7. kapitola

290 12 0
                                    

,,Ahoj, ty musíš být Daniela, že ?, hele nechceme být žádný drbny, ale povídá si o tobě celá škola víž to ? " Páni, to fakt nevím, když to říkáte zrovna vy. Tadytu větu jsem měla chuť, jim říct přímo do jejich premalovaných ksichtů. Naštěstí jsem se udržela, a nic takového jim neřekla. ,, A co si o mě všichni říkají ?" ,, No, všichni se dohadují, jestli náhodou nejsi sestra bratrů Sakamaki " Teda, absolutně jsem nechápala o čem to mluví. Já před se žádné bratry nemá, a jestli jo, tak proč  mi táta o nich neřekl ? A jen proto si  celá škola o mě povídá ? ,, Hele, holky já rozhodně žádné bratry nemám"  Málem jsem na ně svojí odpovědí zvíšila hlas. ,, OK, ale dáme ti radu, po zvonění radši už buď ve třídě jestli nechceš aby se ti něco stalo, proslíchá se, že naší školu prý chodí upír" Když to dořekli, odešli do svích lavic, a já začala být v menším stresu. Že by někdo zjistil že jsem upír, a nebo tady ten upír už byl. Když  všechny školní hodiny pro mě  Skončili. Šla jsem ven se podívat jestli táta už na mě čeká. Byla jsem docela naštvaná když jsem ho tam nikde neviděla, zato tam čekali 3 kluci. S jedním z nich jsem už mluvila, a se 2 chodím do třídy. Stáli přesně vedle té limuzíny, teda nikdy by mě nenapadlo že je zrovna jejich. Sedla jsem si tam na lavičku, a čekala jsem až pro mě přijede táta. Měl fakt velký spoždění, a já tam nechtěla čekat s těma 3 klukama. Bylo docela jasný že taky na nekoho čekají. Šla jsem tedy do školy, měla být otevřená eště na 2 hodiny, pro žáky 2 a 3 ročníku. Uviděla jsem jak de po chodbě Yui, zastavila jsem jí, a zeptala jsem se kam de. Odpověděla že se nesmí spozdit, ale já jsem jí nehodlal pustit.

Diabolik Lovers - Upíří SestřičkaKde žijí příběhy. Začni objevovat