Paparazzi, darling

Navždy

Navždy
25. Prosinec 2037
Skotsko

Nejdražší Corbyne

Bože, tak strašně mi chybíš.

Když jsem byla mladší, byla jsem ten typ člověka co nevěřil na první , pravou lásku – či lásku celkově. Seriózně jsem nerozuměla jak můžeš někoho milovat natolik abys mu obětoval své štěstí, a svá rozhodnutí přizpůsobovala podle někoho jiného. Vše jen kvůli tomu kolik jsem měla špatných zkušeností. 

Teď už jsem však někdo jiný.

To vše po tom co jsem potkala tebe. Tvůj milý úsměv a tvé nádherné oči. Tyhle dvě věci dokázali to že jsem se do tebe nesmírně zamilovala. Tak jako nikdy předtím. Tvůj smích ve mně vyvolával pocit nekonečného štěstí. A když jsem tě uslyšela říct „Ano", poznala jsem jaké štěstí mám, že se mohu na někoho obrátit, někomu svěřit a že mohu být někým tak moc milována jako jsem byla tebou. Po narození Charlotte jsem tě viděla jak jsi se rozbrečel když jsi jí poprvé držel v náručí, a ona se na tebe jen dívala. A v ten moment jsem věděla že tě nikdy nechci ztratit. Nikdy.

Osud měl však svůj plán

Rozhodl se mi tě krutě vzít, zanechal mi po tobě však ty nejkrásnější dvě děti co jsem kdy viděla.

Nikdy by mě nenapadlo, jak strašně může někdo být podobný svému otci, dokud Matthew nezačal chodit do školky. Je to ten nejchytřejší chlapeček ve třídě - jako jeho otec. Tu jeho podobu jsem začala brát jako dar. Věděla jsem že jsi stále se mnou, stačilo se na něho jen podívat, podívat se mu do jeho modrých očí. Jeho oči, jsou naprosto stejné jako jsi měl ty. Dokázala bych se v nich utopit a naprosto ztratit, tak jako v tvých . Každý večer, posledních 10 let, mu před spaním vyprávím o tom jaký jsi byl.

Jednou jsem ho zaslechla, jak o tobě vyprávěl spolužákům. „Můj táta byl superhrdina, obětoval svůj život aby zachránil maminku když utíkali před padouchem." má pravdu. Pro mě, pro Charlotte i pro něho jsi náš hrdina, jejich otec.

V mém životě je však teď nová kapitola kterou budu psát už jako Ava Besson-Wood. Po tvé smrti jsem se zapřísáhla že už nikdy nebudu nikoho milovat, bála jsem se že toho nebudu ani schopná. Pak se ale vrátil Liam. Potkali jsme se krátce po té co jsem se přestěhovala do New Yorku. Po nějaké době se Liamovi povedla zaplnit temnou prázdnotu která v mém srdci zůstala po tvé smrti. Prázdnotu kterou ani naše děti nedokázali naplnit. 

Za týden to bude přesně deset let od našeho rozdělení. Deset let kdy ti píšu tyhle dopisy, kdy každý večer vyprávím o tobě jak strašně jsem tě milovala a ty jsi miloval nás. Proto jsem se rozhodla že tohle bude úplně poslední dopis co ti kdy napíšu. V mém srdci budeš vždy ty na prvním místě společně s dětma. Nechci aby to teď znělo zle vůči Liamovi. To rozhodně ne, miluji ho nadevše, ale není ty. Ty jsi byl, stále jsi a vždy budeš. Má první pravá láska. 
Chybíš mi den co den, a dětem také. Nikdy nezapomenou jak je jejich otec miloval. Panebože, brečím tady u toho. Asi nejsem dost silná jak jsem si myslela.

Jsem na konce mého dopisu, a je na řadě se s tebou skutečně rozloučit. Doufám že jsi teď na lepším místě a dáváš na nás všechny pozor. Snažím se v hlavě představovat jak se usmíváš, ale strašně to bolí. Touhle představou jsem se mučila několik let, ale teď je konečně na řadě, říct ti sbohem.

Sbohem Corbyne, miluji tě. Navždy

- Tvá nejmilejší Ava