Diabolik Lovers - Upíří Sestřička

9. kapitola

Takže kdybych se ho zeptala znova, tak by to dvakrát dobrej nápad nebyl. Další den jse mi vůbec nechtělo do školy. Nechtěla jsem aby mě studenti viděli, a zase si o mě něco povídali, ale stejně bych do tý školy musela. Určitě by si všichni říkali proč jsem tam nepřišla, znám přece lidi, a ty jejich řeči. Když jsem se chystala do školy, musela jsem přitom myslet i na toho kluka jménem Shu. Už jsem ho určitě viděla u té limuzíny, ale zrovna jeho jsem si pořádně neprohlédla, už vlastně ani nevím jestli tam vůbec byl. Sešla jsem po schodech do kuchyně, a tam si udělala pití do školy. Určitě si pár z vás říká ,, seš přece upír, takže by si měla pít lidskou krev" ale já v podstatě piju většinou jen tu zvířecí. Když mám žízeň, a nemám co pít, tak se napiju ze sebe. Jo, prostě se do sebe zakousnu, a začnu sát. Nemám ani moc ráda lidskou krev, nevím jak to mám popsat, ale prostě jí moc nemusím. Lidská krev se od té upíří dost liší, a né jenom barvou. Upíři jí mají sice trochu tmavší než lidi, ale to není vše. Každý člověk má jinou chuť krve. Někdo jí má sladkou, někdo slanou, vím že to zní divně, ale je to tak. A teď k té upíří. Všichni upíři mají stejnou chuť, teda až na šlechtice, ti jí mají obzvlášť výbornou, jejich chuť je stejně sladká, ale od normálních upírů chutná neutrně, když se jí napijete, připadá vám jako kdyby jste se napili vody, ale docela teplé, až horké vody. Když sáhněte na upíra samotného, je strašně ledový, ale jeho krev je teplá. Vím že to zní fakt ujetě, ale jednoduše nechci zakousnout úplně každýho koho vidím. Takže moje krev je v podstatě jako kdyby jste se napili svého nejoblíbenějšího teplého pití. Dnes jsem vyrazila dřív z domu, abych mohla jít do školy pěšky. Chtěla jsem totiž o tom všem co se kolem mě děje přemýšlet.