Weasley?

18. Did you hear that?

Zoe Breakstige

Probudila jsem se ve svém pokoji. Musel být čas oběda což znamená ,že jsem zaspala celé vyučování. Nedivím se. Celou noc jsem byla s Fredem a slovo odpočinek jako by neexistovalo. Při vzpomínce na včerejšek a celkově na Freda mě přinutilo se usmívat. Věděla jsem ,že teď je upřímný. Věděla jsem že jeho "miluju tě" je upřímné. ačkoliv jsem věděla co se stalo před tím. Jako bych to zapomněla. Věřila jsem mu a věřila jsem ,že mi neublíží. Bylo to krásné probuzení i s myšlenkou ,že zítra mám narozeniny. Slyšela jsem klepání na dveře. "Dále." Povolila jsem vstup. "Ahoj. Liss řekla ,že ti není dobře a omluvila tě v hodinách. Co se děje?" Ptal se Dracoa já děkovala Liss, že mě kryje. "Nevím už včera mi nebylo dobře." Odpověděla jsem mu. Draco si sednul ke mně na postel a obejmul mě. "Snad ti do zítra bude líp. Mám překvapení." Usmál se. Políbil mě na čelo a řekl mi ať odpočívám . Pak odešel. Nevěděla jsem co mám dělat . Fred nebo Draco? Jak se mám rozhodnout? Bylo toho zase moc. Dneska měli všichni školu jen do oběda a potom bylo volno . Šla jsem se projít po hradě. Doufala jsem ,že se dostanudo nějaký hezký části hradu kde jsem ještě nebyla.  Zrovna jsem šla po schodech okolo Nebelvírské koleje. Slyšela jsem zpěv . Byly to klučičí hlasy. A bylo to dost falešný a slyšela jsem tam i smích. Hned jsem věděla ,že je to Fred a George. Možná tam s nima byl i Ron , Harry, Ginny a Hermiona. Třeba se takhle bavili jako přátelé. Musela jsem se usmát při představě ,že tam jsem s nimi a užívám si čas strávený s přáteli. Jenomže já moc přátel neměla. Je pravda ,že od začátku školního roku kdy se na mě někdo poodíval a já ho zavraždila pohledem se toho hodně změnilo, ale nemění to nic na situaci ,že nemám přátelé. Nechala jsem toho a opět poslouchala jak Fred a George zpívají. Musela jsem se usmívat jak idiot,ale mně to přišlo tak roztomilé. Najednou procházele po schodech Lenka. Znala jsem jí jelikož měla ve třídě dost často zvláštní projevy. "Co tam tak vyvádějí?" Zeptala jsem se jí. "Je to Fred a George." Usmála se. "Ale prý mají lístky na Famfrpál a teď jse dali i Ronovi a ostatním a také má Fred polsední tři dny neobyčejně dobrou náladu." Opět se usmála a pokračovala v cestě pryč. Potěšilo mě to ,že má Fred dobrou náladu . Doufala jsem, že za to můžu já. Nechala jsem to být a šla po schodech dál nahoru. Vešla jsem do chodby ,kterou jsem znala ,ale až teď jsem si všimla ,že na konci jsou další schody. Vyšla jsem po nich a objevila jsem se na ochozu. Byla to spíš taková terasa. Byl tu krásný výhled. Když jsem se podívala dolů blo to ještě lepší. Byla jsem šíleně vysoko.  A byla jsem tu sama. Tohle místo bude patřit určitě k místům kam budu chodit když budu chtít být sama. 

Šla jsem spokojeně zpátky jelikož jsem našla to co jsem hledala. Cestou zátky jsem šla opět okolo nebelvírské koleje. Když jsem byla už skoro tam otevřeli se dveře a z nich se smíchem vyrazil George a Fred. "Rone můžeš to zkusit příšě!" Řvali a u toho se hrozně smáli. "Ahoj." Pozdravila jsem je. "Ahoj Zoe!" Řekl nadšeně George a obejmul mě. "Dlouho jsem tě neviděl." Usmál se a já mu úsměv oplatila. "Jo neměla jsem příležitost se s tebou vidět." Dala jsem si pramen vlasů za ucho. "To chápu celou si tě ukradnul Fred." Strčil George do Freda a smál se. "Jdi se vycpat Georgi." Pokáral ho Fred. "Hezky zpíváte kluci." Mrkla jsem na ně a šla dál směrem k jídelně kde měla být teď večeře. "Slyšla nás?" Šeptali si tam kluci a já se musela usmívat. "Zoe na něco si zapomněla!" Křiknul Fred. "Na co?" Ptala jsem se jelikož jsem opravdu nevěděla. "Přivítat se se mnou?" Řekl jako by to byla samozřejmost. "Ne tak na to jsem nezapomněla." Usmála jsem se a šla dál. Fred se za mnou rozeběhnul a já se mu hodlala utéct,ale byl o dost rychlejší než já. Chtl mě za pas a už jsem byla ve vzduchu. Objala jsem ho okolo krku a on se mnou točil. Pak mě položil na zem. Já si stoupla na špičky a políbila ho. On mi dal ruku na záda a nahnul se ke mně. Tím mě donutil se zakolnit a věřit mu ,že mě nepustí. 

"Tak pojďte hrdličky, kdo se na to má koukat." Zanadával George a my se zasmáli. Všichni tři jsme pak vyrazili na večeři. Cestou jsem se dozvěděla ,že mezi Georgem a Sárou to vypadá opravdu nadějně. Byla jsem za ně ráda. Před jídelnou jsem pustila Fredovu ruku a šla o pár metrů za nima. Nebylo by příjemný kdyby se Draco dozvěděl co dělám za jeho zády.

"Tak co těšíš se na narozeniny?" zeptal se mě Draco. "Draco proč bych se na ně měla těšit? Víš ,že je slavím vždy sama." Povzdechla jsem si ačkoliv jsem doufala ,že tenhle rok je oslavím s Fredem.  "Zítra ne. Máš totiž mě." Usmál se a políbil mě na tvář. Cítila jsem se hrozně. Nechtěla jsem aby mi Draco dával pusy a už vůbec ne před Fredem. Musela jsem něco udělat. Nechtěla jsem ublížit ani jednomu. Dracovi jsem se zaslíbila,ale jsem Fredova a vždycky budu. Tohle bylo tak těžký. Draco mi dal ruku okolo pasu a začali jsme jíst. Neměla jsem chuť na jídlo. Jen jsem se v tom rejpala. Po večeři jsem se si chtěla přečíst nějakou knihu a tak jsem šla do knihovny. Všechny své mudlovské knihy jsem už přečetla a tak jsem doufala ,že bych tu našla nějakou co by se jim podobala. Hledala jsem opravdu dlouho ,ale nic jsem nenašla. "Nemáš už co číst?" Ozvalo se za mnou a já neváhala a hned jsem se otočila a Freda políbila ho. "Chyběls mi." Řekla jsem mu a koukala se mu do očí. Fred se zasmál. "Ještě před hodinou ses mi smála ,že neumím zpívat. "Ušklíbl se. "Takže toho mám nechat?" Na oko jsem posmutněla a pustila ho. "Ne,ne , to ne!" Začal blekotat Fred. Donutilo mě to k úsměvu. Tentokrát si mě přitáhl Fred a políbil mě. Dlouho jsme si tam povídali o všem možném a smáli jsme se. S ním jsem se cítila živá.

"Frede jen pro informaci nesnáším překvapení." Řekla jsem . "Jen pro informaci mě to nezajímá." Řekl Fred s rukama v kapse. Prokroutila jsem nad tím očima. "Doubrou noc. " Rozloučila jsem se s ním. "Dobrou noc. " Opětoval mi a políbil mě. "Miluju tě Zoe." Podíval se mi do očí. "Miluju tě Frede." A oba jsme se rozešli k naším kolejím.