Paparazzi, darling

Kapitola šestá, část první

Neděle.
23. Prosince 2025

New York City

„Ugh" promnula jsem si oči, když do hotelového pokoje začali pronikat paprsky zimního sluníčka. „Dobré ráno princezno" ucítila jsem silné ruce, jak se mi obmotali kolem pasu. „Dobré ránu" otočila jsem se směrem k němu a jemně ho políbila. „Co máme dneska v plánu dělat" zeptal se a dal mi pramínek vlasů za ucho. Začervenala jsem se jako malá holka. „Napadlo mě jít na nějaký hezky oběd. Do kavárny třeba" zamyslela jsem se „Myslím že snídani už nestihneme, protože je" otočila jsem se k nočnímu stolku pro telefon „11:38" a vrátila jsem mobil na stolek. „Dobře to zní fajn, a dál" přitáhl si mě víc k sobě, tak že jsme od sebe byli jen pár centimetrů „Pak můžeme na procházku do Central Parku. A potřebuju na trh. Nakoupit nějaké dárky na poslední chvíli" přemýšlela jsem nahlas. „Řekla bych že to všechno počká" a otočil mě zády na postel a byl přímo nade mnou. Zasmála jsem se a jemně začervenala. „Taky bych řekla" propletla jsem své ruce za jeho krkem a vášnivě políbila.

„Dám si sprchu a za hodinu odchod?" navrhla jsem Corbynovi když jsem pomalu opouštěla postel. Zamračil se na mě a přitáhl mě zpátky do postele. „Ještě ne" a začal mě líbat na krku, ruce pevně kolem mého těla. „I přesto jak moc miluju trávit s tebou čas v posteli. Musíme jít" Snažila jsem se mu vykroutit. Povedlo se. Vydala jsem se ke koupelně a zaslechla hlasité povzdechnutí. „Chtěla jsem ti nabídnout že mi můžeš umýt záda ale když jsi taková herečka. Už nechci" vyplázla jsem na něj jazyk. „ouch, to zabolelo" Chytl se za srdce a hrál jak strašně to bolí. „ ty herečko" usmála jsem se a vlezla do sprchy.

 
„Jak jsi na tom. Můžeme jít" zeptal se mě Corbyn z malé chodby našeho ubytování. „Jo, jen si nandám náušnice" odpovídala jsem mu po cestě za ním na chodbu. „Sluší ti to" políbil mě na tvář a pomohl mi s kabátem. „Děkuji" zaplula jsem si kabát, zkontrolovala kabelku, zda mám všechno a vydali jsme se na oběd. Měla jsem v hlavě vymyšleno přesně do jaké kavárny chci jít. Byla blízko Central parku, v menší uličce. Posadili jsme se vevnitř u okna na barové stoličky. Corbyn si objednal pizzu a já tomatovou polévku. Při jídle jsme probírali co nového by jsme chtěli předělat na malé zahradě co je u domku a co uděláme s prázdným pokojem / mojí šatnou. Nebo spíš Corbyn s tím začal. „Nevím, můžeme z toho třeba jednou udělat dětský pokoj" navrhl a kousl si do trojúhelníčku pizzy. Podívala jsem se na něj překvapeně. Takhle daleko jsme si o našem vztahu nikdy nepovídali. „Ehm, jo to by šlo" odpověděla jsem trošku s údivem. Corbyn to musel poznat „Ehm, teda jen pokud děti chceš" zeptal se trošku nervózně. Napila jsem se vody co stála přede mnou na stole. Najednou jsem měla úplně sucho v krku. Nebylo to tak, že jsem nechtěla dítě. Chtěla strašně moc. Ale jak jsem už zmiňovala, o tomto téma jsme spolu ještě nikdy nemluvili. Chodíme spolu 4 roky, a neberte tě špatně, jsou to ty nejlepší roky co jsem zažila. „Nemyslel jsem hned, třeba jednou v budoucnu" snažil se zachránit trapné ticho. Chytla jsem ho za ruku a usmála se na něho. „Corbyne, chci s tebou mít děti. Chci s tebou zestárnout. Chci si s tebou číst na zápraží, až budeme oba staří a hlídat naše vnoučata." S mými slovy na něm bylo vidět jak moc se mu ulevilo. „Já taky" opětoval mi úsměv a oba jsme pokračovali v jedení našeho obědu.

„Je tu nádherně. Chápu že ti to tu chybělo" usmál se na mě Corbyn když jsme se procházeli po Central Parku. „LA je taky nádherný" odpověděla jsem s úsměvem. Pomalu jsme se procházeli parkem a potkávali rodiny s dětma. Vždy když jsme kolem nějaké prošli Corbyn stiskl mojí ruku. Bylo vidět že by si přál mít také rodinu.

„Už jen poslední dárek musíme sehnat" četla jsem seznam v telefonu. Něco pro moje rodiče. „zítra k nim jdeme na večeři" připomínala jsem si. Rozhlédla jsem se kolem sebe na ulici po všech možných obchodech a zapřemýšlela. „Říkala jsi mi, že Bob, má rád whisky. Co mu nějakou koupit" ukázal Corbyn směrem k obchodu s lihovinami. „A tvoje máma miluje špeky. co nějaký náhrdelník?" a ukázal druhým směrem na zlatnictví „Tvojí babičku ale úplně neznám, tam to musíš vymyslet ty" prohrábl si vlasy  „Ty jsi úžasný"  vrhla jsem se mu kolem krku a políbila ho na tvář. Rozeběhla se do krámku a Corbyn se jen sám pro sebe pousmál a vydal se za mnou pro první dárek.

Dneska vydám 3 části, takže se máte na co těšit.

-M.V.S