Diabolik Lovers - Upíří Sestřička

23. kapitola

,,Subaru sedni si tady do křesla" přisunula jsem mu měkké křeslo, a pomohla jsem mu, aby se posadil. Taky jsem mu pomohla sundat jeho tryko. Když jsem spatřila tu ránu, vůbec se mi to nelíbilo. Byla dost hluboká,a taky docela velká. Omotala jsem mu jí obvazem, a položila ho na postel. ,,Měl by sis odpočinout, aby se rána rychleji zahojila" řekla jsem Subarovi, a políbila ho na rty. Tu noc jsem stále přemýšlela nad tím, jak jsem mohla vytvořit takovou sílu, skoro se mi ani nechtělo věřit že jsem to byla já. Víc jsem si lehla k Subarovi, a usnula jsem. Druhý den byla zase škola, ale naštěstí začíná až večer, takže jsem mohla klidně spát jak dlouhou jsem chtěla.
Ta rána kterou mě ten vlk škrábnul byla dost silná.

I přes to, jak jemě mi obvaz omotávala přes ránu, to do teď bolí. Příště si toho vlka podám samotnej, a zmátim ho až do krve.
,,sen?" byl jsem tak naštvanej že jsem se najednou probudil, a uvědomil si že ležím v posteli s Dani. Vlastně si skoro ani nepamatuju jak jsem se sem dostal. Dokázal jsem postřehnout jen pár jemných dotyků, a jemný polibek na rtech.
Když jsem se podívat na Danču, vypadala že se jí zdá krásný sen. Nemohl jsem zůstat dlouho u ní, co by si zase myslel ten debilní Laito. Oblíkl jsem si triko, boty, a šel ke vchodu.
Najednou jsem ale za sebou slyšel povědomí hlas. ,,Takže já celou dobu přemýšlím nad tím jak vás seznámit, a nakonec se seznámíte sami, a eště k tomu blíž než bych čekal" Subaru se otočí s hrozivím a zároveň nechápajícím pohledem ve tváři. ,,Co to tady meleš za kraviny? " Zakřičel jsem na něj, a už jsem mu chtěl jednu vrazit. ,,Seš naštvaný jako vždycky Subaru, sklidni se" Jak bych měl být k*rva v klidu, když si tady přede mnou stojí největší hajz, a mele mi tady o debilních blábolech. ,,Co ti vůbec děláš?! Vždyť tu ani nebydlíš" Čekal jsem odpověď která by mě tolik nezaskočila, ale opak byl překvapením. ,,Ach, Subaru, seš celý po mě. Taky jsem miloval svojí sestru, ale my o sobě alespoň věděli že jsme spurozenci."
,,S-Sourozenci?" Ze mě tak akorát vypadlo. Byl jsem tak zmatenej, že jsem chtěl zapomenou, ale taky toho vědět víc. Nechtěl jsme vypadat jak debil co nic nechápe, takže jsem se zeptal na něco co by mě taky zajímalo. ,,Jak ti to tvůj otec mohl povolit?" ,,Nikdy to ani nepovolil. Zabil jsem ho, a jí si vzal. Tvá matka byla tak zmatená, že mě milovala, a nenáviděla sebe." Měl jsem tolik chutí ho zničit. Chtěl jsem se rozběhnout, a zbavit se ho. Však kdo normální by měl rád někoho takovýho?
Najednou jsem, ale uslyšel jak Dany vstala, a chystala se otevřít dveře. Rychle jsem otevřel dveře, a vyběhl jsem ven.
,,Otče, jsi doma něak brzo, ne?" Najednou jsem ale zahlédla Subaru, a vyběhla jsem za ním.
,, Subaru, stůj!!" vykřikla jsem a on se zastavil.
,,Sem zrůda jako on!"
,,Ne, nejsi!"
,,Že nejsem? Udělal jsem to samé co on... Mám to prostě v krvy"
Stali jsme tam oba dva asi 3 metry od sebe... V dešti a chladu,... Zmatení... Nebyl důvod tam zůstávat, ale musela jsem mu něco říct.
„nejsi nic jako zrůda, aoc dobře to víš...“
Musím to říct, musím!
„buď semnou a já tě toho pocitu zbavím...prosím, nechci tě opustit“
„ a naví-... „
„NE!“
„eh? c-...“
„takhle to už dál nechci„
„jak to myslíš Subaru?“
Subaru vztyčil hlavu a se svýtivě rudýma očima dodal...
„chci to ukončit.“

°
°
°
°
°
Takže doufám že se příběh líbil... Kdybych na to měla, tak napíšu něco víc, ale na wattpadu teď skoro vůbec nejsem, a když sem tak nic nepíšu. Hodně se mi do toho plete škola + asi milion dalších věcí. Moc se omlouvám, ale pokračovat už nebudu 😔 Byla by to zas 1 kapitola za 3 měsíce a upřímně tohle píšu už asi 2 roky takže sem se rozhodla skončit.
Chci hrozně moc poděkovat lidem co si to četli, a omluvit se těm které jsem sklamala, ale když jste mi někdo napsal nějaký komentář, věřte že jsem si vás pamatovala, ještě jednou moc děkuji 🕊️❤️