Paparazzi, darling

Kapitola třináctá, část druhá

Kapitola třináctá - shledání a odloučení
část druhá - Let's go home
Prosinec 2028
Long Island

31.10.2028 - Datum na které nikdy nezapomenu.

„Napadlo mě, co si udělat společný den ve městě. Děti tady mají obě babičky tak proč ne" navrhl Corbyn a hladil mě po paži. Otočila jsem se na něho a usmála se. „Tak jo, dlouho jsme nebyli jen my dva" políbila jsem ho. „Tak za hodinu pojedeme? Vrátíme se akorát na odpočet do půlnoci" usmál se, zvedl z postele a šel do sprchy. Protáhla jsem se na posteli a nahmatala telefon na nočním stolku. v mezičase jsem odepsala všem co nám popřáli šťastný nový rok a v rychlosti zavolala Jull. Vystřídala jsem Corbyna ve sprše a umyla si teď už krátké vlasy. Včera jsem se rozhodla se ostříhat, šla jsem do nejbližšího kadeřnictví a z vlasů po pas bylo najednou mikádo po ramena. Lehce jsem se namalovala. Oblékla do černým džínů s dírami na kolenech, bílého huňatého svetru a vzala si malou černou kabelku přes rameno. „ Můžeme jít" prohlásila jsem v chodbě. „Ještě jednou díky" usmíval se na Saskiu Corbyn a pomáhal i do kabátu. „ Pa, maminka bude za chvilku zpět" pomazlila jsem Matthewa, Corbyn vzal do náruče Charlotte a políbil jí. „ Pa tati, mami" rozloučila se Charlotte a utíkala do obýváku hrát si. Celé tu na mě působila hrozně nepříjemně, a nevěděla jsem proč.

„Tak kam první?" zeptal se když jsme vyšli z vlaku. Rozhlédla jsem se po nádraží a zamyslela. „ Pamatuješ na naše první Vánoce tady?" zeptala jsem se a otočila k němu. „ Samozřejmě" chytl mě za ruce. „Jak bych mohl zapomenout" políbil mě. „ Zajdeme do té kavárny na oběd? Pak projdeme Central Park, koupíme si kafe. A můžeme to zaskočit bruslením u stromečku. Co ty na to" navrhla jsem s úsměvem. „Tak jedem" vyběhli jsme před nádraží a chytli si taxi.

„Za ty tři roky se tady toho moc nezměnilo" poznamenal Corbyn, sundal mi kabát a pověsil na věšák na zdi. „ To teda" rozhlédla jsem se kolem. Bylo to tu stejné jako minule. Malé stolečky s židličkami, na stěnách fotky černobílého New Yorku. Vše krásně sladěno do světle modré a béžové barvy. „ Vítejte v KingsleyCoffee  co si dáte? " usmála se na nás servírka. „Poprosím Vás nějaké růžové víno a tu vaší misku s tuňákem" zavřela jsem MENU a podívala na Corbyna. „Jo, já vás poprosím o ty Kingsley's těstoviny a Gin s Tonikem " usmál se na servírku, podali jsme jí jídelní lístky a odešla. „ Tady jsme poprvé mluvili o dětech." chytl mě za Corbyn ruku na stole.
„Haha, to si moc dobře pamatuju. Byla jsem nervózní z té konverzace a přitom už byla těhotná" zasmála jsem se nad vzpomínkou. „Věřil by jsi že to je skoro 8 let co jsme spolu a tři roky manželé - skoro" zasnila jsem se s úsměvem. „ Je to neuvěřitelný jak ten čas letí, a jsem tu dobu ten nejšťastnější" usmíval se na mě. Podepřela jsem si bradu volnou rukou a s úsměvem sledovala jak za oknem padají sněhové vločky. 

„Nepřemýšlela jsi někdy, že by jsme se mohli přestěhovat? A ty by jsi třeba konečně začala psát, jak jsi vždy chtěla" zeptal se mě Corbyn, v ruce kafe ze starbucksu a na rtech největší úsměv co jsem viděla. „hmm, možná že i jo" zasnila jsem se a prohlížela si holé stromy v parku. „ A kam by jsi chtěla? Já můžu pracovat kdekoliv" zastavili jsme se. „ Dřív jsem chtěla žít tady, v New Yorku" rozhlédla jsem se kolem sebe. „Ale teď, když máme rodinu jsem si zamilovala Skotsko. Nějaký starý rodinný domek, na vesnici ale ne příliš daleko od města. Něco přesně mezi. Chodit si pro zeleninu na zahradu, nebo na trh každou neděli. Vítat Charlotte když přiběhne domů s dírou na koleni, protože někde blbla" usmívala jsem se jako malá holka nad svojí představou. „Tak jo" přerušil mě. „Cože" podívala jsem se mu do očí nevěřícně. „ Zítra začneme hledat, ať je to než začne chodit Charlotte do školky. Chci aby se ti splnili sny, chci aby jsi byla ta nejšťastnější. ať to stojí cokoliv" pohladil mě po tváři. „to myslíš vážně?" vyhrkla jsem, Corbyn jen kývl hlavou a já se mu vrhla do náruče až jsem mu málem vyrazila kafe z ruky. „Miluju tě" pošeptl mi v obětí do ucha. „a udělám vše aby jsi byla šťastná"

„Neboj, držím tě za ruku" zasmála jsem se Corbynovi když vlezl na kluziště. „Nesměj se, bruslil jsem asi jen jednou v životě, tohle je podruhé" zamračil se a soustředil aby nespadl. „Tak promiň" přijela jsem kousek blíž k němu a chytla ho za obě ruce. „Jak často jsi sem chodila" zeptal se po chvilce kdy si začal být trošku jistější na bruslích. „V prosinci skoro denně. Většinou s babičkou, bývala krasobruslařka" odpověděla jsem smutným hlasem při vzpomínce na babičku. „Promiň, nechtěl jsem " zastavili jsme se a Corbyn mi položil ruku na tvář. „To nic" chytla jsem mu ruku co mě hřála na tváři a usmála sem

Konec předposlední kapitoly. Jste připraveni a konec? Já totiž ne

- M.V.S