The lord of the Rings |The Fellowship of the Ring|

2📚

Jakmile jsme dorazili zpět do Roklinky byl večer a čas večeře. Hobiti se šli porozhlédnout a představit se, Aragorn šel za Arwen a já se vydala za otcem, který na mě čekal v altánu.

Ještě předtím než jsem se za ním vydala jsem se převlékla do šatů a udělala jsem si něco s vlasy. Moje šaty vypadaly nádherně, i přes to že šaty nesnáším jsem musela uznat, že jsou krásné a něco na nich je. Byly bílé až k zemi, zezdola pomalu postupovala zelená a nahoře se ztrácela. Měly dlouhé rukávy a na sukni byly posety květinami a různými ornamenty.

Jakmile jsem dorazila k otci, otočil se na mě a s úsměvem mě objal.

„Mantúlië, Calimë," přivítal mě otec a já ho také objala.

„Jsem rád, že jste se vrátili v pořádku. Jaká byla cesta?" Optala se hned jakmile mě pustil, já se postavila k zábradlí a pozorovala jsem, honící se hobity.

„Přijely jsme tam brzy. Žádné problémy se nevyskytly, avšak Frodo byl zraněn to nám trochu přidělalo práci," vysvětlila jsem a usmála se nad tím jak Pipin zakopl a spadl na Smíška.

„ To je dobře a teď jsi běž odpočinout určitě jsi unavená," vyřkl otec a já se otočila na patě a vydala jsem se do pokoje, kde jsem si ještě vzala kus lembasu z mísy a zalehla jsem do postele.

***

Ráno mě vzbudil nečekaný rámus a já jsem kvůli tomu spadla z postele. Super ráno a krásný začátek dne- řekla jsem si a zvedla se ze země.

Rychle jsem provedla hygienu, oblékla jsem se a vydala jsem se opět do velké síně.

Po několika minutách jsem tam dorazila a jakmile mi stráže otevřeli, usmála jsem se. U stolu už seděli hobit, otec, Arwen, vedle ní Aragorn a s překvapením jsem pohlédla na usmívající ho se Gandalfa...

Došla jsem ke stolu a posadila jsem se vedle Arwen a otce, kde bylo místo.

„Přeji vám krásné ráno. Kde jste se tu vzal Gandalfe? Neviděla jsem vás přijít," zapřemýšlela jsem a vzala jsem si nějakou tu zeleninu s chlebem.

„Dobré ráno, přijel jsem před vámi včera, museli jsme se minout," odpověděl Gandalf a dal se věnoval mému otci.

„Slečno Calimë?" Optal se mě při snídani Sam a já se na něj vřele usmála.

„Ano a tykej mi," odpověděla jsem a napila jsem se vody ze skleničky.

„Mohu se tě zeptat, jakože máš křídla?" Optal se Sám a já na něj s úsměvem kývla a ani jsem si nevšimla, že ostatní přesunuli pohledy na nás a poslouchali náš rozhovor.

„Má matka byla víla a můj otec je elf, takže já jsem kříženec, napůl elf a napůl víla. Nemáme s Arwen stejnou matku," vysvětlila jsem mu a zase jsem se na něj usmála.

Sam už na to nic neříkal a prohlížel si spolu s ostatními hobity má křídla.

             
         

***

Po snídani jsem šla trénovat boj a meditovat, protože už jsem dlouho necvičila.