The lord of the Rings |The Fellowship of the Ring|

1📚

Jako každé jiné ráno jsem se probudila, avšak byla jsem unavená. Už delší dobu jsem nespala a dala bych ruku do ohně za to, že za to může zlo, které se šíří Středozemí.

Hodila jsem za hlavu mé obavy a oblékla jsem se do šatů, i přes to že je nerada nosím, ale musím kvůli otci nějak prezentovat rodinu a v mém případě se mi to vůbec nelíbí.

Když jsem byla hotova, vyšla jsem z pokoje a vydala jsem se na snídani do velké síně, kde bych se měla sejít se svou rodinou. Ostatně jako každý den tam nebude má matka, která bohužel zemřela při porodu, přesněji řečeno když porodila mě. Někdy si to dávám za vinu, ale poté si vzpomenu na to, že za to vlastně nemůže nikdo a prostě se to lidem stává.

Vzdychla jsem a pomalu jsem se dostávala po chodbě blíže k velké síni.

Nebudu vám lhát, ale měla jsem obrovský hlad a moje břicho to dávalo dost najevo, avšak to už jsem stála před dveřmi do velké síně.

Stráže, kteří stáli před dveřmi mi s pokynutím mé hlavy otevřeli a mě se tak naskytl pohled na stůl plný nejrůznějších jídel od salátů až po ovoce. Je pravda, že jsme sice nejedli maso, ale nějak mi to nevadilo.
Pohled jsem z jídla přesunula na členy u stolu. V čele seděl můj otec Elrond a po jeho levici Arwen. Arwen se na mě usmála a otec pokynul, abych se šla posadit.

„Dobré ráno," posadila jsem se po otcově pravici a pustila jsem se do jídla.

„Dobré," utrousil otec a já se s povzdechem dále věnovala jídlu. Arwen se na mě vřele usmála a to mi pomohlo se trochu rozveselit.

„Chtěl jsem vám něco důležitého oznámit," začal otec a já se napřímila. Odložila jsem zbytek snídaně, kterou jsem měla v ruce, na stůl a čekala na otcův projev.

„Dnes pojedete naproti Frodovi, který má za úkol dovést do Roklinky prsten a ostatním hobitům. Je mi jedno, jak se domluvíte, ale bylo by rozumnější, kdybyste jeli obě, aby vás bylo více, pokud by se naskytl nějaký problém," vyřkl otec starostlivě a tikal mezi námi pohledem.

Já jsem svůj pohled přesunula na Arwen a s otázkou v očích jsem vyčkávala na její odpověď.

„Pojedeme společně otče," řekla poté a já se znovu usmála a vrátila jsem se zpět k snídani.

„Doufám, že budete opatrné a dáte si pozor na černé jezdce. Víte, že je přitahuje prsten. Ovšem budete si muset dát pozor i na skřety. V okolí je jich tu více než minulý týden," varoval nás otec, jakmile dojedl.

„Slibujeme, dáme navzájem na sebe pozor," slíbila jsem a zvedla se společně s Arwen od stolu.

„Kdy máme vyrazit?" optala se Arwen otce ještě před tím než jsme vyšli z velké síně.

„Bylo by nejlepší kdybyste vyrazily hned. Mohly byste být poté do večera tady," odpověděl a my jsme se vydaly do pokojů, převléci se.

Oblékla jsem si na sebe zelený plášť, bílou halenu, černé boty, do kterých jsem zasunula dýku pro případ, že mi meč a luk nebudou stačit a hnědé kalhoty. Na opasek jsem si připevnila pochvu a do ní vložila můj elfský meč. Na záda jsem si připevnila toulec se šípy a luk.