Paparazzi, darling

Kapitola třináctá, část první

Kapitola třináctá  - Shledání a odloučení
část první - Prosinec
Prosinec 2028
New York / Long Island

Svátky roku 2028, období na které v životě nezapomenu. Období štěstí, lásky, smutku a pláče. 

„Corbyne, v kolik přijede tvá rodina" zeptala se mamka v kuchyni kde dodělávala bramboroví salát. Dnes byl štědrý den a celá rodina se měla sejít u našich doma, a slovem celá myslím i Corbynovu část rodiny. „ Za hodinu pro ně jedu na letiště" odpověděl a posadil Charlotte zpátky na pohovku vedle svého dědy. Sešla jsem za nimi dolů s Matthewem v náruči. Posadila jsem se na pohovku vedle Boba s Charlotte a sledovala pohádky v televizi. „Avo, jedu na letiště. Chceš něco" přišel se zeptat Corbyn. „Ne, děkuji" usmála jsem se. Corbyn mě políbil do vlasu, Charlotte trošku rozcuchal a odešel. „Charlotte. Utíkej se podívat jestli babička něco nepotřebuje a ukradni si cukroví" navrhl Bob s úsměvem. Podívala jsem se na něho překvapeně ale ten se jen usmál a otočil směrem ke mě. „ Tak jak to jde" Zeptal se uklidňujícím hlasem. „ Do Matthewa narození to bylo peklo. Hrozné dusno vznikalo vždy když jsme někam s Corbynem a malou šli. Pokřikovali na mě jak jsem ho podvedla a takové věci. No a Corbyn byl pochopitelně frustrován. Pak se však narodil tenhle miláček a vše se otočilo o 360 stupňů. Jsme ten nejšťastnější pár" odpověděla jsem s upřímným úsměvem. „ To jsem rád" políbil mě do vlasů. „ Jdu si taky ukrást nějaké cukroví, akorát do lednice a bude tekuté" zasmál se a vyšel z pokoje

„Avo, tobě to sluší" přivítala jsem s milým úsměvem Corbynovu matku. „ Děkuji Saskio" objala jsem jí. „A kde máme ty naše vnoučata" než to stihla doříct přiběhla Charlotte. „Babii" skočila jí do náruče. „Matthew spí v pokoji. Pojď ukážu Vám kde  budete spát" a pobídla jsem se aby šli dál. Odvedla jsem je do patra do jejich pokoje, nechala je si vybalit a šla do kuchyně. „Tady to voní" objala jsem mamku kolem ramenou. „Chceš se angažovat, jen pojď" vrazila mi do ruky talíře. „ Musí být vše úžasné, utíkej prostřít" a vytlačila mě z kuchyně. Mamá byla trošku vystresovaná z dnešní večeře. Saskia i Ray neměli problém ochutnat českou kuchyni a mamka se snažila aby to bylo co nejlepší. „Prostřeno, a já se jdu převléct. Pak ti pomůžu smažit" ohlásila jsem mámě a šla do pokoje. V rychlosti jsem se osprchovala, oblékla do tmavě zelených šatů ke kolenům a přehodila přes ně rodinný vánoční svetr. Vyndala jsem z kufru oblečky pro Charlotte i Matthewa. Ten se mezitím probudil a čekal na mě v postýlce, vzorné dítě. Rychle jsem ho oblékla do černých kalhot a červeného svetru. „Charlotte pojď nahoru" zavolala jsem na chodbě v patře.

„ Takže, chtěl bych všem popřát ty nejkrásnější Vánoce. Děkuji za krásný rok. Na zdraví" popřál všem Bob a usedl zpět k jídlu. Saskia si nemohla vynachválit mamky kuchařské schopnosti a ta se červenala jako školačka. Známe se všichni už tak dlouho a přitom tak málo že se začervenáme při každé pochvale. „Co to slyším, že by ježíšek?" ozval se po jídle Bob. Charlotte se rychle zvedla od stolu a utíkala se podívat pod stromeček. Vzala jsem Matthewa do náruče a společně s ostatními se vydala do obývacího pokoje. „ Dárky" usmívala se Charlotte když jsme vešli do obýváku. Mamka si sedla ke stromečku a začala rozdávat dárky. Překvapivě nejvíce dárku měla Charlotte s Matthewem. Já jsem od Corbyna dostala nádhernou sadu náhrdelníku a náušnic. „ Je tu ještě jeden dárek" posadila se vedle mě mamka. Bylo už po rozdávání dárku a každý si užíval své. Vzala jsem si od mamky dárek a pomalu ho rozbalila. Byla to stará krabička. Otevřela jsem jí a uviděla medailonek a modrý hřebínek. „ To je od babičky. Dala mi ho než umřela. Chtěla aby jsi to předala dál" pohladila mě po vlasech. „ Děkuji" objala jsem jí.

„Honem, všichni oblékat nebo to nestihneme" popoháněl nás Corbyn. „Vždyť máme času dost" políbila jsem ho a položila Matthewa do kočárku. Obula jsem si kozačky, nandala nový kabát který jsem dostala od Saskie. Byl tmavě zelený a musím říct že mi dost slušel. „Tak a můžeme jít" zvolala mamka když si zapnula poslední knoflík kabátu. Vyšli jsem ven a pomalým krokem šli ke kostelu. „To je ten park kde mě požádal Corbyn o roku" ukázala jsem Saskii osudný park. Ta se jen usmívala a vyzařovala snad tu nejšťastnější auru. „Tak jsme tu, už to skoro začalo" usmíval se Bob a podržel nám dveře od kostela, Corbyn projel kočárkem dovnitř a našli jsme si ideální místa odkud jsme krásně viděli na děti. Při zpěvu těch roztomilých dětí se mi rozpouštělo srdce, bylo to tak dokonalé. Prohlížela jsem si místnost a náhle jsem navázala oční kontakt s hnědým párem očí. Ty se však hned podívali zpět a objali svojí přítelkyni. Na dálku jsem nepoznala kdo to byl, jen jsem věděla že ty oči znám. Corbyn mě objal kolem pasu a já si položila hlavu na jeho rameno. Náhle celý kostel začal zpívat koledy společně s dětmi. Bylo to kouzelné.