KRYSTAMEN - Na věčnost

Prolog

„Říká se, že po každé bouřce vysvitne duha. Já si tím však nejsem tak jistý..."

Mistr Marcin to pronesl natolik chmurným hlasem, že by se kdekomu zježily vlasy na zátylku. Neveselá věta se roznesla potemňujícím chrámem, a ještě párkrát se k nahrbenému muži vrátila ozvěnou.

Prapůvodní svatyně v chrámovém komplexu na planetě Taraki představovala nejsvětější místo celé základny Bratrstva a Sesterstva Síly. Jen několika vyvoleným tam byl udělen přístup; kdo ho však získal, vždycky pak o té stavbě hovořil jako o tom nejvíc dechberoucím, co kdy patřil.

Kloubila se tam elegance s prastarou atmosférou, která by se dala krájet. Jednalo se o kupolovitou kamennou stavbu oválného tvaru. Byl tam pouze jeden vchod, k němuž vedly tři široké kamenné schody; zdobený byl složitým portálem a dveřmi tak precizně vyřezávanými, že by se jejich studiem dalo strávit pár let. Ve výšce šesti a půl stopy se nacházela vysoká úzká okna s lomenými oblouky, hustě za sebou posázená dokola celé stavby. Střechu podpíraly tesané sloupy a jehlicovitý výčnělek na vrcholku kopule z falkádského jantaru ukazoval přímo doprostřed tarakinského slunce na obloze v pravé poledne. Celá svatyně byla postavena z jakéhosi tmavě šedého mramoru, ale krom toho celkovou majestátnost doplňovalo další množství známých nebo zcela cizích minerálů.

Ze středu, jenž představoval symbol kruhu s podivnými ornamenty, vybíhala černobílá spirála a točila se až ke stěnám. To ani podivný symbol ovšem nebyly tím nejúctyhodnějším v celé svatyni: to ta gigantické socha.

Při vstupu po pravé straně spočívala obrovská socha z jakéhosi modrého kamene, jež sahala až ke klenutému stropu a vyobrazovala Nejvyšší svatost Aithera Maubawa. Seděl v tureckém sedu, ruce měl položené na kolenou a pohled upíral kamsi nahoru, jako by hledal odpovědi na nevyřčené otázky. Byl vytesán v klasickém stylu: s dlouhými vlasy i vousy, zahalený do dlouhého roucha a s očima ověnčenýma vráskami. Bůhvíproč vyzařoval moudrost a jakýsi neidentifikovatelný pocit, že se každou chvíli zvedne a začne poučovat.

„Co by nám asi pověděl, kdyby tu byl, že?" rozezněl se svatyní ženský hlas. To už slunce definitivně zašlo a v chrámu každou minutou tma houstla a houstla. Aither, jehož hlava pozvolna mizela v příšeří, vypadal, jako by se mračil nad špatně odvedenou prací.

Marcin, ramenatý muž s hustými hnědými vlasy a vousy, se otočil a smutným pohledem si prohlédl svou příchozí kolegyni. „Tak se mu to podařilo, že ano? Cítil jsem velký výkyv Spiritu."

Neobyčejně vysoká žena Shia s krátkými vlasy vážně kývla. „Ano. Crystalien kapituloval. Mistaro před několika okamžiky vybombardoval celé Sheer City..."

„Galaxie padla."

Vyřknutý verdikt se opět rozezněl Prapůvodní svatyní, jako když sekera kata padne na vykonání svého úkolu.

Shia po chvíli zírání na obrovskou sochu řekla: „Mistarova Věčná říše nebude tak věčná, jak se tváří, to víme oba. Dříve nebo později každý diktátor spočine, a z jeho popela opět vyvstane svobodný svět."

„Ale kdy to bude?" namítl smutně Marcin. „Kdy, má milovaná Shio? A kolik lidí za to zaplatí životem?"

Shia taktně pomlčela, zatímco její společník se otočil a ukázal na ztemnělý druhý konec svatyně, na vyklizený prostor, přímo naproti Aitheru Maubawovi. „Chtějí ji dát sem. Ta její socha má být ještě o pár palců vyšší než tady Praotec... Já ji viděl, Shio. Reese Savior-Sinclairová na smrtelné posteli bylo to nejděsivější, co jsem kdy spatřil."

„Alespoň netrpěla," pokrčila rameny Shia, „a nedožila se dobytí celé galaxie nějakým samozvaným pánem všeho živého."

Marcin neodpověděl. „Čím je to, že všichni velcí hrdinové odešli před tím časem, kdy jich bylo třeba nejvíce? Před tímhle časem? Sjednocený řád po smrti Sophie Pedestrianové a zmizení Toma Castella upadal, Mistaro si pro jeho rozprášení nemohl vybrat lepší příležitost. A po všem tom čase... nakonec i Reese."

„Možná teď přišel čas na nové hrdiny."

Shia se smutně pousmála a Marcina objala kolem pasu. „Naděje ještě není ztracena. Dokud budou existovat lidé pamatující si staré časy, Mistaro nikdy doopravdy nevyhraje."

„Ale co pak, až lidé zapomenou?"

Žena se roztřásla při představě všech těch mrtvých planet, které jen marně mohly čelit Mistarově temné síle. „Přijdou noví."

„Slyšel jsem, že Mistaro tento rok označil za počátek nové epochy."

Shia přikývla. „Rok 5042 se dle jeho oficiální propagandy stává rokem 1 Třetí věkové éry."

Marcin se opatrně vymanil z objetí, došel k mělké kamenné míse u Aitherova podstavce, a třemi prsty se dotkl posvěcené vody. Poté je přiložil na čelo, tam, kde by mělo sídlit třetí oko, a spíše než ke své společnici, řekl veliké, zadumané soše Nejvyšší svatosti Praotce Aithera Maubawa:

„Ach, co jsme to dopustili?"