Weasley?

1. I can do it myself

Zoe Breakstige

Běžela jsem rychle chodbou na hodinu lektvarů  , na kterou jsem šla opět pozdě. Měla jsem jen štěští ,že jsme měli profesora Snapea a já byla ze zmijozelu,jinak by mi určitě strhl body za pozdní příchod. Najednou jsem narazila a dotyčný narazil do mě. Měla bych dávat větší pozor když běhám. "Hej neumíš se kouat na cestu nebo jak?" Vykřikla jsem . Podvědomně jsem věděla ,že to byla moje chyba,ale přeci se nebudu omlovat. Podívala jsem se na dotyčného ,který se taky zvedal ze země. Byl to jeden z Weasleyů. Poznala jsem to podle těch vlasů. "Em promiň" Usmál se . Začala jsem zvedat učebnice ,které mi popadaly. "Pomůžu ti." Nabídl se a začal mi pomáhat. Byla tam poslední učebnice a abych se vyvarovala tomu ,že na ní sáhneme najednou nechala jsem aby mi ji podal. Když mi ji dával na ostatní učebnice zadívali jsem se do očí. "Díky." Řekla jsem a vstala. Obešla jsem ho a šla do učebny. 

"Omlouvám se ,že jdu pozdě." Řekla jsem Snapeovi. "Doufám,že je to naposledy slečno  Breakstige." Kývla jsem hlavou a sedla si vedle Draca. "Kdes byla?" Syknul na mě. "Srazila jsem se s jedním z Weasleyů ." Řekla jsem bez zájmu. Draco se znechuceně podíval,ale dál už to neřešil. 

Zrovna jsme byli na obědě a Draco mi vyprávěl o tom jak nesnáší Harryho a že nechápe jak se může bavit s mudlouvskou holkou. Tím myslel Hermionu. Popravdě mi přišli fajn. Všichni na téhle škole byli moc fajn až na Draca . Nechápala jsem proč je tak protivný a všechny pomlouvá a myslí si že je něco víc. Fajn já jsem o sobě taky neměla pochyby,ale nedávala jsem to tak najevo. Jen jsem na to Dracovi kývala. Podívala jsem se směrem k Nebelvírské koleji . Nejdříve jsem si všimla Ginny byla roztomilá jak se koukala na Harryho. Pak tu byl Ron a něčím se cpal. Ron a Ginny byli jediný Weasleyovi ,které jsem znala jménem ostatní jsem poznávala podle vzhledu. Dále tu byl ten kluk co mě dneska srazil. Vlastně tu byli dva co mě dneska srazili . Byli tam dva úplně stejní kluci. Byli asi o rok o dva starší jak já. Snažila jsem si je prohlídnout abych zjistila,který mě srazil. "Proč na ně tak koukáš?" drknul do mě Draco. Vzpamatoval jsem se a podívala se jinam. "Jen jsem se zamyslela." Usmála jsem se a doufala ,že to nechá být. Podívala jsem se zpět na ty dva a viděla jsem jak na mě jeden  z nich kouká . Usmál se a potom se dál věnoval rozhovoru s tím druhým. "Jak se jmenují?" Drakla jsem do Draca ,který si zrovna dával kousek brambory do pusy. "Jsou to dvojčata Fred a George Weasley. Dělají jen problémy." Myknul ramenama. " Rodiče chtějí aby jsi jela na víkend do vily." Oznámil mi a já kývla hlvou. Často jsem s Malfoyovíma jezdila na různé akce. Měli obří vilu nebo spíš zámek ,který byl na vesnici. Měli tam tenisové hřiště, bazén, posekanou zahradu na milimetry přesně a samotná vila měla 4 patra a v každém patře tak 5 místností o velikosti Bradavické jidelny.Popravdě po téhle stránce jsem si nestěžovala . Vždy jsem měla to co jsem chtěla. Jídlo mi nosili sluhové na zlatých podnosech . Ale občas bych to všechno vyměnila za trochu radosti a lásky. 

Po obědě jsem měla chvilku pauzu a tak jsem zašla do knihovny. Měla jsem to tu ráda jen z toho důvodu ,že lidé ze zmijozelu do knihovny nechodili. Vyhovovalo mi ,že tu jsem na chvilku sama. Bez Draca . Nikdo se mě tu na nic neptal a nikdo tu nemluvil. Bylo to ideální.  Na konci knihovny byl takový koutek kam vůbec nikdo nechodil. Ráda jsem tam sedávala . Měla jsem konečně klid. Mohla jsem tu přemýšlet nad tím proč se musím bavit s Dracem a kvůli tomu mě ostatní koleje nemají rády. Ale hlevně jsem si tu mohla číst. Čtení jsem milovala. Mohla jsem se vžít do jiného světa. Mohla jsem žít jinej život. A mít problémy hlavní hrdinky a né svoje. A ano četla jsem mudlovské romány. Kdyby to zjistil někdo ze zmijozelu, má rodina a vlatně kdokoliv byl by se mnou konec. Právě jsem četla Annu Kareninu od jistého Nikolajeviče Lva Tolstého. Měl zajímavé jméno. Takové exoticko a mudlovské. Byl to krásný příběh. Ihned jsem se do něj začetla. Měla jsem ráda mudlovské knihy přišli mi tak jiné. Sice jsem občas měla problém s některými slovy,ale ráda jsem si je potom dohledávala v knihovně. Jenou jsem třeba nevěděla co znamená jeptiška. Bavilo mě jaké mají mudlové představy . Byli nám tak odlišní a vlastně jsme byli stejní. Ze čtení mě vyrušilo vrznutí židle naproti mě. Zvedla jsem pohled a viděla toho chlapce ,který mě dnes srazil. Zvedla jsem obočí čímž jsem se ho zeptala co tu dělá. "Em promiň viděl jsem tě tu tak samotnou tak mě napadlo_" Skočila jsem mu do řeči. "Že v tomhle zapadlém koutu kam nikdo nechodí hledám společnost?" Zavřela jsem knihu a natáhla se pro batoh s tím ,že odejdu. "Čteš mudlovské knihy?" Zeptal se mě. "Jsi ty vůbec ze zmijozelu?" Uchechtl se. "Nikomu o tom neřekneš je ti to jasný?!" Řekla jsem dost výhružně. "Jinak co?" Řekl a jeden koutek se mu zvedl. "Co po mně chceš?" Doufala jsem ,že řekne nějakou slušnou nabídku,která mi nebude dělat problém. "Můžu ti zaplatit nebo cokoliv prostě." Začínala jsem být nervozní ,že by to mohlo prasknout. "Nechci peníze. Vlastně mě napadlo ,že by jsi mi mohla pomoct s úkolem do dějin čar a kozel. " Usmál se. "Fajn , za jak dlouho to máte odevzdat?" Dopadla jsem opět na žildi ze které jsem se zvedla,když jsem měla v plánu odejít. "Za měsíc,ale chci mít dobré hodnocení tak bych natom chtěl začít pracovat už teď. " Usmál se. "Jinak jsem Fred. Fred Weasley." Podal mi ruku. "Zoe Breakstige. "Podala jsem mu taky ruku. "Zítra ti s tím pomůžu. " Řekla jsem a zvedla se ze židle. Fred si taky stoupnul a byl hned vedle mě. "Proč čteš tyhle knihy?" Zeptal se. "Nejsme přátelé jen ti podle dohody pomůžu s úkolem a ty to nikomu neřekneš." Spražila jsem ho pohledem a rychlím krokem jsem odešla. Nevím proč jsem byla taková asi mi jen vadila představa,že by o mě někdo něco věděl.  Jak už jsem říkala měla jsem tu všechny ráda ,ale nechtěla jsem aby se mi někdo motal do života. Chtěla jsem se bavit,ale né o mně. Měla jsem za to ,že když se o mně někdo něco dozví tak mi bude chtít pomoct nebo mi začne dávat rady o tom jak rodiče nesměj ovládat můj život a blablabla. Tyhle věci jsem nechtěla, přeci jen nepotřebuju pomoc . Ničí dokážu to sama.