Diabolik Lovers - Upíří Sestřička

5. Kapitola

Když jsem byla asi v půlce knížky, přišla ke mě holka s, blond vlasy, sponkou ve vlasech, a spokojeným výrazem, ve tváři. Po chvíli mi došlo, že je to vlastně ta holka ze včerejška, jak jsem se jí ptala na cestu, do ředitelny. ,, Ahoj, já jsem Yui, ty si tady nová že, jak se vlastně jmenuješ ?'' Dobře na druhou stranu, byla taky dost otravná. ,, Já jsem Daniela'' Už jsem si říkala kdy odejde, přestávka tady trvala jen 20min, a fakt jsem nechtěla strávit zbytek přestávky, povídáním si, když se nemůžu ani napít. Určitě by si říkala, co to piju za rudou tekutinu. A říct jí že je to krev, by bylo asi dost ulítlý. Ale musela jsem to něak překousnout. Tak že jsem se zeptala, jak dlouho už chodí sem do školy, aby si o mě nemyslela že jsem něaká nemluva. ,, chodim sem teprve necelí 3 měsíce, a je to tu dobrý, neboj, zvykneš si'' Řekla jsem si že, když to tu přežila ona, tak to přežiju i já, ale to co mi řekla potom, no to mě, ale utěšilo (Sarkasmus).  ,,Ale neví, jestli si ty tady zvykneš taky tak rychle jako já, víž, polovina třidy si o tobě docela povídá'' Teda pořád nechápu proč si o mě lidi povídají. To ty lidi přes kopírák, už i stejně myslí ? Najednou se mě zeptala na příjmení. Myslela jsem že ho už dávno ví, ale nevipadala jako holka, která by se bavila, zrovna s těma lidma u stolu. No, neměla jsem důvod jí to neříct, ale s těma otázkama mi lezla, už fakt na nervy. ,, Jmenuju se Sakamaki, Daniela Sakamaki''