Weasley?

19. Yes

Zoe Breakstige

Ráno jsem se probudila a měla jsem hrozně moc dobré energie. Dneska jsem měla narozeniny. A tenhle rok jsem je mohla s někým oslavit. Hloupý bylo ,že jsem dneska mohla poprvé vidět Freda až na obědě jelikož jsme měli každý jiné hodiny. A snídani jsem nestíhala jelikož jsem opět šla pozdě. Dorazila jsem na první hodinu s profesorkou McGonagallovou. K ní chodit pozdě je nejhorší. Ale k mému překvapení ve třídě nebyla. Sedla jsem si vedle Draca. "Proč tu ještě není?" Zeptala jsem se ho ,ale v ten moment se rozletěli dveře. V nich stála profesorka. "Slečno Breakstigová vaši rodiče přijeli. Čekají na vás venku." Oznámila mi s falešným úsměvem a já vyšla. Jak říkala profesorka ,rodiče stáli venku. "Ahoj Zoe." Řekli chladně jako vždy. "Emm, proč jste přijeli?" Zeptala jsem se jich. "Dnes máš velký den. Nemůžeme si ho nechat ujít." Překvapeně jsem se na ně podívala. "Vy víte že mám narozeniny?" Zaskočeně jsem se jich zeptala. Oni se na sebe podívali a pak se začali smát. "Ale prosimtě nebuď směšná." Řekla máma a vydala se s otcem pryč. "Jdeš Zoe?" Ohlédl se otec a já za nima poslušně cupitala.

 Nechápala jsem co se děje. Cestou mi rodiče dávali rúzná moudra a povídali o životní cestě. Byl už čas na oběd , na který jsem se těšila jelikož uvidím Freda,ale rodiče mi řekli ,že se mám jít do pokoje upravit a vzít si něco krásného. Šla jsem tedy do pokoje a upravila se. Na sebe jsem si vzala černé šaty s bílím límečkem. Přední prameny vlasů jsem si vzadu sepla černou sponkou. Poté jsem si zvýraznila řasy a vzala si novější doplňky. Zrovna jsem vycházela z koleje když se předemnou objevil Fred s Georgem. Od Freda mi přiletěla pusa a já se musela začít usmívat. "Všechno nejlepší!" Řekli nadšeně. "Páni děkuji." Málem jsem se rozbrečela. "Počkej však jsem ti ještě nic nedali." Zarazil se George. "Popřáli jste mi." Usmála jsem se na ně. "Tady máš." Hodil po mě George krabičku. když jsem ji otevřela byl tamručně vyráběný náramek s nápisem "George Weasley je nejlepší!" Pak tam bylo přáníčko, které začínalo slovy "pro moji nejlepší kamarádku od jejího nejlepšího kámoše." Skočila jsem Georgovi kolem krku a poděkovala mu. On se mnou zatočil ve vzduchu. "Mám pro tebe taky dárek ,ale chci ti ho dát na speciálním místě." Řekl Fred a hlavou kývnul abych šla za ním. Zrovna jsme procházeli okolo jídelny kde bylo zrovna hodně studentů, když jsem spatřila Draca , mojí rodinu a Dracovu. "Zoe!" Křikl můj otec přísně. Naštěstí si přes dav studentů nevšimli Freda. Naznačila jsem Fredovi aby počkal a šla jsem za rodinou. Všichni studenti se najednou zastavili a koukali co se bude dít. Draco začal mluvit ,ale v ten moment jsem přestala vnímat a svět okolo mě byl zpomalenej. Draco si začal klekat a z kapsy vytáhnul černou krabičku. Pak jsem slyšela jak říká tu větu o 5 slovech. Koukla jsem se na Freda ,který se tvářil zdrceně. Pak na Draca, kterému jsem to slíbila a nakonec na rodinu. Neměla jsem se k odpovědi. "Ano Draco Zoe si tě vezme." Vložila se do toho matka a výhružně se na mě koukla. Já měla slzy v očích a fred už taky. "Zoe okamžitě řekni ano jinak víš co tě čeká." Pošeptala mi matka. Ano čeká mě vyhazov z domu, ukončení studia, potupa před celou zemí a nemožnost dostat jakoukoliv práci. "Ano." Řekla jsem a po tvářích mi tekly slzy. Fred se odrazil od zdi o kterou se opíral a odešel . Chtěla jsem běžet za ním ,ale Draco mě držel za ruku a nasazoval prsten. Svět pro mě byl pořád pomalý. Viděla jsem George jak kroutí hlavou a odbíhá za Fredem. Ginny ,která na mě kouká znechuceně stejně tak jako Hermiona se kterou jsem se nikdy nebavila. Ron i Harry mě zabíjeli pohledem . Sára běžela za Georgem. Všechny ty tváře jsem viděla a všechni mě nesnášeli. Pak tu byla zmijozelská kolej , která celá jásala .Až na Lissu. Liss měla slzy v očích a odcházela pryč.

Celé narozeniny jsem strávila s rodinou , Dracem a zmijozelskou kolejí. Holky ze zmijozelu si povídali jaký jsme skvělý pár, že jsme jejich vzor, že chtěj mít stejně krásný vztah. Kluci si plácali s Dracem. Draco mě objímal . A všichni plánovali svatbu a gratulovali nám. " Zoe rozhodli jsme ,že zítra ráno oba necháte studia a pojedete do domu ,který bude jen váš s Dracem . A o učení se nestarejte. Stejně jste nadprůměrní. " Řekla matka a odešla i s Dracovou rodinou pryč. Draco se usmál a políbil mě do vlasů. Z okna jsem viděla rodiny odjíždět takže jsem mohla odejít. "Draco děkuji ti moc,ale ráda bych se teď prošla poslední den v Bradavicích sama a rozloučila se." Usmála jsem se na něj. Draco kývnul a já mohla jít. Nejdřív jsem opravdu chtěla jít hledat Freda nebo George a nebo Liss ,které jsem se chtěla omluvit,ale pak jsem to nechala být. Zítra odjíždím a jediné co chci je rozloučit se s tímhle místem ,které pro mě bylo, je a asi vždycky bude jediným domovem ,který jsem měla. Šla jsem na most , který byl můj oblíbý. Nejdřív jsem se chtěla koukat na noční oblouhu ,ale potom to moje nohy nevydržely. Spadla jsem na kolena a propukla v pláč. V šatech mi byla hrozná zima a připadalo mi to jako tehdy kdy jsem se zhroutila v lese. Byla jsem na kolenou a plakala měla jsem chuť vzít ten hloupý prsten a hodit ho někam daleko. Začala jsem pěstmi mlátit do země a doufala, že se se mnou most zboří a já třeba zemřu. Bohužel jsem si jen sedřela klouby do krve. Nějaká krev mě nezastavila . Přes slzy jsem neviděla ,ale přes bolest na srdci jsem necítila bolest kloubů ,kterým šla už vidět kost. Nechala jsem toho až když jsem neměla sílu. Opřela jsem se zády zábradlí mostu a už nechávala slzy volně stékat .

Po nějaký době už jsem ani nebrečela a jen vnímala bolest na rukou. Nabrala jsem sílu a postavila se. Rozhodla jsem se projít si naposledy Bradavice a potom strávit zbytek noci na tomto mostě. Nejdřív jsem šla k lesu kde už čekla jednorožec. "Jsem tu naposledy, ale vždy tě budu chránit ,ale chci od tebe laskavost. Dej pozor na Freda a George." Dala jsem mu pusu na čumák a potom odešla. Dále jsem šla k mojí oblíbený lavičce a kamínkem na ní ze spodu vyryla moje a Fredovo jméno. Pak jsem různě chodila po chodbách školy a viděla každý moment , který jsem tu strávila od svých 11ti let. Navštívila jsem i koupelnu kde jsem byla s Fredem. V koupelně jsem si všimla ,že mi z rukou pořád teče krev. Opláchla jsem si ji tedy v umyvadle a šla na moje oblíbené místo . Šla jsem do knihovny.

V knihovně jsem měla takový tajemství , o kterém jsem se nikdy nezmínila a neměla jsem to v plánu. Měla jsem tu schovaný deník. Byl tam zapsaný každý důležitý nebo hezký okamžik už od jedenácti let. Druhý zápis je když jsem seřvala nějakou holku protože se opičila. A poslední zápisy jsou všechny o Fredovi. Tenhle deník jsem položila na stůl kam jsem chodila jen já a poté i Fred. To byla moje poslední zastávka. Teď jsem už chtěla zbytek noci strávit na mostě a koukat jak vyjde slunce. Když jsem přicházela k mostu viděla jsem ,že tam někdo stojí opřený lokty o zábradlí a kouká do dálky. Beze slov jsem došla k osobě a opřela se vedle ní. "Prý zítra odjíždíš." Prolomil ticho Fred. "Jo.." Zašeptala jsem jelikož mi po breku došel hlas. "Co to je?" Ukázal na moje ruce. "To nech být." Řekla jsem a klouby schovala. "Gratuluju ke svatbě.." Řekl Fred sarkasticky,ale v hlase měl bolest. "Frede já to nechtěla." Vyhrkla jsem omluvně. "Jo já vím." Podíval se na mě rudýma očima. "Na." Podal mi dárek se zlatou stuhou. "Všechno nejlepší." Řekl a beze slova mě obešel a šel pryč. "Frede uvidíme se ještě někdy?" Otočil se a já viděla tu jednu slzu jak stéká po tváři. Pak Fred zakroutil záporně hlavou a odešel. "Prosím Frede jdi do knihovny." Řekla jsem a v polovině se mi zlomil hlas, ale byla jsem si jistá ,že to slyšel. Zbytek noci jsem koukala na východ slunce a psala dopisy.