Dívka z Havraspáru

Komnata zakladatelů

,,Dobré odpoledne," dívky sborově pozdravily Emily Hikovou, když vešly do malého knihkupectví. Emily Hiková byla majitelka skromného knihkupectví v Prasinkách. Shodou náhod to byla sestra knihovnice v Bradavicích a obě měly v lásce Rosalie, jelikož byla vždy stálou zákaznicí. U knihovnice spíš návštěvnicí. Emily Hiková však znala i ostatní dívky, které vždy Rosalie doprovázely. 

Amy se jako vždy uvelebila na zemi a opřela se o regál s nápisem Dějiny kouzel. Jako vždy věděla, že tato návštěva potrvá delší dobu, stejně jako paní Hiková, která se k ní hnala s talířem sušenek. Mia zalezla jako vždy do oddělení bylinkářství a tak Rosalie osamotněla s Lily po boku, která v tuto chvíli byla jejím hlavním rádcem. 

Rosalie vždy vytáhla nějakou knihu, přečetla si její obsah a ihned nato ji podala Lily, která ji měla posoudit. Ale ta ji vždy posoudila jen podle obalu. Lily prosazovala, že kniha nejdřív musela zaujmout pohledem, aby si jí čtenář vybral. 

,,Úplně jsem zapomněla, Rosalie," paní Hiková se slabě plácla do čela, ,,nedávno mi přišly nové knihy z Krucánků a kaňourů." Nato hned naznačila dívkám, aby ji následovaly. Rosalie se celá šťastná vydala za paní Hikovou a Lily jí následovala. Mia, která také zprávy o nových knížkách postřehla, se k nim přidala. Amy jen zoufale zafuněla. Nové knížky, více ztraceného času, a tak se opřela o stojan ještě víc a zavřela své oči. 

,,Je tu i pár úplně nových výtisků, myslím, že se ti budou zamlouvat," prohodila nadšeně paní Hiková a poukázala na krabici s novými knížkami. ,,Ještě jsem je ani nevybalila," dodala a zaujatě sledovala Rosalie, která zapomněla na vše zlé, co ji v posledních hodinách trápilo. 

,,Tuhle ne," zaprotestovala okamžitě Lily, když jí Rosalie ukázala další knihu. Zatím nevybraly ani jednu, zatímco Mia už si skládala svou hromádku. ,,A tuhle?" havraspárka podala starý hnědý výtisk nebelvírce do rukou. ,,Ano tohle je to pravé," pronesla zvesela Lily. ,,Vážně?" rozzářila se na ni Rosalie. Konečně se na něčem shodly. 

,,Ne ty jelito! Však je příšerná!" nebelvírka knihou uhodila Rosalie, aby se vzpamatovala. Paní Hiková ji ihned napomenula, načež se jí Lily omluvila a stočila opět svůj pohled na pošklebující se havraspárku. ,,Navíc," dodala diplomaticky, když ji otevřela, ,,je psaná v latině."

Havraspárka se vzápětí zarazila. ,,Latina!" zvolala hned nato a všechny ženy v místnosti na ní upřely své oči. Dokonce se probrala i Amy, která v klidu podřimovala. ,,Jak jsem mohla být tak hloupá!" plácla se do čela, stejně jako před chvíli paní Hiková. Havraspárka vděčně políbila zmatenou nebelvírku na čelo a okamžitě opustila knihkupectví. 

,,Co to mělo znamenat?" zmijozelka se poplašeně zvedla na nohy, ale to už Lily také vyběhla ven z knihkupectví. ,,Paní Hiková? Uschováte mi je tu prosím?" Mia spěšně pohlédla na tři knížky, ležící na pultě. ,,Vem si je, má milá. Věřím, že mi je splatíš," věnovala jí laskavý pohled. Mrzimorka s vděkem popadla své knížky a spěchala za ostatními dívkami. ,,Ach ty divoženky," paní Hiková posměšně zavrtěla hlavou.

,,Rose! Kam tak uháníš?" zvolala Lily na svou havraspárku, která utíkala směrem k hradu. ,,Stůjte holky!" zakřičela na ně mrzimorka, která za nimi udýchaně běžela s knížkami v ruce. Rosalie k jejich udivení opravdu zastavila, ale nedočkavě při tom přešlapovala z jedné nohy na druhou. Když je Mia dohnala, vydaly se všechny čtyři svižným krokem zpět do Bradavic. 

,,Pamatujete si na tu komnatu?" optala se dívek, které sehraně přikývly. ,,Jmenovala se Auctoribus. Nikdo z nás nevěděl, co to znamená a já už vím proč. Auctoribus je totiž latinské slovo. Nechápu, že mi to nedošlo dřív!" zaúpěla Rosalie a nesouhlasně vrtěla hlavou.

,,No a co to tedy znamená?" Amy zvědavě pohlédla na svou přítelkyni, která zatím ještě nic neobjasnila. ,,Auctoribus je latinské slovo pro autory," pronesla havraspárka, jakoby to byla ta nejasnější věc. Ale dívky na ní stále hleděly nechápavě. 

,,Autoři... Bradavičtí autoři, nebo-li zakladatelé," vysvětlila Rosalie celá udýchaná, jelikož hrozně uháněly. 

,,Takže je to komnata zakladatelů?" Lily překvapivě pohlédla na Rosalie, která zvesela přikývla. ,,Bylo mi divné, že jsem nenašla nic o téhle komnatě, ale teď je to jasné. Musíme hledat komnatu zakladatelů a o ní jsem zahlídla zmínku v jedné knize v oddělení s bradavickou historií a tam teď máme namířeno," objasnila šťastně svým přítelkyním. ,,To je tak vzrušující!" zvolala Mia, která si povytáhla své knihy, jelikož jí padaly z hrudi. 

Hned co vstoupily do hradu, všechny zamířily do knihovny, kde v tento den moc studentů nebylo. ,,Zdravím, paní Hiková," pozdravily opět sborově knihovnici, která je přivítala s radostným úsměvem. ,,Amy, ty taky?" dodala překvapeně hned, jak spatřila hnědovlasou zmijozelku. ,,No to víte, časy se mění!" zvolala Amy a vydala se rychle za spěchajícími dívkami. Už jsou to nejmíň tři roky, co nevkročila do této části hradu. 

,,Dlužíš mi ještě mnoho knížek!" zahulákala na ní knihovnice. Zmijozelka se zastavila a přicupitala nazpět k paní knihovnici. ,,Pššt, paní Hiková! V knihovně musí být ticho!" dodala šeptem, načež knihovnice zrudla vztekem. Popadla první knihu, kterou našla a mrskla jí směrem po zmijozelce. ,,Ale, ale, ale. Copa nevíte, že se ani nesmí házet s knihami!?" dodala nesouhlasně Amy a vyprskla smíchy. Toto pravidlo znala od Rosalie moc dobře. Knihovnice vylétla ze své židle a pelášila za zmijozelkou, která jí utekla ven z knihovny. 

A zatímco se Amy bavila schováváním před chudákem paní Hikovou, Rosalie těkala očima mezi knihami v oddělení bradavické historie. Mia a Lily ji pozorně sledovaly. ,,Aaa... tady je!" zvolala havraspárka a natáhla se po rudé knížce zdobené zlatými znaky.

,,Seš hrozný knihomol, víš to?" prohodila jen tak Lily, když přistoupila ke stolu, kde už sedící havraspárka listovala knihou. ,,A díky tomu budeme znát odpovědi," dodala s úsměvem Rosalie a poklepala na knihu. Mia a Lily si k ní přisedly, všechny byly z toho všeho tak nadšené, že si ani neuvědomily, že jim chybí čtvrtý článek, který posměšně pobíhal po chodbách hradu. 

Rosalie chvíli listovala knihou, až nakonec zajásala radostí. Nebelvírka a mrzimorka se naklonily, aby lépe viděly, co se tam píše. Což bylo zbytečné, jelikož se havraspárka zhluboka nadechla a spustila.

,,Existují čtyři zakladatelé Školy čar a kouzel v bradavicích. Rowen... no  jo tohle víme," havraspárka projela prstem odstavce, o kterých bylo zbytečné mluvit, ,,á tady, Zakladatelé založili tuto komnatu, která nemá v tomto hradě žádné stále místo. Zjeví se pouze lidem, kteří o to požádají..." 

,,Co se tam ještě píše?" optala se zvědavá Mia a naklonila se blíž. Rosalie posmutněla. ,,No jen nějaké věci týkající se zakladatelů, ale... to je vše... nechápu to..."

,,A k čemu slouží?" optala se tentokrát Lily, ale havraspárka jen pozvedla svá ramena a pak je zase stáhla dolů. Nevěděla. ,,A jak ji lze otevřít?" Mia upoutala její pozornost, ale dočkala se stejné odpovědi. 

,,Chceš nám tedy naznačit, že v tý knize se píše jenom o tom, že ji vlastně na hradě nenajdeme? Tedy pokud o to nepoprosíme..." nebelvírka nechápavě zavrtěla hlavou. ,,Jo," pronesla poklesle Rosalie.

,,A jsme opět na začátku," pronesla trefně Mia a opřela se o židli, na které seděla. ,,Vesměs ano," potvrdila ji havraspárka, ,,ale vypůjčím si znovu všechny knihy, ve kterých by se mohla objevit a pročtu je... slovo po slově a  písmeno po písmeně."