Weasley?

32. I love you

Zoe Breakstige

Seděla jsem opřená o George. Říkala jsem si , že mi ho teď bude asi všechno připomínat a ve všem ho budu vidět. A asi jsem ho ve všech i slyšela. Nejspíš se s Georgem už nebudu moct bavit. Až moc by mi ho připomínal. "Zoe?" Promluvil George. "Hmm." Zamručela jsem. "Vyhnul jsem se jen jsem byl bezvědomí." Řekl ,ale když jsem se podívala na George tak jsem viděla Freda. " Jsem blázen nebo předemnou opravdu jsi?" Ptala jsem se ho. "Zoe jsem to já Fred a Alex je taky v pořádku." Řekl trochu smutně. Začala jsem si Freda nevěřícně prohlížet. Teprve mi došlo , že zemřel nebyla jsem připravená na vzkřížení. "Nezírej tolik na mě děsí mě to." Zasmál se. Já jsem se mu vrhla okolo krku. "Bože Frede už nikdy mě neopouštěj. " Držela jsem ho tak pevně , že možná nemohl dýchat ,ale to mi bylo jedno. "Když neopustíš ty mě.." Zamumlal ,ale já ho slyšela. "Frede odpusť mi . Odpusť mi prosím." Začala jsem opět brečet. "Zachránila jsi mámu , já tobě kluka . Myslím, že jsme vyrovnaný. " Usmál se. "Frede ..." Nevěděla jsem co říct. Chtěla jsem ho políbit a být s ním,ale jsem asi s Alexem pořád, ale nechtěla jsem být. Měla jsem ve všem zase zmatek. Fred měl v očích taky bordel. Ani jeden jsme teď nevěděli co dělat. "Tak už se polibte!" Zakřičel George. S Fredem jsme se zasmáli, ale moc dlouho jsme nečekali a políbili se. Konečně. "Chyběla jsi mi." Zašeptal mezi polibkem Fred. Fred mě vzal do vzduchu a já mu obmoala nohy okolo pasu. Teď se Fred nemusel tolik předklánět. 

"Musím za Alexem . Musím mu něco říct." Začala jsem panikařit. Fred se usmál a naposledy mě políbil. Běžela jsem co nejrychleji za Alexem.

"Alexi!" Zařvala jsem když jsem byla pod přístřeškem. " Jsem tu." Otočila jsem se a Alex stál za mnou. "Alexi já.." Ztratila jsem slova. "Chápu to. Viděl jsem jak se na něj koukáš. Miluješ ho. Vím to ,ale doufal jsem , že by jsi mohla být moje." Smutně se usmál. "Jo občaas si člověk nevybere." Usmála jsem se na něj. " Doufám, že to není naposledy co se vidíme." Řekl Alex. "Rozhodně to není naposledy. Budu potřebovat nějaký knihy." Alex mě objal. "Tak někdy přijeď. A pokud ti to nevyjde s Fredem.." Nechal větu otevřenou,ale vím kam tím mířil. "Alexi !" Napomenula jsem ho,ale oba jsme se zasmáli. "Zbohem Zoe ." Mávnul . "Neříkej zbohem to zní jako by jsme se už neměli vidět." Poučila jsem ho. "Tak čau Zoe." Zasmál se a odešel. "Čau Alexi." Řekla jsem a Alex se na mě naposledy přes rameno usmál. 

ROK POZDĚJI

"Zoe Breakstige berete si zde přítomného...." Jméno jsem neposlouchala . Jako bych ohluchla a svět byl opět zpomalený. Alex se na mě nejsitě koukal , vlastně všichni se na mě nejistě koukali. Muselo to vypadat, že se nechi vdávat,ale opak byl pravdou. "Ano, ano beru." Zajásala jsem. "Nyní vás prohlašuji za muže a ženu." Dokončil svou větu Alex , který si prý vyplnil nějký dotazník a mohl oddávat lidi. Jo nakonec jsem Freda přemluvila, že naše svatba bude v mudlovském světě. George šel Fredovi za svědka a mně za družičku šla Sára. S Georgem už čekají dítě. "Polibte nevěstu." Zajásal Alex. S Fredem jsme se políbili. Byl to jiný polibek než všechny ostaní. Byl to polibek ,kterým jsme si řekli svoje navždy.

Byli jsme na svatební oslavě a Freda napadlo jít na podium a udělat proslov. " Ehm, byl bych rádk kdyby jste mě teď všichni poslouchali. Dnes je jeden z nejlepších dnů v mém životě. Pokud nepočítám ten kdy mě moje půvabná nevěsta srazila na schodech. Zoe chci ti říct, že ačkoliv to s námi nevypadalo dobře tak jsme teď tady a bereme se. Dnes bych chtěl obnovit slib ,který jsem ti dal před rokem. A to ten ,že tě nikdy neopustím . " Rozbrečela jsem se. Šla jsem za ním na podium. " Frede miluju tě. " Políbila jsem ho. "Taky chci něco říct. " Usmála jsem se na hosty. "Vždy jsem si přišla nevýjmečná. Byla jsem jen někdo kdo má peníze a vysoký ego. Rodinu jsem neměla . Pak mi do života přišel Fred a dal mi pocit, že jsem výjmečná. Každou minutu s ním se cítím tak výjmečně a to pro  mě z Freda dělá někoho výjmečným. "

Před 5 měsíci

Fred mi četl knihu a já mu ležela v klíně. Byla to jedna z mých oblíbených činností. "Profesor šel temnou ulicí ,kterou ozařovala jen lampa." Fred otočil na další stranu. "Zoe vezmeš si mě?" Pokračval ve čtení,ale text neseděl na předešlou stranu. "Cože?" Podívala jsem se na něj. "Jestli si mě vezmeš." Zopakoval mi. "Jo ! " Vykřikla jsem a políbila ho. 

Teď

Po mně a Fredovi měli proslovi i naši přátelé a Fredova rodina. Najednou se mi udělalo zle a tak jsem šla na záchod. Začala jsem zvracet. Bylo mi hrozně zle. Najednou ke mně přišla Ginny. "Zoe jsi v pořádku? " Ptala se. "Jo, jo jsem jen se mi udělalo zle." Usmála jsem se. Ginny se na mě zvláštně podívala a já ten pohled moc dobře pochopila. "Myslíš? " Zeptala jsem se a ona kývla hlavou. Šáhla jsem si na břicho a možná jsem cítila kopnutní. Byla jsem šťastná. Navíc jsme s Fredem děti plánovali . Né teď ,ale plánovali. "Notak jdi to řict Fredovi!" Pošoupla mě Ginny. Radostně jsemse vrátila do svatební místnosi. Sedla jsem si Fredovi na klín a usmála se na něj. "Co se děje?" Ptal se podezřívavě. Nahla jsem se k jeho uchu a pošeptala mu velkou novinu. Fred se přestal hýbat. "Frede?" Začala jsem se bát. Sedla jsem si na židli a koukala na něj. Najednou si stoupnul. "Budu táta!!!" Zakřičel a začal se radovat s Georgem. Oba začali skákat do vzduchu. Všichni se začali radovat a já byla štěstím bez sebe. Fred mě vzal do naruče a zatočil se mnou.

Ačkoliv jsem v životě měla jen smůlu a zlost. Tak přišel Fred a moji přátelé a nová rodina. A celý život mi obrátili vzhůru nohama. Teď jsem šťastná a vím ,že fráze "Žili šťastně až na věky." existuje a je reálná. Já Zoe Weasley jsem důkazem ,že se dá žít šťastně až na věky. Já a Fred a naše děti Ben a Bonnie Weasley. 

KONEC