Weasley?

26. black sheep of the family

Fred Weasley

"Musíme něco udělat." Říkal jsem mámě a tátovi když ostatní ještě spali. "Frede včera tu byli smrtijedi. Chráníme už Harrhyho nemůžeme přidat další oběť." Bránila se máma. "Jsme moc rádi ,že je tu . Je milá a má tě ráda a my máme rádi tebe,ale nemůžeme si to dovolit." Podporoval ji otec. "Co mám tedy dělat? " Zeptal jsem se jich. "Musí odejít." Jen co jsem to slyšel zaskočilo mi. "Děláte si srandu? Kam má jít?" Ptal jsem se . "Víte kdo ona je? Nemá přátelé , nemá rodinu, nikdo ji u sebe nenechá.." Chtěl jsem pokračovat,ale táta mě zastavil. "Ona je mnohem schopnější než si myslíš. Je mocná čarodějka a nemysli si ,že by nezvládla Luciuse . Ona je má v kapse. Museli jsme ji ochránit aby věděli ,že nejsme slabí." Vysvětlil mi . "Kdysi jsme postavili dům na stromně je velký a je ukrytý.  Vešla by se tam celá naše rodina. Nikdo o něm neví a z žádného úhlu nejde vidět. Může tam být." Řekla matka a tím ukončila konverzaci. odešel jsem bezeslova nahoru do mýho pokoje. Otevřel jsem naštvaně dveře. Vešel jsem a první co jsem viděl byla spokojená Zoe. Spala tak bezstarostně. Jako by se jí včera nikdo nepokusil zabít. Lehnul jsem si k ní a zabalil jí do objetí. Byla moje jistota a teď jsem se jí měl vzdát.

Zoe Breakstige

"Dobré ráno Frede." Zamumlala jsem do jeho náruče. Odopvědí mi byla pusa na čele. "Mám špatné zprávy." Řekl mi. "Takhe poránu?" Postěžovala jsem si ,ale zvedla se a poslouchala. "Nemůžeš tu zůstat je to pro nás i pro tebe nebezpečný. Matka našla dům na stromně je dost velký." Vysypal na mě. "Chápu to ,ale věřím tvojí rodině . Bude to v pohodě zvládneme to spolu." Brala jsem to optimisticky, ale podle Fredova výrazu to tak optimistický nebylo. "Zvládneš to." Opravil mě. " Cože ?! Nepojedeš se mnou? Frede říkal jsi ,že jsem spolu ,že jsme rodina, že mě ochráníš a hlavně se to děje kvůli tobě. Kůli tobě jsem opustila Draca a ty mě teď opustíš a necháš mě v tom?" Zvyšovala jsem hlas. " Zoe nekřič." Napomenul mě. "Neopouštím tě jen tu musím zůstat." Vymlouval se. "Proč?"  Chtěla jsem vědět. " Protože tu mám rodinu . A práci a bráchu." Řekl . "Fajn nejsem tvoje rodina. Nepotřebuju tedy ani vaší pomoc. Nechci ten dům na stromě nejsem opice.  Myslela jsem ,že láska vypadá jinak. Zbohem." Vzala jsem batoh ve ,kterém jsem měla nějaké věci a odešla. Věděla jsem ,že moje knihovna už neexistuje. Smrtijedi rádi ničili bezdůvodně věci a obzvlášť pokud měli v hlavě pomstu. Pomocí přemisťovadla jsem se přemístila do mudlovského světa. Byla jsem v Londýně. Znala jsem to tu ze spousty knih. Věděla jsem tedy jak to tu chodí. Našla jsem první budovu s nápisem hotel a vstoupila do ní. Byla jsem naprosto facscinovaná mudlovským světem. Nikdy jsem tu nebyla. Vytáhla jsem hůlku a pomocí kouzla jsem si zařídila pokoj . Byla jsem tu výtaný host. Nemohla jsem se nikde zdržet dlouho. Ale pro začátek jsem si dala 3 dny dokud nebudu tak moc hledaná tak to nemusím tolik řešit. 

Byla tu velká vana. Napustila jsem jí a dala do ní bublinky. Svlíkla jsem se a ponořila se do vany.

Fred Weasley

"Georgi nemohl jsem s ní jít. Asi jsem srab ,ale takový život nechci . A dokud mám svobodu a možnost volby tak to chci využít. Chci mít život s dobrodružství ,ale ne s takovým kdy budu muset ve strachu utíkat před někým kdo mě chce zabít. " Vysvětloval jsem mu. "Miluješ ji vůbec?" Vyčetl mi. "Jo miluju Georgi,ale láska není všechno. " Pak jsme to už neřešili a hezky si užívali rodiný večer. Nikdo o Zoe už nemluvil. Bylo mi to nesmírně líto. Miluju jí to jo,ale už delší dobu vidím,že je máma nemocná . Nikdo to neví a možná ani ona sama,ale vidím to na ní. Podle knih a příznaků jí zbývá možná rok. Musel jsem tu s ní zůstat. Možná jsem to měl Zoe říct,ale nejsem si jistý jestli by to něco změnilo. Proto jsem prostě musel zůstat a proto jsem musel poslechnout matku a říct, Zoe ,že musí odejít. Nikomu jsem neměl nic za zlé. Jen sám sobě jsem vyčítal,že neříkam věci tak jak jsou. 

Bál jsem se o Zoe. Nevěděl jsem kde je. Co dělá. Co bude dělat a jestli třeba není s někým. Nestihl jsem jí ani políbit na rozloučenou. Tolik věcí mě teď užíralo a já nic nedělal. Jen jsem seděl s rodinou v obýváku a hrál karty. 

Zoe Breaktsige

Ráno jsem se vzbudila. Bylo mi hrozně. Začalo mi docházet ,že s Fredem je konec . Nesměla jsem na to myslet. Potřebovala jsem změnit svoje  myšlení. Našla jsem si v pokoji kus papíru a tužku. Vždy mi pomáhalo se z špatný nálady vypsat. Psala jsem o mojí náladě ,ale nic nepomáhalo.  Jak by mohlo něco pomoct když miluju někoho , koho budu milovat už nafurt a kdo mě opustil. Bylo to špatný ráno. Nechala jsem tedy pokojovou službu aby mi přinesla snídani do postele . Potřebovala jsem odpočinek. 

Celý den jsem ležela v posteli a přemýšlela. Úplně stejný scénář se děl i další dva dny. Hotelový pokoj jsem opustila bez jediné stopy a šla pryč. Celý den jsem šla přes celé město . Když se stmívalo začala jsem hledat další hotel. Opět jsem si zamluvila nějaký pokoj ve vysokém patře a šla si dát koupel. Po koupeli jsem si zavolala opět pokojovou službu. Měla jsem chuť na čaj. Je fakt,že jsem svojí kouzelné hůlky trochu využívala. Do pokoje přišel mladý kluk . Byl tak o 3 roky starší než já. "Ahoj tady máš čaj." Pak mu pohled sklouznul na mojí hůlku ,kterou jsem měla položenou na nočním stolku. "Studovala jsi v Bradavicích?" Zeptal se a mě to vyrazilo dech. "Jsi taky -?" Nenechal mě dokončit. "Ne já ne ,ale matka byla , já jsem černá ovce rodiny." Pak nic neříkal. "Jo to znám." Usmála jsem se . "Nechceš pokecat?" Zeptala jsem se ho. "Mám teď práci,ale za hodinu končím tak kdybych mohl přijít." Řekl nejistě. "Budu ráda za společnost. "

JE TU DALŠÍ KAPITOLA!! DOUFMÁ ,ŽE MOJE PSACÍ KRIZE BYLA TOUHLE KAPITOLOU POHŘBENÁ. DĚKUJI MOC ZA KRÁSNÝ KOMENTÁŘE VÁŽÍM SI TOHO. 

I LOVE YOU <3