Paparazzi, darling

Kapitola dvanáctá, část první

Kapitola dvanáctá - „2028"
část první - Odpuštění
rok 2028
Los Angeles

Rok 2028, se vejde na jednu dvojstránku příběhu. Je to rok o kterém jsem se nechtěla ani zmiňovat, při vzpomínkách na první třetinu roku mi naskočí husí kůže. Ale pak jsem si uvědomila jak nefér by bylo přeskočit hned k Vánocům 2028. Kde se věci začali zlepšovat, trochu.
Začátkem února 2028, zemřela babička. Bylo to příšerné a já odjela k mamce na Long Island být jí oporou. Corbynovi se to vůbec nelíbilo, šíleně jsme se kvůli tomu pohádali. Bylo to další noc co seděl v obývacím pokoji a pil. V poslední době každý večer pil.

ÚNOR 2028
„Corbyne co na tom nechápeš?! zemřela mi babička musím tam jet" křičela jsem „Jak moc se ti to hodilo viď, aby jsi mě mohla podvádět s tím klukem z novin co." sykl na mě. „Pane bože, a je to tady zase" vykřikla jsem a chytla se za hlavu. „Ano překvapivě ano" zvedl se Corbyn z pohovky. „Kolikrát ti budu muset říct že jsem ho od prosince neviděla." křičela jsem mu do obličeje. „Takhle se mnou nemluv" chytl mě pevně za zápěstí. „Corbyne to bolí" sykla jsem potichu. Corbyn mě úplně ignoroval a díval se mi upřeně do očí. „Pusť mě, bolí to" dívala jsem se mu do očí plných nenávisti. Nevydržela jsem a dala mu facku aby mě pustil. Corbyn mě okamžitě pustil a sáhl si na rudou tvář . Prohlížela jsem si fialové zápěstí, rychle se otočila a běžela do koupelny. „Kam si myslíš že jdeš" běžel za mnou. Utíkala jsem co nejrychleji, zamkla dveře a pomalu od nich odstoupila. „Avo odemkni, hned" bušil na dveře. Rozbrečela jsem se. „Okamžitě otevři" křičel a bušel na dveře. Bála jsem se strašně moc. „Tohle jsi přehnala" vyhrožoval mi. Vzala jsem do ruky nůžky z šuplíku a sesypala jsem se na zem, opřela o vanu a držela si nohy u hrudi. „Chci být doma prosím, chci být doma prosím" vzlykala jsem potichu se strachem

Po tomhle incidentu jsem se druhé ráno okamžitě zabalila a s Charlotte vydala na cestu domů na Long Islad. mamka mě přivítala s otevřenou náručí. „ Pojď dovnitř zlato" vzala mi tašku z ruky Charlotte utíkala za bobem do jeho pracovny a já s mamkou jsme šli do kuchyně. Připravila mi horký mátový čaj a posadila se naproti mě ke stolu.. „Co se stalo" všimla si mého fialového zápěstí. sáhla na něj a já bolestí sykla. „Asi, asi to má zhmožděné" schovala jsem zápestí ze stolu. „ corbyn?" bylo vše na co se mamka zeptala. Pomalu jsem kývla hlavou a rozbrečela se. Máma se zvedla obešla stůl a sklonila se ke mě. „ Je dobře že jsi přijela. Moc dobře" objímala mě a já jí brečela na rameno. „ Až budeš chtít. můžeš mi vše říct. počkám než budeš připravena." hladila mě po vlasech. „ Děkuju mami" utírala jsem si nos do rukávu. „Hej, od toho tady přeci jsem" usmála se, zvedla mi hlavu a otřela slzy.

Po měsíci stráveném na Long Island bez jakéhokoliv kontaktu s Corbynem jsem se vrátila do L.A. Odemkla jsem dveře domu, a vešla dovnitř. Charlotte se rozeběhla do obývacího pokoje k hračkám. „Tati" ozval se její hlas z pokoje. „Charlotte, vy jste doma" ozval se druhý unavený hlas. Hluboce jsem se nadechla, zavřela za sebou dveře, odstrojila a šla do pokoje za nimi. „Avo" zvedl se ke mě Corbyn. Otočila jsem zrak na Charlottu. „Chci se ti omluvit" přišel blíž. Podívala jsem se na něho prázdným výrazem. „Je pozdě, pojď se vykoupat" obešla jsem Corbyna a vzala Charlotte do koupelny. „ Do prdele" zaslechla jsem na schodech společně s rozbitím skla. Vše se ve mě zastavilo a svírala jsem Charlotte pevně.

„Přestal jsi už?" zeptala jsem se když jsem se vrátila do kuchyně. „ S čím" podíval se na mě nechápavě. „S tímhle" zvedla jsem lahev z kuchyňského pultu. „Proč si myslíš že jsem odešla na tak dlouho" zvýšila jsem hlas a vrátila lahev na pult. „ Není to tak jednoduché" protestoval. „ Tak si sežeň odbornou pomoct, , už kvůli Charlotte. Už kvůli mě" vlili se mi slzy do očí. „Prosím" přišla jsem blíž k němu a položila mu dlaň na tvář. „Dobře" odpověděl po chvilce a políbil mi ruku. „Udělám to pro vás" objal mě.