Paparazzi, darling

Kapitola třetí, část druhá

Den za dnem - 2. část 
13. září 2024
Los Angeles

„Ahoj zlato" objala jsem Jul ve dveřích jejích bytu. Přivítala mě a já se šla posadit do obýváku. „Dáš si šálek čaje?" zeptala se mě z kuchyně. „Ano prosím" odpověděla jsem s úsměvem a prohlížela si fotky na zdi. Po chvilce přišla s čajem a talířem domácích sušenek do obýváku. „Tady jí to sluší" ukázala jsem na fotku kde, ležela Málinka v postýlce s obrovskou mašlí v hlavě. „Jo, to bylo už dávno, na tom byla ještě dobře" povzdechla si Jull a posadila se na gauč. „Co je vlastně nového" vzala jsem si z její ruky čaj  a zadívala se na ní s lítostí. „Dneska jí udělali několik testů. Prý mi ještě dneska zavolají co zjistili" odpověděla a snažila se nerozbrečet. Marně.
„Hej. Šššš. Neplač" odložila jsem čaj a objala jí. „Hej to bude dobrý jo. Doktor ti zavolá s výsledky a řekne že bude naprosto v pořádku. neboj" objala jsem jí. Jull potichoučku brečela.
Kdybych jen věděla jak moc jsem se spletla
 „Je to teď doma těžký" vypravila ze sebe po chvilce. „Je tu hrozně napjata atmosféra. Oba s Jonahem jsme nervózní. A je to hrozně znát. Hádáme se kvůli každé prkotině." stěžovala si Jull. „Naposledy kvůli tomu jestli pojedeme k našim nebo jestli to je moc daleká cesta pro malou." Bylo mi jí strašně líto. Věděla jsem jak Malii oba milují a nedokázala jsem si něco takového představit, že by se stalo mně. Jull byla ohromně silná. 

„Kde je teď vlastně?" zeptala jsem se jí a hladila po vlasech. „Malia?" zeptala se a utírala si slzy. „Spí, vlastně by se měla každou chvíli vzbudit. Jdu se na ní podívat" zvedla se pomalu z gauče a šla k Malii do pokoje. Seděla jsem potichu na gauči, ochutnávala sušenky co Jull napekla a přemítala v hlavě, jak bych mohla Jull přivést na jiné myšlenky. „Podívej, kdo přišel, teta Ava" vyrušil mě hlas. Otočila jsem se a usmála na Malii která objímala svojí maminku. „Právě se probouzela, když jsem tam přišla. Potřebuje se pomalinku probrat" zasmála se. „No a co ty, co je nového" zeptala se Jull a posadila se na gauč s Malii kolem krku. Začala jsem jí vyprávět o Corbynovi a hádkách, ale ne moc věděla jsem, že to je úplně stejně napjaté i u nich doma.

Asi po hodině od toho co se i Malia rozhodla sis námi"povídat" a neležet mamce v náruči. Hráli jsme si spolu s panenkami, skládali puzzle a já nakázala Jull aby si udělal vše co v domácnosti potřebuju dokud tu jsem s malou. Jull se pustila do zběsilého uklízení, občas když se objevila v obývacího pokoje se na nás usmála a podívala co zrovna děláme.
 „Co je tohle za zvířátko" ukazovala jsem Malii malou postavičku kravičky. 
 „Buu" bylo vše co ze sebe vykoktala. Zasmála jsem se a chytla do obou rukou. Chvíli jsme dělali kraviny než se k nám opět připojila její maminka.
 „Děkuju moc" usmála se na mě a posadila se na pohovku.  „Prosím tě, to nestojí za řeč. Já děkuju, že si můžu hrát z touhle princeznou" začala jsem jí lochtat.  „Kdy si vy pořídíte, jednu malou Avu nebo Corbyna" zeptala se mě dobíravě. Otočila jsem se a protočila ironicky oči.
 „Myslím že v nejbližší době to úplně nebude, ale jsi dneska už druhá co se mě ptá" smála jsem se. „Nejdřív máma, a teď ty. Vy jste se na mě dohodli že jo" zeptala jsem se podezíravě. Jull jen zakroutila hlavou a usmívala se na nás s Malii.  „Jo, mimochodem. Mám tě od mamky pozdravovat. Dlouho tě neviděla" vzpomněla jsem si.
 „Tak ji taky pozdravuj, co je vlastě nového u ní?" zeptala se zdvořile. No a já jí začala vyprávět o svatbě, stěhování a všem možném.

Najednou zazvonil telefo. Jull se omluvila a zvedla se směremke stolku kde byl položen její telefon. „Pojď sem, ukaž tetě co to máš" vzala jsem si Malii na klín abych zabavila čas kdy bude Jull telefonovat, a ta začala mi ukazovat knížku.
„Prosim". „Ano to jsem já" odpovídala Jull.  „Ano, jsem".  „Právě si hraje" slyšela jsem Jull odpovídat do telefonu. 
„Neee, to nemůže být pravda"  ozvalo se z ničeho nic, a Jull padla na kolena „to nemůže být pravda" opakovala se a brečela do telefonu. Rychle jsemposadila Malii na gauč a běžela se k Jull. Sedla jsem si k í na zem, objala  jí a ona se jen pomaluzhroutila do mé náruče. „Paní Marais, jste tam? Je nám to všem líto. Ozvěte se nám" zazňelo z telefonu.
 „Co se stalo" položila jsem Jull své ruce tváře azvedla jí hlavu, aby se podívala na mě.
 „Má nádor na srdci" vykoktala s brekem. Dívalajsem se na ní jako zmražená, nevěděla jsem co dělat a vehnali se mi slzy do očí. Jediné na co jsem sezmohla, bylo jí ještě pevněji obejmout.
„Šššš, to - to se vyléčí" hladila jsem jí po vlasech. 

„Mamii" dokolíbala se pomalinku Malia k nám. Jull jen zvedla hlavu a objala jí. „Mami neplakej" usmívalase Malia a zvedla jí hlavu tak aby se na ní maminka dívala.  „Maminko směj se" usmívala se na ní Malia. Viděla jsem na Jull jak strašně raněná byla slovy své malé dcerky. Ta nevinnost v otázkách té malé princezny, pro který si život připravil nespravedlivý scénář, byla ubíjející.  Silně jí objala a všechny tři jsme seděli na zemi.Nepřála jsem si nic jiného než uklidnit Jull. 

 „Všechno bude dobrý, všechno bude v pořádku" opakovala jsem se a hladila je obě po vlasech. Nic nebude dobrý, nic nebude v pořádku. Čeká je teď ta největší životní zkouška.

________________________________________________________________________________

Slovo autora:
Ehm, takže chci se omluvit za emoční újmu co jsem vám způsobila. Sama teď brečím nad klávesnicí. Ale hlavně jsem Vám chtěla říct, že díky naši "Corona-prázdninám" jsem se pustila do psaní na 100%. Mám napsaných dalších minimálně 5 kapitol. a připravenu časovou osu jak chci aby příběh vypadal. Jak jste si všimli tak kapitoly budou buď na jednu nebo i na více částí. (Zatím mám nejvíc dvě části). A také jsem se rozhodla vydávat jednu kapitolu denně, bez ohledu na kolik částí je.

Doufám že si čtení tohoto příběhu užíváte, a za vaše hlasy, komentáře a sdílení budu více než ráda

- s láskou M.V.S