Bolí mě nohy, nemůžu dýchat a začíná mi být zima!" Vyhrkla flustrovaně a pokusila se popadnout dech.

,,P-promiň...já sám nevím." Otřel si obličej a rychle vytáhl z kapsy inhalátor, jenž podal dívce. Ta se na něj děkovně podívala a šlukla jednu dávku. ,,Z-zavolám Jackovi, ano? Má to odtud nejblíž a ten nás určitě nechá spát u sebe." Navrhl s nadějí a popadl svůj mobil, na kterém rychle vytočil číslo.

,,Čau, Finne! Co potřebuješ?" Ozval se energický hlas z druhé strany.

,,Hele...jsi právě teď doma?" Přešlápl nervózně a doufal, že doma je.

,,Jasně, proč? Klidně přijď, rodiče tu nejsou." Pronesl ihned a kudrnáčovi se ulevilo.

,,Dobře, přijde i Em...všechno ti vysvětlíme u tebe."

,,Okej..?" Lehce nechápal a nadzvedl obočí.

,,Díky, tak zatím." Rozloučil se a chystal se zavěsit.

,,Čus." Hlesl a položil to.

,,Tak co?" Zeptala se promoklá Emily a podívala se na kudrnáče.

,,Jdeme." Prohlásil a opět ji chytil za ruku. Ona se s přikývnutím dala do chůze a u toho se držela co nejblíž Finna s pocitem většího bezpečí.

Téměř deset vteřin na to, co zazvonili, jim otevřel Jack a hned jak vstoupili dovnitř, chlapec zaběhl pro deku a dva ručníky, které položil na gauč, aby nebyl mokrý. Ti dva si na ně sedli, přičemž se společně zabalili do deky.

,,Udělám vám ještě nějaké teplé pití...chcete kakao nebo čaj?" Podíval se na ně a chystal se k odchodu do kuchyně.

,,Čaj." Odpověděli oba naráz a pousmáli se.

,,Dobře. Donesu vám k tomu sušenky nebo něco, co najdu." Dodal a v tu chvíli se ztratil za rohem stěny.

,,Už bude dobře." Špitl Finn a při tom hladil brunetu po ruce.

,,Doufám.." Zašeptala nazpátek a opřela si hlavu o jeho rameno.

,,Tady to je." Prohlásil Jack, přicházející do obýváku a na stůl položil tác, na němž se nacházely dva hrníčky s ovocným čajem a talířek se třemi druhy různých sušenek.

,,Díky." Odvětily opět sborově a každý si vzal jeden hrnek, ze kterého se ihned napili.

,,Tak povídejte...dost mě zajímá, proč mi teď sedíte úplně zmoklí v obýváku." Nadzvedl obočí a lokty se zapřel do kolen.

,,No...víš, jak jsem ti ve škole říkal, že s námi chtěj rodiče něco řešit?" Finn se ujal slova a Jack kývl. ,,Zkráceně...táta přišel na to, že Em chodí s Kelly a díky tomu jsme zjistili, že je to strašnej homofob." Pronesl a u toho dělal různá gesta.

,,Um...wow. Nevím, co na to říct, jen...to mě mrzí." Zadrhl se a ještě jednou si to v hlavě přehrával.

,,Taky možná prokoukl i mě.." Dodal tmavovlásék tišším hlasem a promnul si ruce.

𝐇𝐄𝐀𝐕𝐄𝐍 𝐈𝐍 𝐘𝐎𝐔𝐑 𝐄𝐘𝐄𝐒, 𝖿𝗂𝗇𝗇 𝗐𝗈𝗅𝖿𝗁𝖺𝗋𝖽Kde žijí příběhy. Začni objevovat