Weasley?

10. twenty gaelon

Zoe Breakstige

"Pamatuješ na Sáru?" Podíval se na mě George. Kývla jsem hlavou. "Vždy byla hrozně otravná a šíleně po mně jela. A jak jsem ti říkal tak jsem to hodil na Freda a ona si myslela ,že je já. Jenomže teď se nějak stáhla a já si začínám uvědomovat ,že mi chybí a nevím asi se mi líbí." Vyklopil na mě George. "Fajn tak s ní buď asi má zájem." Nechápala jsem kde je problém. "Noo jenomže já asi už prošvihnul svoje šance. Je zamilovaná do nějakýho Deana. Sice Dean jede po Hermioně ,ale Sára je do něj úplnej blázen." Stěžoval se. "Hele Georgei  je jen poblázněná. Začni se jí věnovat a všechno bude dobrý. Čirou náhodou vím ,že brzo bude ples. Pozvi ji." Usmála jsem se. Pak jsme si ještě s Georgem povídali . Byl pro mě jako nejlepší kámoš. Ani neví jak se to mohlo tak rychle stát ,ale s některýma lidma si člověk prostě rozumí. "Tak zatím kámoško." Mávl na mě George když odcházel. "Zatím." Usmála jsem se.  Najednou mě někdo chytil za ruku a táhnul k opuštěné chodbě kam nikdo nechodil. Přitisknul mě na zeď. "Zítra jedem za moji rodinou a ty se tu cucáš s Weasleyovýma? Myslíš si ,že se to doma nedozví? Proč prostě mi nemůžeš být věrná a nemůžeme být spolu?" Vyhrkl na mě Draco. "Draco co já vím tak ty se mnou taky nechceš být. " Odsekla jsem mu. "Ne to teda nechci ,ale nemáme na vybranou." Pustil mě. "Nemusela ses chovat jako moje přítelkyně stačilo nedělat kraviny,ale teď když už to naši budou vědět budou si dávat pozor. Dokonce i na to co čteš." Nechápala jsem jak se to v něm vzala a jak to věděl ,ale vím ,že on tráví s rodinou každý třetí den. Určitě mu domlouvaj. Nechala jsem to být a chtěla jít pryč. "Zoe znám tě od dětství. Nedokážeš s nikým být. Nedokážeš snést tu představu ,že se někomu musíš svěřovat. Být na něj vázaná . Bere ti to svobodu. Vím ,že to nesnášíš. Sama moc dobře víš ,že ty musíš být volná. Nikdo tě nezvládne krotit jsi sám živel." Byla jsem k němu zády ,ale věděla jsem ,že má na tváři vitězný úšklebek. To co říkal Draco byla pravda,ale lidé se mění. Šla jsem ven musela jsem se nadýchat čerstvýho vzduchu měla jsem v hlavě jen Dracova slova,ale tak nějak jsem doufala ,že to tak není, ale sama jsem se znala. 

Za nějakou dobu měla být večeře,ale ještě jsem měla čas. Šla jsem opět na lavičku. Byla to lavička kam moc lidí nechodilo. Nebyla zrovna dobře postavená a byla na šikmo. V létě tu bylo moc vedro a v zimě moc zima. To nikdo nechtěl. Lehla jsem si na lavičku a byla ráda ,že jsem v klidu. Najednou jsem slyšela kroky. Podívala jsem se a viděla Freda. Sedla jsem si a podívala se na něj. "Co ty tu tak sama?" Zeptal se. "Přemýšlím. " Usmála jsem se. "Nad čím?" Povytáhl obočí. "Tak to ti neřeknu." Mrkla jsem na něj. Fred prokroutil jen očima. Sedl si vedle mě. "Zoe dneska jsem přemýšlel. Bude hrozně těžký aby nám to spolu vydrželo. Bojím se ,že to je jen počáteční pobláznní." Nedivila bych se kdybbych měla teď slzy v očích. "Frede bude to těžký, ale, ale.." Nemohla jsem najít slova. "Ale co? Zoe vlastně chodíš s Dracem jsi úplně jiná a i kdyby to šlo tak pak přijde tvoje rodina a naší rodinu to zničí.." Říkal. "To není pravda Frede." Fred vypadal hrozně. " A co je pravda?" Podíval se mi do očí. " Miluju tě." Vyšlo ze mě. Fred na mě jen koukal a přitáhl si mě k sobě a políbil. Byl to krásný polibek. Tak jiný. "Miluju tě." Řekl mi a koukal se mi do očí. " Frede zvládneme to sice jsme jiný,ale na tom přece nezáleží." Pohladila jsem ho po tváři. Seděla jsem na něj a koukala se jaký štěstí mám. Fred byl krásný. Milovala jsem ty zrzavý vlasy. "Jsi nádherná." Řekl mi. Musela jsem se usmívat.  "Pojď bude večeře." Vzal mě za ruku a šli jsme . Byl to krásný pocit držet ho za ruku. Před jídelnou se naše ruce rozpojili a my vešli. Oba jsme se usmívali jak magoři. Sedla jsem si vedle Draca. Díval se naštvaně. Koukla jsem se na Ginny ,která poslouchala konverzaci s Fredem a Georgem. Podívala se na mě a v očích měla lítost. Vstala něco zanadávala na kluky a odešla. Šla jsem hned za ní. Viděla jsem jak si kluci dávají peníze. Z nějakého důvodu mě píchlo u srdce. Došla jsem za Ginny ,která byla na dámských záchodech. "Chtěla jsem tě varovat. " Řekla byla naštvaná. "To co udělali se prostě nedělá. A já s tím nic neudělala." Zastvaila jsem jí. "Co si nezastavila?" Zeptala jsem se. "Vsadili se o tvojí lásku." Měla jsem v očích slzy vyběhla jsem ven a utíkala. Najedou jsem přede mnou viděla Freda. "Kolik?" Zeptala jsem se ho a on jen koukal do země. "Kolik stála moje láska? Kolik stál můj první polibek? Kolik stála moje důvěra ,kterou jsem do někoho vložila poprvé v životě?" Fred se na mě ublíženě podíval. "Zoe jo vím ,že to byla hloupost,ale změnilo se to opravdu tě miluju. Poznal jsem tě." Říkal. "KOLIK?!" Zařvala jsem. "20 gaelonů. " Měl ruce v kapsách a koukal se do země. Pokývala jsem hlavou a v klidu jsem se otočila a šla pryč. "Zoe prosím neodcházej. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit myslel jsem ,že jsi hrozně zlá ,ale teď vím ,že jsi snad ten nejmilejší člověk na světě. Prosím dej mi ještě šanci." Ohlídla jsem se na něj. "Frede jak ti mám věřit když ti stojím za 20 gaelonů když jsi mě využil... " Fred  pokýval hlavou a já odešla.

 Byla jsem ve společenské místnosti a koukala se do krbu. Byla už noc. Najednou si vedle mě někdo sednul. Byl to Draco. "Je mi líto co se stalo." Řekl.Musel jít asi za mnou když jsem se vypařila z jídelny. "Nemusí. Je mi to jedno alespoň jsem poznala jak debilní jsou v nebelvíru. " Draco se zasmál. "Zítra musíme před rodinou hrát dokonalý pár. Nejspíš už vědí ,že jsi se líbala s Fredem. " Pokývyala jsem hlavou . "Můžeme ho hrát i ve škole?" Podívala jsem se na něj. "Musíme."  Usmál se. Přiblížila jsem se k němu a políbila ho. Draca jsem najednou viděla v jiném světle. Možná to dělalo to ,že moje srde bylo rozlámaný na milion kousků. Dneska jsem se smířila s osudem. S tím že si Draca vezmu. Dneska jsem se rozhodla být to co mi bylo předurčeno. Na otázku jestli miluju Freda bych každému odpověděla ,že ne. Ale opak je pravdou. Na první lásku se nezapomíná.  Ve zmijozeských čistokrevných rodinnách vždy platilo to,že se kouzelník zamiluje jen jendou. Jednou a napořád.  Nebyl to rozkaz. Byla to skutečnost. Od Draca jsem se odtáhla . Objali jsme se a v obětí jsme zůstali až do rána.