Weasley?

27.will you play me?

Zoe Breakstige

Čekala jsem na toho kluka než mu skončí práce. Z nějakého důvodu jsem byla nervozní a taky jsem se kvůli tomu upravila. Bylo to zvláštní,ale byl opravdu pohledný. Byl jiný než všichni kouzelníci ,který jsem kdy potkala byl to mudla . Byl vysoký, černovlasý a měl modré oči. Zrovna jsem si sedla na postel když někdo zaťukal. Pomocí hůlky jsem otevřela. Stál tam on a hezky se usmíval. "Měla bys být opatrnější." Usmál se a zavřel za sebou. Sedl si ke mně na postel. "Tak jak jsi se sem dostala ?" Začal konverzaci. Řekla jsem mu vše od mého narození až po školu. "Pak se do toho namočil jeden kluk. Jmenuje se Fred. Zamilovala jsem se do něj což mi opět vzalo možnost volby, jak už jsem říkala tak zmijozelská láska moc na výběr nedává. " Pokračovala jsem ve vyprávění. Řekla jsem mu o kavárně a o událostech minulého týdnu. "Řekl mi ,že mám odejít a tak jsem tu. Na útěku." Usmála jsem se. "Páni ." Koukal na mě s otevřenou pusou. "Jinak jsem Zoe." Představila jsem se opožděně. "Alex." Potřásli jsme si rukou. "Jaký je tvůj příběh Alexi?" Zeptala jsem se ho. "Narodil jsem se kousek od příčné ulice . Vyrůstal jsem mezi kouzelníky ,ale pak moje matka zjistila,že nejsem kouzelník a tak mě jako sirotka poslala sem. Chodil jsem do školy a učil se normálním věcem. Pak jsem dostal tohle místo a jelikož jsem neměl žádné peníze byl jsem rád alespoň za něco. O rodině už jsem nikdy neslyšel,ale zůstalo mi příjmení Lestrange. Alex Lestrange." Usmál se. Vyrazil mi tím dech. Jak je tohle možný. Nerozumněla jsem tomu. Jak je možný, že je svět tak malej? Může mít ona vůbec dítě? Proč ho nezabila? Proč mám zase pletky s někým z toho debilního rodu? Mýchali se ve mně pocity, ale musela jsem zachovat klidnou hlavu. "Páni jsi šťastný člověk ,že tě dala pryč." Usmála jsem se. "Neměl jsem jinou možnost ." Jo nemohl si sice vybrat jestli bude u matky nebo ne ,ale alespoň žije. "Nemůžeme mít vždy navybranou." Uzemnila jsem ho. "Jak to myslíš? Kdybych nebyl dítě měl bych na výběr vždycky máme na výběr." Řekl mi. "Alexi zaprvé to ,že jsi byl malý nic neznamená děti jsou taky lidi co mojí právo na možnost se rozhodnout . A zadruhé kdy já jsem měla možnost se rozhodnout?" Ptala jsem se ho. "Je to v tvojí hlavě. Myslíš ,že George miluješ ,ale bylo ti to jen nařízeno . Vybrala sis to ,ale můžeš se zamilovat i do jiných lidí. A ty to víš jen se řídíš nějkým říkadlem co kdysi vymysleli. Musíš si to nastavit v hlavě." Poučoval mě ,ale mně to nedávalo moc smysl. "Zítra odcházím zase pryč." Řekla jsem mu. "Nechceš zůstat nějakou dobu u mě?  Je to schovaný a nikdo nás tam hledat nebude, jen musíš změnit vzhled kdyby se někdo ptal." Usmál se na mě a já kývla. "Dobře tak můžeš jít koupit barvu. Nechám se překvapit. " Alex odešel. Měl pravdu musela jsem se maskovat. Byla jsem ráda ,že mám společníka. Myslím ,že to bude dobrý.  

Alex přišel s barvou na vlasy a nůžkama . "Pamatuju si ,že když jsem byl malej tak jsem ostříhal mámě vlasy. Dopadlo to hrozně." Zasmál se Alex když mi stříhal vlasy. "To snad ani neříkej." Zasmála jsem se.  Bylo zvláštní jak moc jsem mu za tu chvilku věřila. 

"A je to hotový." Zajásal Alex a dovolil mi se podívat do zrcadala. "Chci zpátky svoje blond vlasy." Zafňukala jsem . "Ale je to hezký. Děkuji." Usmála jsem se. "Jo v pohodě. " Poškrábal se na zátylku. "Zítra pojedeme teda ke mně?" Zeptal se. "Jo pojedeme . Můžeš tu přespat." Nabídla jsem mu a dál se pozorovala v zrcadle.

Bylo zajímavý ,že jsem na Freda vůbec nemyslela. Asi to bylo Alexem,ale byla jsem šťastná . Celý večer jsme si povídali a smáli se. Alex my vysvětloval spoustu věcí . Jak to chodí v mudlovském světě a já mu vyprávěla o kouzelnickém. Alex byl skvělý dokonce taky četl . Četl poezii ,kterou jsem nikdy před tím nečetla,ale Alex mi říkal ,že až budeme u něj tak mi nějaké dá přečíst. Byla jsem z toho nadšená.  Jako bych našla svojí spřízněnou duši. Když Alex usnul šla jsem na balkon. Nedala mi spát ta myšlenka ,že by Alex nahradil George jako mého nejlepšího kamaráda. Přišlo mi to jako zrada. Ale George má stejně Sáru a na nejlepší kamarádku by asi neměl čas. Byla jsem zamtená . OPĚT. Alexe znám asi sotva 6 hodin a už ho chci brát jako nejlepšího přítele. Proč jsem tak moc otevřená? Nadávala jsem sama sobě. Nadechla jsem se a vydechla. Musela jsem přestat myslet. Musela jsem opět odříznout city. Nebo spíš city k Weasleyovím ,kteří mě drží na jednom místě. Byl čas se posunout. 

Už klidná jsem si lehla do postele vedle Alexe a usnula jsem s pocitem bezpečí. 

Druhý den jsme ěli k Alexovi domů. Cestou jsme se opět nasmáli. Vůbec jsem si neuvědomovala,že bych byla v nějakém nebezpečí. Nebo ,že by po mně šla rodina Malfoyovích . Cítila jsem se být v klidu. U Alexe doma to bylo opravdu malý, útulný. Měl všude spoustu knih, kytek a také tu měl na zdi pověšenou kytaru. "Máš to tu moc hezké." Usmála jsem se. "Děkuji myslím ,že nás tu opravdu nikdo nenajde." Uklidnil mě. "Jo to asi ne,ale stejně se pak budu muset posunout dál." Řekla jsem trochu smutně. "Můžu jít s tebou ?" Zeptal se . "Jasně ,že jo." Mrkla jsem na něj. Byla jsem ráda ,že chce jít. Není jako Fred ,který mě v tom bezdůvodně nechal. "Zahraješ mi?" Zeptala jsem se Alexe. "jasně ,že jo. Můžu tě i něco naučit." Usmál se. Začal hrát na kytaru nějakou písničku , kterou jsem neznala,ale byla kráná. 

Fred Weasley

Nevěděl jsem kde je. Jak se má nic. Měl jsem z toho noční můry. A ještě větší strach jsem měl o matku. Její stav se zhoršil a já už jsem věděl ,že to ví i táta. Bavili se o tom spolu. Řekl jsem to už i Georgovi,ale ten tomu nechtěl věřit. Potřeboval jsem vědět ,že alespoň Zoe je v pořádku ačkoliv ona se mnou asi už nikdy nepromluví. Né pokud jí to nevysvětlím. 

AHOJ TAK JE TU DALŠÍ KAPITOLA. JAKÝ MÁTE ZATÍM NÁZOR NA ALEXE?

JAK SI MYSLÍTE ,ŽE TO BUDE DÁL S FREDEM A ZOE?