Weasley?

31. It's my fault

Zoe Breakstige

"Zoe Harry potřebuje naší pomoc v Bradavicích. Jedeme tam . Pojedeš taky?" Ptal se mě George. "Jede s tebou i Fred?" George přikývnul. "Ne já , to nejde. Musíte být v bezpečí." Nevěděla jsem co říkám. Bála jsem se o ně. "Bude to dobrý." Uklidnil mě George a odešel se slibem ,že se vrátí. Moc jsem chtěla vidět Freda,ale moje tvrdohlavost mi to nedovolila.

 "Alexi potřebuju aby si tu zůstal bude to nebezpečné. "  Vysvětlovala jsem mu když jsem se chystala na cestu za Luciusem. "Nemůžu tě tam jen tak nechat ! Si moje holka." Zvýšil hlas. "Alexi prosím." Žádala jsem ho. "Neudělám žádnou blbost přísahám. Jen ti chci být nablízku ." Vysvětloval mi. "Fajn." Přemluvil mě nakonec. "Ale někam tě schovám aby o tobě nikdo nevěděl." Zdůraznila jsem a Alex jen přikývnul. Propletli jsme si ruce a vydali se na cestu. 

Lucius nám dal pokyny, které už jsem znala, ale potřeboval se ujistit , že vím co dělat. Vlastně jediný pokyn byl ten , že za Draca dám i život a jakmile bude v bezpečí můžu zmizet. Nedělalo mi problém se dostat do školy když jsem tam studovala. Všichni měli za to ,že pomhám. 

Alexe jsem schovala v knihovně . Mohl se koukat z okna, ale do knihovny by nikdo chodit neměl, takže tam byl v bezpečí. "Zoe Miluju tě." Políbili jsme se ještě před tím , než jsme se rozloučili.  Dlouho jsem hledala Draca ,ale nakonec jsem ho našla. Snažila jsem se být nenápadná a nedat najevo , že ho chráním. Vycházelo mi to . 

O několik hodin zmatku později začala TA bitva . Bylo to šílený. A všechen tenhle boj byl úplně zbytečný.  V moment kdy jsem se snažila nikoho nezabít a jen být Dracovi na blízku bylo všechno zpomalený. Bála jsem se . Celý svět mi přišel tak pomalý. Jedna vteřina pro mě byla celá hodina. Slyšela jsem moje srdce tlouct. Ale z nějakýho důvodu jsem pokračovala dál a snažila se přežít. 

"HARRY POTTER JE MRTVÝ" Ozvalo se vzduchem . Pak už jsem viděla jak běží Draco za rodinou. To pro mě byl signál , že mohu odejít. Vím , že je to zbabělé, ale já nechci bojovat. Chci být v mudlovském světě s Alexem a mít rodinu. Mít se krásně a být šťastná. To je to co chci.

Šla jsem rychle do knihovny, jenže cesta byla opravdu náročná . Všude se bojvalo a kdokoliv mohl zabít i mě. Věděla jsem , že je Alex v pořádku protože ke knihovně se nikdo nepřiblížil. Na schodech jsem zahlídla George jak bojuje s nějakým smrtijedem a prohrává. Vyslala jsem svazovací kouzlo směrem ke smrtijedovi a tím Georgovi pomohla. 

Najednou jsem byla odhodlaná pomoct . Alespoň Georgovi. S Georgem jsme se ocitli ve velké mistnosti , která byla tak zničená , že jsem ani nepoznala jaká to je. Naproti nám byla banda smrtijedů a my na to s Georgem byli sami. Najednou se přidal i Fred. Podívala jsem se na něj, ale on mi pohled neoplatil začali jsme opět bojovat se smrtijedy. A já si najednou vzpomněla na Molly. Vím ,že se jí hodně ulevilo po lektvaru ,ale bez slz to bylo docela zbytečný. Na tohle jsem hned přestala myslet když ke mně přiběhnul Alex. 

Fred Weasley

Nemohl jsem se na ní podívat. Dostalo by mě to. Jen jsem ji chtěl chránit. Najednou tam přiběhnul Alex. Neměl tu vůbec co dělat. Smrtijedi si toho všimli a hned mu šli po krku. Zoe to moc nezvládala. Poslala Alexe pryč. Jeden ze smrtijedů vyslal kletbu na běžícího Alexe. Vše se mi zpomalilo . Zoe začala řvát a já si uvědomil , že ji miluju tak moc , že jediný co chci je aby byla šťastná.alex jí dělal šťastnou. Chytl jsem Alexe a stoupl si před něj. 

Zoe Breakstige. 

Bylo mi jedno co se dělo. Jestli vedle mě někdo umírá nebo jestli se mě hodlá někdo zabít. Klečela jsem u Freda a brečela jsem. Byl to moment kdy jsem věděla, že Alex neměl pravdu. Nerozhodnete se koho budete milovat a nebo ne. Tohle rozhodnutí není na vás. A já miluju Freda a nikdy se to nezmění. 

George byl zdrcený jako já. Měl Fredovu hlavu v klíně a objímal mě. V breku jsem si je vzpomněla na Molly . Vytáhla jsem z kapsy lahvičku a slzy do ní dala. Byly to slzy lásky. Sice nešťastné, ale láska to byla. Pár slz spadlo na Fredovu tvář a já je otírala z jeho bledé tváře. Bylo to zbytečné jelikož za pár vteřin byly slzy opět všude.  "Frede miluju tě. Miluju tě. " Říkala jsem pořád dokola. 

Alex Bellatrix

Koukal jsem na zdrcenou Zoe. Věděl jsem ,že ho miluje a nikdy ho milovat nepřestane. Rozhodl jsem se tu pro ní být, ale taky jsem se rozhodnul jí nechat jít pokud bude chtít. Nevěděl jsem co se děje. Byl najednou klid. Už se nebojovalo. Rozhodl jsem se vrátit zpět do našeho přístřešku. 

Zoe Breakstige

Šla jsem do kabinetu profesora Snapea a udělala tam lektvar pro Molly. Z mně neznámého důvodu tam měl úplně všechny ingredience. Namíchala jsem lektvar a přidala slzy. Šla jsem do místnosti, ze které se stala ošetřovna. Vyhráli jsme nebo spíš Harry vyhrál boj, ale to mi bylo jedno. "Molly tady máte." Podala jsem jí lahvičku. Molly jen brečela. Šla jsem k mostu kde jsem sedávala. Byl teď zničený,ale chtěla jsem si sednout alespoň k němu. Sedla jsem si na kousek , který ještě držel a nohy spustila dolů. 

Až teď jsem mohla pořádně přemýšlet. Uvědomila jsem si , že zemřel Fred. Opět se mi spustily slzy. Vzpomínala jsem jak jsem do něj narazila poprvé na chodbě a byla jsem na něj hnusná. Na všechny jsem byla v tu dobu hnusná. Také jak jsem mu pomáhala s projektem a pořád jsme se smáli. Když jsem mu četla na ošetřovně. Na naší noc v knihovně kde jsem zažila něco co s nikým jiným. Potom se to opakovalo i v koupelně. Nebo když jsem kluky slyšela zpívat. Když mi se zájmem ukazoval jejich krásný obchůdek. Bylo toho hodně. Fred mi do života vnesl tolik světla . Změnil mi život . Já do toho jeho přinesla jen tmu a bolest.

Přisednul si ke mně George. "Promiň Georgi, je to moje chyba." Brečela jsem mu do ramene. "Miluju ho ,ale to už mu nikdy neřeknu." Brečela jsem Georgovi na rameni. "Řekneš." Řekl George,ale nezněl jako George.