Prince of cakes

16

Je sobota, což zní skvěle a to i s tím, když si uvědomíte, že musíte jít do práce. Mě to samozřejmě nevadí a nemám si na co stěžovat, když tam jdu asi na pět hodin, což se celek dá. I díky tomu, že je sobota jsem si mohl trochu přispat, protože otevíráme až v osm. Takže v šest vstávat, umýt se, obléknout do přijatelného oblečení a vyrazit do slunečného letního rána. ,,Ahoj kluci.'' usmál jsem se na Tima a Aristotela. ,,Ahoj.'' odpověděli mi a dál si všímali svých hrnků s kafem. Jen jsem se usmál a šel se převléknout. ,,Tak co tady dneska máme?'' zeptal jsem se, když jsem se vrátil z kuchyně a sedl si k nim. ,,Tři dorty a jinak nic moc.'' řekl unaveně Timo a položil si hlavu na stůl.  ,,Jsi v pořádku?'' zeptal jsem se a pohladil ho ve vlasech. ,,Jsem jen unavenej,  budu v pohodě.'' ujistil mě. ,,Buď v klidu, Matteo, takhle vypadá každou sobotu.'' usmál se Aristotelés. ,,Budu ti věřit.'' usmál jsem se. ,,A teď je čas otevřít, takže zvedněte ty svoje líny a unavený zadky a táhněte do kuchyně.'' zasmál se a rozešel se ke dveřím. ,,Pojď Timo.'' pobídl jsem ho a vzal ze stolu jejich hrnky. ,,No jo prosím tě.'' zamumlal a následoval mě do kuchyně. Zavřel jsem za námi dveře a hrnky položil na linku. 

Máme za sebou už přes půlku směny a skoro nic zajímavého se neděje. Všichni jsme unavení, ale už ne tolik jako ráno, když jsme přišli, což je jistě pozitivní. ,,Matteo, někdo na tebe čeká.'' nakoukl do kuchyně Aristotelés. ,,To bude Patrik.'' usmál jsem se. ,,Netrávíte spolu nějak moc času?'' zeptal se Timo a zvedl svůj pohled od telefonu. ,,Vadí ti to?'' ,,Prosím tě běž ať tvůj princ nemusí čekat.'' usmál se. Jen jsem s úsměvem zakroutil hlavou a opustil kuchyň. Měl jsem pravdu, byl to Patrik, jak jinak. ,,Ahoj, co tady děláš?'' zeptal jsem se s úsměvem. ,,Ahoj, hledal jsem tě doma, ale ta jsi nebyl, takže jsem tady.'' odpověděl mi jednoduše. ,,V kolik končíš?'' zeptal se. ,,Asi tak v půl jedný tady většinou končíme, chceš si pak někam zajít?'' podíval jsem se na něj s úsměvem. ,,Rád bych.'' usmál se. ,,Tak můžeme, počkáš tady na mě nebo-'' ,,Počkám.'' zastavil mě s úsměvem. ,,Dobře.''