Paparazzi, darling

Kapitola dvanáctá, část druhá

Kapitola dvanáctá - „2028"
část první - Vzpomínky
rok 2028
Los Angeles

Seděla jsem na terase s čajem a četla si nové vydání Seventeen Magazin. Pročítala jsem si všechny ty články o mě a Corbynovi. O tom ja se rozvádíme. Zavřela jsem časopis a hodilo ho do zahrady. Corbyn byl už druhým měsícem na odvykací kůře. A media si všimla že je něco špatně. Opřela jsem se v zahradím křesle, přehodila přes sebe deku a hřála si ruce o hrnek s čajem. Zavřela jsem oči, nechala studený vítr ať si hraje s mými vlasy a vzpomínala.

„Besson, Corbyn Besson" usmál se na mě Corbyn. „Ava Schulz" usmála jsem se zpět a šla zpátky na pláž za Danielem

,,Zavoláš?" zeptala jsem se potichu. ,,Samozřejmě" políbil mě do vlasů a odešel.

,,Cítím se s ním tak spokojená jako nikdy." vysvětlovala jsem jí nejistě.

,,Na jeden nepovedený vztah, z kterého vznikli dva kouzelné?" a zvedl Daniel skleničku. ,,Jo, to se mi líbí" a podívala jsem se směrem ke Corbynovi který si povídal s Jonahem. Navázali jsem oční kontakt a usmáli se na sebe. Jo na kouzelný vztah který z toho vznikl.

,,Ahoj lásko" otočila jsem se na něj. ,, Ahoj" usmíval se. ,,Zatančíme si?" zeptal se aniž by roztrhl náš oční kontakt.

,,S tebou ráda" vzal mě za ruku a šli. došli jsem do prostředka tanečního parketu, nad námi je nhvězdy a světýlka. Objala jsem ho kolem krku a zaposlouchala se do písničky která hrála. O Children od Nick Cave & The Bad Seeds.

Proběhly mi v hlavě vzpomínky ze svatby Jull a Jonaha. Usmála jsem se a pokračovala v přemítání.

„Nevím, můžeme z toho třeba jednou udělat dětský pokoj" navrhl a kousl si do trojúhelníčku pizzy. Podívala jsem se na něj překvapeně. Takhle daleko jsme si o našem vztahu nikdy nepovídali. „Ehm, jo to by šlo" odpověděla jsem trošku s údivem.

Vzpomněla jsem si na naší první společnou návštěvu New Yorku. Kdybych v té době jen věděla.

„Ava Angelina Schulz. Uděláš ze mě toho nejšťastnějšího může pod sluncem a vezmeš si mě"

„Jsem těhotná. Budeme mít dítě" vysvětlila jsem mu, a on mě objal radostně.

Vzpomínala jsem na společně strávené chvíle. Na chvíle kdy jsem byla tou nešťastnější, na chvíle kdy bylo vše růžové. „Mami" vyrušila mě Charlotte. „Copak broučku?" položila jsem hrníček na stůl vedle mě a posadila si jí na klín. „ Kde je táta?" zeptala se smutně. Objala jsem jí. „Neboj, brzy se vrátí" políbila jsem jí do vlasů. „Brzy"

„Charlotte honem, půjdeš dnes k tetě Jane" oblékala jsem jí bundu ve spěchu. „ Už teď máme zpoždění" zvedla jsem se a začala oblékat sebe. „Tak jo, jdeme jdeme" nandala jsem Charlotte batůžek na záda a zamkla za námi vchodové dveře. Daniel čekal už v autě před domem. „Budeš tetu i strejdu poslouchat na slovo jasný" poučovala jsem jí. „ Užij si víkend zlatíčko" objala jsem jí. „ Díky že si jí vezmete na víkend" přišla jsem k auto. „ To je samozřejmost" usmál se Daniel. „Jak to zvládáš?" položil mi ruku na rameno. „Dnes jdu s Jull na drink, tak snad příjdu najíné myšlenky" usmála jsem se ze slušnosti. „Pojď sem" objal mě. „Kdyby cokoliv, stačí zavolat. Dobře" odtáhl se a obě ruce měl položené na mých ramenou. Kývla jsem, zamávala Charlotte a sledovala jak odjíždí. Skočila jsem do auta, nastartovala a jela do města za Jull.

„Ahoj kočko" objala mě Jull když jsem přijela do baru. „Ahoj" usmála jsem se na ní a začala si sundávat kabát. „Nemohla jsem se dneška dočkat" zaradovala se a sedli jsme si ke stolu. „Co si dáte?" usmál se na nás číšník. „já poprosím o Gin s tonikem" „A já nealko mohito" dokončila jsem větu za Jull. Číšník se usmál a odešel na bar pro nápoje. „ Tak co, jak to zvládáš" usmála se. „No, bylo i hůř. Mám radost že je na tom Corbyn líp." odpověděla jsem se smutkem v očí. „A kdy se vrátí domů?" chytla mě za ruku. „Asi koncem měsíce. Charlotte se ho nemůže dočkat" pousmála jsem se.

„Avo, co se stalo s Corbynem"

„Vy jste se rozešli"

„Kdo dostane do péče Charlotte a nenarozené dítě"

„Jste těhotná s Corbynem nebo s někým jiným"

Ozývalo se z každé strany když jsme vycházeli z baru. „ Jak já je nenávidím" stěžovala jsme si v taxi a brečela Jull na rameno. „Kdy tohle skončí?" Zeptala jsem se jí. „Tohle jen tak neskončí možná až po naší smrti. Ale i v tu chvíli o nás budou šířit pomluvy" hladila mě po vlasech.