The lord of the Rings |The Fellowship of the Ring|

11📚

Šli jsme přes hory, lesy a údolí. Opět neúnavně a bez přestávky. Bolely mě nohy, bok a hlava. Bylo to těžší než bez zranění, avšak se to dalo a já byla silná. Ze všech sil jsem se snažila se společenstvem držet tempo.

Dorazili jsme do lesa, který patřil Galadriel. Vlezli jsme dovnitř a mě Legolas už nějakou dobu podepíral. Pořád jsem ho odmítala s tím, že to zvládnu, tak se naštval a bez diskuzí mi pomohl. Co já bych bez toho tvrdohlavého elfího prince dělala?

Les byl nádherný, vzduch tu byl oproti Morii, čerstvý a vlhký. Slunce prosvítalo mezi stromy a všecho bylo zelené.

„Držte se pohromadě," varoval hobity Gimli.
„V tomto lese prý žije elfská čarodějka... Kouzelnice, se strašnou mocí. Kdo se na ni podívá, propadne kouzlu a navždy zmizí," blábolil kraviny Gimli.

Nenáviděl elfy a dával to dost najevo.
Já jsem moc dobře věděla, proč se elfové a trpaslíci nenávidí, ale přesto jsem nechápala proč je jejich nenávist tak silná.
Třeba se nakonec Legolas a Gimli snesou a budou přáteli...

„Ale je tu trpaslík, kterého nepolapí tak snadno... Má oči, jako jestřáb a uši, jako rys," vytahoval se Gimli, ale najednou se u nás objevili elfové. Mířili na Gimliho a povrchně se usmívali.

„A dýchá tak nahlas, že bysme ho mohli zastřelit po tmě," řekl známý hlas a já se po něm otočila.

Legolas už mě nedržel a mířil na elfy. Já však dokulhala až před Haldira.

„Haldir o Lorien," vyřkl Aragorn a kývl na něj hlavou.

„Haldir, Elen síla lúmenn' omentielvo," řekla jsem a on jsi mě až teď všiml.

„Calimë," řekl nevěřícně a položil mi ruku na tvář.
„Órenya linda cenwelyo."

Ruku z mé tváře sundal a já jsem se na něj překvapeně podívala.

Ovšem to už k nám vyrazil Legolas, který se postavil vedle mě z druhé strany a opět mě podepřel.

Haldir ho propaloval pohledem, ale potom začal mluvit Aragornem, a tak se věnoval jemu.

„Henio, aníron, boe ammen i dulu lîn. Boe ammen veriad lîn," mluvil na něj Aragorn a ukázal na můj bok.

Někdy jsme ho obdivovala. Uměl elfsky a to jen tak někdo neuměl. Byl to vznešený jazyk a Aragorn byl skvělý přítel. Arwen jsi vybrala dobře... Ach Arwen, co teď asi dělá?

Haldir se na něj podíval a jeho oči hned zjemňely. 

„Aragorne, není tu bezpečno. Musíme zpátky," řekl Gimli a Haldir se na něj podíval.

„Vstoupili jste do říše paní lesa, nelze jít zpět. Pojďte, čeká vás," zavelel Haldir a my se za ním vydali.

Po cestě jsem šla po Legolasově boku a dlouho nad něčím přemýšlel, dokud se mě nezeptal.

„Ty ho znáš?" Zeptal se naštvaně a pohlédl mi do očí.

„No, ano trochu. Když jsi odjel a už nepřijel, Elrond mě donutil jezdívat, za ním. Myslel si, že se dáme dohromady," řekla jsem a naznačila zvracení.

„Je tak namyšlený, arogantní a sebejistý, že se mi z toho dělá zle. Pořád se kolem mě ochomýtal. Myslela jsem si, že mi nedá ani na chvíli pokoj," odfrkla jsem si, rozhodla jsem rukama praštila jsem jak Aragorna ode mě zleva, tak Legolase do obličejů. Ovšem samozřejmě nechtěně.

„Promiňte," uchechtla jsem se.

„To nic," řekl Aragorn.
„Už jsem si zvykl."

„Pff, já tě nemlatím," utrousila jsem a soustředila se na schody pod nohama.

„Ne, jen když jsem něco špatně řekl nebo udělal Arwen," oponoval a vážně se na mě zamračil.

„Cos čekal? Je to moje sestra," vysvětlila jsem a pohled jsem přesunula na zamýšleného Legolase.

„Takže nic nebylo? A ani ho nemáš ráda?" Zeptal se zvědavě a čekal na moji odpověď.

„Ne, nic. Nenávidím ho a nevím, proč tě to zajímá. Pokud žárlíš, nemusíš. Nemám ho ráda a i kdyby jen trochu ano, což nehrozí- jsi u mě vždy na prvním místě ty, nikdo jiný," řekla jsem a tak ho tím povzbudila.

„A co ta elfka, o které jsi v Morii básnil?" Zeptala jsem se zvědavě, ale doufala jsem, že ho to přešlo. Nějakým způsobem jsem také žárlila, avšak nechtěla jsem si to přiznat.

Legolas po Aragornovi šlehl pohledem a ten mu jej opalatil.

„Hmm?" Upozornila jsem an sebe a dále s nimi po boku kráčela po nekončících schodech.

„Řeknu jí to, co nejdříve," promluvil po nějaké době Legolas a sklopil zrak k zemi. Aragorn se nějak záhadně propadl do země a prostě zmizel, takže to nechal na mě.

„Určitě opětuje tvé city, má tě ráda, jako všichni a kdo je vůbec ta šťastná?" Zeptala jsem se ho a chytila ho za ruku. To ho přimělo se na mě podívat.

Vyšli jsme posledních pár schodů a zarazili se nad tou krásou.

Bílé šaty, krásné vlasy, pleť a melodický hlas, tohle všechno jsem jí mohla jen závidět.

Paní Galadriel a její muž sestoupili až k nám a přejeli nás pohledy.

Na otázku jsem úplně zapomněla a bok, jako by mě nebolel.

„Řeknete mi, kde je Gandalf. Velmi s ním toužím promluvit," začal pan lesa a Galadriel mu ihned moudře odpověděla.

„Padl do stínu. Osud výpravy stojí na ostří nože, jen maličko zbloudíte a ztrozkotáte ke zhoubě všech... Přesto zůstává naděje dokud je družina věrná... " na někoho se zahlěla, ale mě stál v cestě Aragorn, a proto jsem nevěděla, na koho.

„Už se netrapte, jděte si odpočinout, neboť jste zemdlení žalem a námahou. Dnes budete spát."

Ahoj, doufám že se vám dnešní kapitolka líbila. Sice byla o ničem, ale i tyhle kapitoly mají své kouzlo.

Páčko

Překlad:

Elen síla lúmenn' omentielvo- Hvězda  svítí na hodinu našeho dalšího setkání

Órenya linda cenwelyo-Mé srdce zpívá o tom, že tě chce spatřit

Henio, aníron, boe ammen i dulu lîn. Boe ammen veriad lîn- Přišli jsme sem pro pomoc. Potřebujeme vaši ochranu.